Prezidenti na odstřel

Ještě nikdy nebylo sesazováno či souzeno tolik hlav států naráz. Je to teď skoro každý den

Světem zřejmě obchází strašidlo, které žere prezidenty.

Dnes rezignuje prezidentka Mauricia, včera to udělal její kolega z Peru, předevčírem skončil barmský prezident a navíc obvinili francouzského exprezidenta Sarkozyho. Před čtyřmi dny se jeho jihokorejský souputník dozvěděl, že mu hrozí kriminál, před třemi týdny řekli jiné hlavě Jižní Koreje, byla to sesazená prezidentka, že jí hrozí 30 let.

Prezidenti jsou na odstřel, ať už ve funkci, nebo až po ní. Ještě nikdy nebyli tak sesazováni, odvoláváni, vyšetřováni a souzeni jako v posledních týdnech a měsících.

Záznamy ukazují, že ještě před několika lety předčasně končil v průměru jeden prezident ročně. Teď zrovna je to najednou jeden denně.

Prezidentský fičák bere i premiéry, za měsíc teď odnesl tři: slovenského, slovinského a etiopského.

Je za tím doba i její trysk. Zdi úřadů jsou skleněnější než kdy předtím, všechno se provalí. A sociální sítě zajistí, že o tom vědí všichni, takže problém je opticky zvětšen. Výklad politikova hříchu, jak ho vytvoří média a opozice, převládne, i kdyby skutečnost byla jiná.

Dobrou metaforou toho, jak snadno tajfun doby odfoukne politika, je osud jednoho z padlých, slovinského premiéra Miro Cerara. Nejde o jeho konec, ale o jeho začátek. Tenhle slovinský profesor se v květnu 2014 rozhodl, že vstoupí do politiky. 2. června založil stranu, po týdnu už vedl v průzkumech. O další týden později ho za premiéra chtělo 41 procent voličů. A 10. července vyhrál volby. Obecně lze říct, že v éře rychlých informací a nespokojených lidí lze udělat kariéru za měsíc. A taky o ni přijít.