Ferrari, kombajny a italská bída
Investigativní reportáž o východoslovenském byznysu Italů, spojovaných s mafií
Centrem Michalovců, města na východě Slovenska, burácí kovový řev. Tvrdý podvozek rudého Ferrari Italia poskakuje po rozbité silnici. Ale lidé v chudém regionu se za autem za desítky milionů korun už ani neotočí.
„Dluží mi prachy. Dost peněz. Vymlouvá se, že nemá peníze, a pak se prohání po Zemplíně ve ferrari,“zařve Ján – místní sedlák – aby překřičel řev motoru superkáry.
Auto řídí Diego Roda, kontroverzní italský podnikatel. Ten, jeho zeť Antonino Vadala a jejich rodiny jsou na Slovensku zdánlivě nejobávanějšími lidmi.
Policie Italy od vraždy novináře Jána Kuciaka, který o jejich byznysu psal, spojuje s kalábrijsou mafií ’Ndranghetou, praním špinavých peněz a mezinárodním drogovým byznysem. Zároveň naznačuje, že Kuciak mohl zemřít právě kvůli tomu, že se zajímal o podnikání Italů na východě Slovenska.
Místní farmáři a zaměstnanci si ale s Italy dávno napsali vlastní „obchodní pravidla“. Ti měkčí se soudí, ti skuteční horkokrevní Slováci to řeší po svém. Ručně – stručně.
Východní Slovensko je ráj dotačního agrobyznysu, ve kterém se točí desítky milionů korun, farmáři jezdí v luxusních autech, jaká byste hledali spíše v západních metropolích než v nejchudších vsích pár kilometrů od ukrajinské hranice.
Krade se tu půda, obilí vymlátí ten, kdo dřív na pole přijede, a dojičky a krmiči v maštalích vydělávají měsíčně sotva pár tisíc, když vůbec těch pár set eur jako milodar uvidí. Italských podnikatelů se tu ale nebojí nikdo. Spousta lidí pro ně pracuje a spoustě lidí už někdy dlužili peníze. A tak si pro ně Slováci došli.
Vezměte na něj tyč
„Vezmete tyč, a když vystoupí z Ferrari a začne vám vyprávět cosi o tom, že nejsou peníze, jdete mu to vysvětlit. Uteče. Lekne se, ale zaplatí. Vždy zaplatí,“dodává Ján, muž, který pro Rodovce a Vadalovce pracoval v jednom z jejich družstev.
Tady na divokém východě se používá ještě jedna kovaná rada, jak dostat peníze z dlužníka. Vzít si na pomoc Ukrajince. Ostatně k hranici a do Užhorodu je to třicet minut cesty.
„Vzal jsem tři Ukrajince a vyrazil za ním pro peníze. Vše mi splatili a od té doby mi nic nedluží. Kdyby byli mafiáni, asi by nechali zastřelit mě, ne?“přemýšlí Juraj Béreš.
Jako mafián se vlastně choval on, když namátkou v ukrajinských ulicích naložil tři holohlavé týpky a jel zúčtovat s Italy.
Chová se tu tak vlastně spousta lidí. Třeba na jaře prostě začnou hospodařit na půdě, která jim nepatří a nemají ji pronajatou, nebo o žních vezmou kombajn a vymlátí sousedovi pšenici. To se stalo i Bérešovi. Jeden ze zemědělců – konkurentů – vzal kombajn a na pole s uzrálými klasy prostě přijel dříve. Žádný italský mafián – Slovák. Strhla se bitka, při které vzduchem svištěly teleskopické obušky a řinčely plechy aut, kterými sedláci do sebe bourali. Příhodu, která vypadá spíše jak z Ukrajiny než Slovenska, má Béreš natočenou na mobilu. Bitku prohrál, tak záznamem alespoň baví přátele.
Diego Roda se na Zemplínskou šíravu přistěhoval v první půli devadesátých let. Dnes tu není známější sedlák.
Patří mu JZD v Rovnom nebo v Naciné Vsi, kde chová krávy a telata. Slovenské strakáče, dobytek na maso, pro který jezdí hlavně Turci. Jeho dceru Elisabett si vzal další Ital – Antonino Vadala, přezdívaný zkráceně Nino. Právě o něm psal zavražděný novinář Ján Kuciak, že je napojený na kalábrijskou mafii ’Ndranghetu. A nyní jej policie zatkla, protože italští karabiniéři na něj vydali zatykač pro obchod s drogami a praní špinavých peněz, kdy narkotika měl gang maskovat v zásilkách ovoce a krevet z Kolumbie do přístavu v Benátkách.
Rodovci a Vadalovci jsou na východě Slovenska známí tím, jak hbitě se dokázali v devadesátých letech v regionu, kde ultrarychle skomíraly podniky od mlékáren přes mlýny až po zemědělská družstva, rozkoukat a začít podnikat v zemědělství. Diego Roda od místních lidí vykoupil prasata a rychle je se ziskem přeprodal.
Po pár letech se už chlubil, že denně vydělá desetitisíce korun za maso, které vyveze do Turecka, Chorvatska a Itálie. Dnes už je to milionový byznys, který funguje i díky státním či evropským dotacím. Z výčtu dotací slovenské Pôdohospodárské platobné agentúry je vidět, že jedenácti Rodovým a Vadalovým firmám přistálo na účtech za roky 2015 a 2016 přes šest milionů eur dotací, v přepočtu tedy zhruba 150 milionů korun.
Ferrari v obýváku
Diego Roda právě to, že se mu daří, dává rád najevo. Nejvíce tím, jakými auty jezdí. V garáži jeho honosné vily v Športové ulici v Michalovcích stojí celkem tři červená ferrari a další žluté. Někdy se mezi lidmi chvástá, že má čtyři, jindy pět nebo šest.
Když v říjnu 2015 nejcennější ze svých supersportů, jediné LaFerrari na Slovensku, rozmlátil v ulicích Budapešti po měsíci, kdy jej vlastnil, šel a koupil si okamžitě nové. Opět LaFerrari, jehož cena začíná na pětatřiceti milionech korun. A zaparkoval jej přímo doprostřed svého obýváku v přízemí domu mezi televizi a gauč na červený koberec. Dovnitř vjel francouzským oknem ze zahrady.
On vlastně i tím, jak jezdí, ukazuje, že na východě Slovenska je pánem. V roce 2016 se natáčel, jak letí po okresní silnici směrem k ukrajinským hranicím 235 kilometrů v hodině. Auto nebezpečně přejíždělo a statkář Roda při pilotování supersportu pokuřoval za volantem kubánský doutník.
Policie chtěla ukázat, jak jej exemplárně za to potrestá. Nejprve oznámila – jako svůj úspěch – že zjistila, že řidičem LaFerrari (v té době stále jediným na Slovensku) byl Roda a čeká jej pokuta. Tu dostal. Tři sta eur.
„Zákaz řízení mu uložený nebyl,“říká bez zdůvodnění košická policejní mluvčí Jana Mésarová.
Pro Rodu, který už jednou byl schopen na místě policii zaplatit pokutu v přepočtu přes dvacet tisíc korun a ještě u toho hecoval policisty, aby co nejrychleji vyplnili bloček, protože pospíchá, to bylo jako zaplatit za deset rohlíků. „Pro něj je tři sta nula. Pro nás to někdy, když nám firma dlužila peníze, byla ale i měsíční výplata,“říká zaměstnankyně firmy Diemil, kterou z většiny ovládá Rodova dcera Daniela.
Diegu Rodovi se postavil i šestačtyřicetiletý Marek Panoc. Muž, který pracoval v družstvu v Rovném a po letech práce pod italským majitelem mu došla trpělivost.
Na policii přišel s tvrzením, že italští majitelé jemu a dalším zaměstnancům nařizují, aby uhynulé krávy namísto odvozu do kafilérie zakopali na louce u družstva. Likvidace v kafilérii stojí v přepočtu za každý kus 5 tisíc korun, na louce zvířata házeli do vyhrabané jámy. „Lidé se bojí ozvat, protože vědí, že je vyhodí. A práce tady není,“říká Panoc.
Po udání začal poměry v síti družstev řešit inspektorát práce a zakopaný dobytek veterinární správa a policie, která kostry vykopala. Roda dostal pokutu.
Espézetku na ferrari má Roda na přání: SO jako obec Sobrance a COBER jako jméno jeho firmy CO.BE.R. Právě ta je ukázkou podnikání Italů na východě Slovenska a zároveň důkazem, že s platbami se Roda často zpožďuje.
Na soudech jsou podle webu Otvorené súdy desítky sporů, kdy se firmy brání, že jim Rodova společnost přestala platit. Majitelé polí zase žalují, že jejich pozemky obdělávají Italové bez smlouvy.
Kupříkladu CO.BE.R. si pronajal od firmy Moreau Agri z Madunic v Trnavském kraji čtyři zemědělské nakladače na písek, hnůj a siláž. Od května 2015 ale přestal platit a Moreau Agri tak chtěla stroje logicky zpět. Jenže Rodova firma to odmítala: bránila se, že nájmem za stroje si je vlastně koupila a na odkupu byla s firmou domluvena. „Pronajímatel má právo na navrácení strojů a na doplacení ceny nájmu, protože uzavření kupní smlouvy nebylo prokázané,“rozhodl soudce Krajského soudu v Prešově Roman Tóth loni v prosinci.
Hospodaření na cizím
U jiného soudu – krajského v Košicích – zase v listopadu Roda prohrál spor o zaplacení senážního lisu za více než 2,6 milionu korun. Rodova firma zaplatila necelé dva miliony korun a vzkázala firmě, že zbytek jí dá, až dostane „zelené úvěry“. Nedostala. „Žalovaný neprokázal svá tvrzení a ani nepředložil žádné důkazy o tom, že mezi stranami sporu byla uzavřena dohoda o splatnosti kupní ceny potom, až budou žalovanému schválené takzvané zelené úvěry od banky,“zdůvodnila rozsudek soudkyně Zdenka Kohútová.
Rodu a další Italy žalovala i řada Slováků, že zemědělci bez jakékoliv smlouvy, domluvy či svolení začali obhospodařovat jejich půdu. Kupříkladu v roce 2014 rozhodl košický krajský soud že Rodovi zaměstnanci mají okamžitě přestat obdělávat hektary, které vlastnila paní Yveta. „Žalobkyně jako podílový spoluvlastník nebyla nikdy v žádném právním vztahu s žalovaným (CO.BE.R.), přesto žalovaný využívá jejích nemovitostí na zemědělskou výrobu a činí tak v rozporu se zákonem,“napsal v rozsudku soudce Petr Tutka.
Italové se hájili – stejně jako v dalších podobných kauzách, jejichž rozsudky má MF DNES k dispozici – tím, že obděláváním zemědělských pozemků „se sleduje ochrana zemědělského fondu a společenský zájem, aby se půda obdělávala“. „Tento důvod nemůže ospravedlnit či legalizovat neoprávněné užívání cizího pozemku bez souhlasu vlastníka,“napsal soudce Tutka.
Mafiáni nejsou. Už se neptejte
Mluvíte-li se starosty obcí na východním Slovensku, vypadá to, že z Italů jsou nejvíce vystrašeni právě oni.
„Diego Roda u nás v dražbě koupil jednotné rolnické družstvo, uzavřel smlouvy s lidmi, část z nich zaměstnal. Chová tu dobytek, pěstuje kukuřici, pšenici. Půdu měl obdělávanou vždy, možná někdy lidem nevyplácel peníze včas, ale já nikdy takovým těm dohadům, že jsou to mafiáni, nepřikládal žádnou váhu. A nepřikládám ani teď, ale víc to nechci komentovat,“říká starosta Naciné Vsi Anton Šandor.
Starosta Michalovců Viliam Zahorčák zase tvrdil, že on osobně nikoho z bohatých Italů nezná, nikdy se s nimi nesetkal a informace, které psal zavražděný novinář o jejich byznysu a napojení na mafii, mu prý vyrazily dech. „Věděl jsem, že tu máme Italy, ale já osobně jsem se s nimi nikdy nesetkal a překvapilo mě i lidi z mého okolí, že mají být napojeni na mafii. Víc k tomu nemůžu nic říct,“prohlásil Zahorčák.
„Kdybych byl mafián, určitě bych nebyl tady na Slovensku. Mafiáni žijí v lepších zemích,“bránil se spojení s ’Ndranghetou Diego Roda v rozhovoru pro deník Nový čas. „My nedostáváme nic, co není v zákoně a co by nám podle zákona nepatřilo. Nemáme žádné mimořádné dotace. Jsem čestný podnikatel a toto je jen špinění našeho jména,“dodal.
Kdybych byl mafián, určitě bych nežil tady na Slovensku. Mafiáni žijí v lepších zemích.