„Fakt nerozpoutám žádnou válku“
Trump má za našeptávače superjestřába, je to hra kvůli KLDR
Titul „Vyhozený z Bílého domu“pro tento týden získává Trumpův poradce pro národní bezpečnost, generál Herbert McMaster. Minulý týden ho držel ministr zahraničí Rex Tillerson.
Šoková změna. Přesto teď bude mít americká zahraniční politika zřejmě ještě větší grády.
Mnohem důležitější než to, že zase někdo úplně shora letí, je totiž člověk, který ho nahradí.
Místo generála přijde John Bolton, diplomatický pyroman. Člověk doby a politiky George Bushe, jestřáb na druhou.
Bolton má takovou pověst, že prý se zapřísahal, když ho Trump teď najímal, že „nerozpoutá žádnou válku“.
Paradoxně zrovna teď se Trumpovi někdo takový může hodit. Jistě, vypadá poněkud šíleně, vybrat si k sobě jako vrchního našeptávače před summitem s KLDR zrovna člověka, který před dvěma týdny prohlásil, že je to hanebná strategie a že by rovnou udeřil. Ale v šílenství někdy bývá i metoda.
Bolton si myslí, že nejlepší diplomatický způsob, jak si poradit s Íránem a Severní Koreou, je vyslat tam bombardéry. Má v tom praxi. Byl jedním z nejdůležitějších lidí, kteří v roce 2002 tvrdili, že Saddám Husajn vyrábí atomovky a různé novičoky a musí být zničen. A myslí si to dodnes. Za normálních okolností by to byl problém, protože Trump v kampani říkal, že Irák byl zásadní omyl.
Ale to teď nehraje roli. Bolton, jenž působí jako oživlá vykopávka z časů „osy zla“a „války s terorismem“, má právě proto svou cenu.
Zdá se být nelogické, že zrovna v týdnech, kdy by měl začít s přípravou delikátního summitu se severokorejským vůdcem, Trump najme jako svého hlavního poradce muže, který říká, že by KLDR ihned vybombardoval. A že tamní režim je třeba svrhnout.
Ale přesně to se může Trumpovi hodit. Zesiluje to páku, kterou tlačí na Kima. Jestli to vyjde, je ve hvězdách, ale ve válce nervů, která bude před summitem, je to nečekaný tah.
Souvisí s tím, že ministrem zahraničí bude Mike Pompeo, který se od Boltona názory tolik neliší, jen asi nepojídá tolik anabolik.
Budí to dojem, že Trump má za zády dva vzpínající se býky s krví zalitýma očima, kteří hrabou kopyty, hoří touhou vyrazit do boje a řeči už považují za zbytečné.
Předchozí Trumpův tým, Tillerson a McMaster, působil příliš rozumně. To vytvářelo dojem, že když se Kim nedohodne, prostě odjede domů. Teď to vypadá jinak: buď se dohodne, nebo končí.
Otázka je, nakolik to zafunguje. Amerika to zkoušela s KLDR po dobrém (Clinton, Obama) i po zlém (Bush) a nic.
V každém případě je to ostrý střih. Americká zahraniční politika, která zatím byla laskavější než Trumpovy ranní tweety o malém raketčíkovi, se jim teď přizpůsobuje.
Otázka je, jak trvalá to bude změna. Velmi pravděpodobně to neví ani Trump. Amerika s úžasem sleduje personální perpetuum mobile v Bílém domě a na prstech si nevěřícně počítá, že Bolton je už třetí poradce pro národní bezpečnost za 14 měsíců. I v tomhle šílenství je možná metoda. Je to Trumpův styl práce. Vír, chaos, změna, víra v intuici. Trump točí lidi podle toho, kam míří a koho k tomu momentálně potřebuje. Teď věří, že by se mu hodil Bolton. Až bude potřebovat jiného člověka pro jinou politiku, třetí poradce pro národní bezpečnost se z tweetu dozví novinu, že Trump už má poradce číslo čtyři.
V každém případě jsou ale Bolton a Pompeo pro Trumpa i šikovné alibi. Pokud to s Kimem nevyjde, těžko ho někdo bude moci obvinit z nedostatku říznosti, když měl za sebou takové střelce.