Polibek ledu, slzy a rekord. Ale odhodlají se říci dost?
Tomáš Macek reportér MF DNES na MS v Miláně
Po poslední póze jejich volné jízdy oba poklekli, chytili se za ruce, políbili led. Pak Aljona Savčenková řekla: „Děkuji.“
To slovo patřilo ledu, na němž prožila svůj strhující krasobruslařský příběh, i partnerovi Brunovi Massotovi, s nímž na zlatou olympijskou pohádku nyní navázala titulem mistrů světa v Miláně.
To slovo ovšem mohlo být také loučením. Veškerá gesta i všechny slzy dojetí, které jí už zase tekly z očí, napovídaly, že závodní kariéra 34leté drobné blondýny se uzavírá.
„Už nemohou vystoupat výš, protože výš to nejde. Já na jejich místě bych teď skončil,“prohlásil 76letý Hans-Jürgen Bäumler, v 60. letech dvakrát mistr světa dvojic.
Po pěti světových titulech s Robinem Szolkowym se Savčenková až s Massotem v Pchjongčchangu dočkala na pátý pokus vysněného olympijského zlata. V Koreji sepsali v německých barvách jeden z nejdojemnějších příběhů her a už tehdy mohli říci: „Jsme na vrcholu, to stačí, dál nepůjdeme s kůží na trh.“Kdyby do Milána poslali omluvenku, pochopili by je. Ale neudělali to.
Přitom jejich příprava na šampionát měla k ideálu daleko. Z Koreje si přivezli chřipku. Když ji vykurýrovali, museli odjet na už nasmlouvané exhibiční turné Art on Ice.
Pouhých pět dnů před šampionátem pilovali doma v Oberstdorfu své jízdy. „Věděli jsme, že jestli chceme znovu vyhrát, dokážeme to jen díky naší mentální síle,“řekl Massot.
A přece byly v jejich volné jízdě opět akrobatická ekvilibristika a ledová vášeň, originální i vysoké prvky, umění na ledě. Bylo tam vše.
Ještě jednou omámili tribuny. Skandovaný potlesk zněl už od poloviny jízdy, ovace vestoje následovaly. Objevily se známky a Massot údivem otevřel pusu.
Nový světový rekord ve volné jízdě i v celkovém bodovém součtu! A pro Savčenkovou zároveň jedenáctá medaile z mistrovství světa. Vyrovnala historický rekord legendární Sonji Henie, která 11 medailí sbírala v letech 1926–1936.
„Už v dětství mi spousta lidí tvrdila, že nic neumím, a já jim chtěl dokázat opak,“vyprávěl 29letý Francouz Massot. „Když jsem začínal s Aljonou, prezident francouzské asociace mi řekl, že je na mě moc stará, že mi to s ní nemůže fungovat. Francouzi považovali náš projekt za nemožný. Teď od nich pro změnu poslouchám negativní reakce, že nemiluji svoji vlast, protože získávám medaile pro Německo. Ale Německo mi věřilo. Francie ne.“
A především mu věřila Savčenková. „I když i mně tvrdili, že se nikdy nedostane na moji úroveň,“usmála se. Hráli proti všem – a vyhráli.
Ve čtvrtečním večeru spolu zase stanuli na zlatém stupni, Ukrajinka a Francouz naslouchající německé hymně. Zvítězili o 18 bodů! „Oba jsme hrdí na naše vlasti, jenže jiná země nám dala šanci. Chceme se jí odvděčit,“řekla Savčenková.
Při hymně zaklonila hlavu, pohlédla ke stropu a snad si pomyslela: Vážně to prožívám naposledy?
Zapochybovala? Kdo ví. Jako by se bála říci natvrdo: Dost, končím. Na přímý dotaz při tiskové konferenci odpověděla: „O budoucnosti začnu přemýšlet až zítra.“
Massot ji podpořil: „Nejdřív si dopřejeme prázdniny a pak si sedneme a rozhodneme, co dál.“
Realitou je, že jejich trenér Alexander König odchází z centra v Oberstdorfu do Berlína ke své rodině. Stěhovat se za ním nechtějí. König sice za sebe přivedl do Oberstdorfu náhradu, českého kouče Petra Barnu, ale je nepravděpodobné, že by bývalý mistr Evropy převzal Savčenkovou s Massotem.
Manažer Marc Lindegger má pro ně žádosti o desítky exhibic z celého světa. Odchod ze závodní scény na jeviště ledových show, kde se s mnohem menšími dávkami tréninku dají vydělat velmi solidní porce peněz, se zdá logickým řešením.
U Aljony Savčenkové však nikdy nevíte, co vymyslí.