A vy jste fotbalisti? Jak Nan-ning žije turnajem
Střet s uruguayskými útočnými zabijáky pro české fotbalisty nedopadl slavně. Na turnaji v Číně prohráli úvodní zápas 0:2.
David Čermák fotbalový reportér MF DNES v Číně
říkaz zněl jasně – nesmí projít za žádnou cenu! Slovy klasika klidně mohl trenér fotbalové reprezentace Karel Jarolím burcovat hráče před zápasem s Uruguayí.
Jenže Luis Suárez a Edinson Cavani prošli.
Během úvodního utkání na turnaji v čínském Nan-ningu je česká obrana nezastavila – stejně jako muž s koženou brašnou a následně nevinný pošťák v komedii Pelíšky schytala „dvě dávky“.
Po zápase oba uruguayští střelci proklouzli ještě jednou – marně se je snažili stopnout novináři v mixzóně. Suárez na žádosti o rozhovor vůbec nereagoval a odkráčel do autobusu, Cavani se sice pousmál, ale jen rozdal pár podpisů a zakroutil hlavou.
Jejich reakci jste si mohli přeložit zhruba takhle: Proč bychom měli mluvit? Svoje jsme si přece už dneska odpracovali.
Hlavně jejich zásluhou Jarolímův tým proti Uruguayi narazil na tvrdou realitu. Dva útoční zabijáci mu názorně ukázali, co Česku chybí.
„Kdybychom je měli v sestavě my, mohl být výsledek obrácený,“řekl český kouč.
Uruguay Česko
Suárez si chytře pomohl k prvnímu gólu, když si píchl míč kolem brankáře Pavlenky, který zaváhal při vyběhnutí a v souboji byl pozdě. Penaltu pak Suárez napálil doprostřed.
A Cavani? Ten využil další české chybky – Kadeřábek nestihl vyběhnout, uruguayský vlasáč se tak vyhl ofsajdu a parádními nůžkami rozjásal stadion, kam přišlo přes dvaadvacet tisíc lidí.
Ti byli natěšení hlavně na Suáreze. Stačilo, aby se k balonu jen přiblížil a z tribun se ozvalo obdivné: Óóóóóó! A když se ve druhém poločase začali trochu nudit, z ničeho nic rozjeli mexickou vlnu, která obíhala stadionem několik minut.
Zář umělého osvětlení zmírňoval smogový opar, kvůli kterému se i v Nan-ningu, městě plném zeleně a krásných rozlehlých parků, hůř dýchá. Zvlášť Čechům, kteří kvůli problémům s letadlem dorazili do Číny až sedmatřicet hodin před výkopem a těžce si zvykali na časový posun.
„Samozřejmě to nebylo úplně jednoduché. Ne všichni se v letadle prospali,“líčil gólman Pavlenka. „Dalo se to dohnat druhý den ráno, ale ne všem to úplně sedlo.“
Jenže i dorůžova vyspaní Češi by zřejmě ve srovnání s Uruguayí kulhali. Včera se znovu naplno projevily bolesti, se kterými se tým pral už v minulé kvalifikaci.
V soubojích jeden na jednoho opět chyběla myšlenka, překvapení, odvaha, chvílemi i rychlost. Směrem dopředu nefungují kraje a vzadu tým srážejí zbytečné chyby.
Zatímco Uruguay se opírá o hvězdy Barcelony, Paříže nebo Atlétika Madrid, Češi museli doufat v probuzení útočníka Schicka, který se po zranění trápí v AS Řím.
Nepřišlo. Sice se dostal do dvou největších šancí, ale nejdřív hlavičkoval těsně vedle a čtvrt hodiny před koncem napálil zblízka břevno tak silně, až se brána zatřásla.
Proti Číně, se kterou si to Češi v pondělí rozdají o třetí místo, se nejen od něj bude čekat víc.
Zápisník Jiří Čihák reportér MF DNES
To si takhle jdete v jednom z parků čínského města Nan-ning koupit obyčejnou vodu, obsluha si vás dlouze prohlíží, vám nesrozumitelnou řečí něco vypráví kolegyni, a když vytahujete pět jüanů na zaplacení, lámanou angličtinou se ptá: „Takže ty jsi sem přijel hrát fotbal?“
„Nepřijel. Na China Cupu jsem jako novinář,“odpovídám překvapeně a se smíchem.
Předtím o fotbalovém turnaji, který Nan-ning podruhé v historii hostí, nepadlo ani slovo. Jenže místní o něm dobře vědí, i když zrovna fotbalovému míči neholdují.
„Nesleduju to, ale vím, jak jsme dopadli s Walesem,“prohodí Nina, milá recepční našeho hotelu, jako by se za výsledek 0:6 sama styděla. Prý se o něm dozvěděla ze zpravodajství.
Na China Cup vás v Nan-ningu zvou už na letišti obřím plakátem s největšími hvězdami turnaje Balem, Cavanim či Suárezem. Ale i českému týmu se dostává pozornost.
Překvapeného Baráka vítali v hotelu s dresem Udine, za slávisty přímo do Nan-nigu dorazil jejich skalní fanoušek z Číny. A také návštěva pátečního zápasu byla překvapivě vysoká: 22 537 diváků, byť drtivá většina z nich přišla hlavně na Uruguay.
„Je tady o fotbal opravdu velký zájem. I když nás třeba moc neznají, chtějí vidět hráče, kteří se tím živí a hrají ho na nejvyšší úrovni,“všiml si český reprezentant Tomáš Kalas.
Ale i ti, kdo se k nejvyšší úrovni ani nepřiblížili, si chvílemi mohou na ulici připadat jako hvězdy. Stačí vypadat neasijsky a dorazit do Nan-ningu v době konání turnaje: najednou vás místní zvědavě pozorují, ti nejodvážnější zkoušejí oslovit, či alespoň pozdravit.
Cesta na stadion je zážitek i za sklem mikrobusu: třeba když se ve vedlejším autobusu děti nalepí k oknům, buší do nich, nadšeně mávají a natáčejí si vás na mobil.
Při vjezdu do areálu je chlapík ve středních letech z evropské návštěvy jako u vytržení: valí oči, skáče do vzduchu a pohybem naznačuje kopání do míče. Jako by se chtěl ujistit: Vy budete hrát, že?
Věděl by, co je to ofsajd? Nebo kolikrát se může střídat? Těžko říct – Číňané mají často o fotbalu jen přibližnou představu. Přesto je zjevně fascinuje jako máloco – v Nan-ningu to je v posledních dnech dobře znát.