Jaromír Jágr: Truchlit nebudu
Konec v NHL. Zranění po návratu do Kladna. Temná sezona. Jaromír Jágr ale netruchlí.
Karel Knap hokejový reportér MF DNES
Nehraje. Nemůže. Bruslí jen opatrně, bez výstroje. A přece nepůsobí kysele. Naopak. Jaromír Jágr žije s mužstvem. Kladenští trenéři Hořava s Paterou si lebedí, že šíří dobrou náladu. Radí. Pomáhá. Býval výraznou individualitou. Teď nenápadně přispívá k úspěšnému tažení svých Rytířů. Dnes s nimi v Jihlavě vstoupí do baráže.
Kladno čekalo na šanci k návratu čtyři roky. Cítíte naléhavost okamžiku?
Hlavní je, jak to prožívají hráči. O mě teď zas tak moc nejde. Kluci se těší. Příležitost zahrát si extraligu je obrovské lákadlo. Když se podíváte po naší kabině, zjistíte, že se do ní dostali nejvýš dva tři hráči.
Trenéři vás chválí za pozitivní přístup. Našel jste v neobvyklé roli zalíbení?
Mám výhodu, že jsem ještě nedávno hrál nejlepší soutěž na světě. Na vlastní kůži jsem zažil nejmodernější hokej. V NHL se taktické systémy pořád vyvíjejí. V posledních letech jsem se snažil pochopit trenéry, naslouchat jim a zkoušet na ledě různé věci. Zdá se, že ve strategii nejde vykoumat nic nového. A oni stejně objeví další mezírku. Líbí se mi, jak se všichni inspirují stylem vítěze. Trend udávají šampioni, proto jde liga rychle nahoru.
A vám tedy sedí úloha rádce na střídačce?
V play off jsem naskakoval na pár vteřin, abych nasbíral potřebné starty pro účast v baráži, takže jsem na lavičce nebyl unavený. Nemusel jsem se soustředit na nasazování hráčů jako naši trenéři, měl čistou hlavu a jen pozoroval soupeře i naše hráče.
Když jste si něčeho všiml, vysvětloval jste přímo na střídačce, kreslil jste na tabulku. Dřív vás trenérské řemeslo moc nevábilo. Změnil jste názor?
Zajímám se o koučování. Baví mě o něm přemýšlet. Byl bych v jiné pozici, kdybych musel dávat pozor na nasazování útoků a beků na soupeřovy lajny. Neměl bych tolik času na čtení hry. Vždycky jsem se snažil hrát hokej jako šachy, být o tah před ostatními. Kdybych se musel starat o celou střídačku, ztrácel bych přehled o hře. I proto myslím, že by na střídačce mělo stát víc trenérů, nejmíň tři.
Postavíte se na ni při baráži?
Vypadá to, že na ní začnu. I když bych radši skočil na led.
Je šance, že se vám to v příštích čtyřech týdnech povede?
Snažím se. Nějak bych asi zápas zvládl, ale ne v barážovém tempu. Hlavně nevím, jak bych ustál osobní souboje. Přes měsíc jsem mimo, pořádně neposiluju. Byl by obří risk vletět do zápasu. Hrozba dalšího zranění by byla velká.
Co by se muselo přihodit, abyste nastoupil?
Nejdůležitější je, jak se nám bude dařit. Pak záleží na mém zdraví. Kdyby se nám extrémně dařilo, nezapojím se do baráže, i kdybych se cítil dobře. Samozřejmě nenastoupím, pokud mi to koleno nepovolí. A jsme u třetí varianty – kdyby se nám nedařilo a já byl aspoň trochu fit. Pak bychom neměli co ztratit a pokusil bych se nějak zasáhnout.
Třeba jenom při přesilovkách?
Podívejte, na každou soutěž se musíte připravit. I ve druhé lize jsem potkal silné, rychlé, kvalitní borce. Možná prostě jen nedostali příležitost vyniknout. Pokud si někdo myslí, že bez tréninku přijdu a budu rozhodovat zápasy, tak se plete. Abych byl přínosem, musím být stoprocentně zdravý a ve formě. Potřeboval bych deset dní trénovat s týmem. Přitom jsem ani nezačal bruslit ve výstroji. Nešel jsem do kontaktu. Je brzy na řeči o návratu.
Jak je pro vás těžké přihlížet, když se blíží přelomové mače?
Mám tak velkou důvěru v naše hráče, že pro mě není rozhodující, jestli jsem v sestavě, nebo nejsem. Kluci v play off odevzdali maximum. Hráli výborně. Nemyslím si, že já bych výkon mužstva zlepšil. Když bude tým takhle pokračovat, nemám o něj vůbec strach. Sám jsem zvědav, jaký je rozdíl mezi extraligou a první ligou. Záleží na nás, jak baráž zahájíme, zda si upevníme sebevědomí, jak se přizpůsobíme.
Myslíte si, že Jihlava a Litvínov jsou při zápolení o udržení v obtížnější pozici než Kladno a Vary, týmy usilující o postup?
Jasně, Jihlava a Litvínov mají co ztratit. Ale ani my nejdeme do baráže s čistou hlavou. Víme, že můžeme hodně získat, což nám může svazovat ruce. Z hlediska psychiky nevidím zásadní rozdíl. Víc se liší pojetí hokeje. V extralize není taková rychlost a nasazení, víc se dá na šikovnost, rozvahu a systém.
Jak si při dirigování mužstva rozumíte s Hořavou a Paterou, kladenskými ikonami?
Nemluvil bych o trenérské spolupráci. Já se na střídačce choval jako hráč, který ostatním během zápasu předává poznatky a informace. Rád bych pomohl. Do sestavy a dalších podstatných věcí se nepletu. Občas se bavíme, já povím, co se mi líbí a co ne. Ale rozhodují trenéři.
Cítíte, že se mančaft snáz vyhecuje, když má v šatně legendu?
Není pro hráče jednoduché, když jsem s nimi v kabině jako majitel. Při prvních zápasech po mém návratu do Kladna bylo často ticho. Říkal jsem si, jestli někdo umřel.
Hoši si drželi odstup?
Je to přirozené. Moc mě neznali. Nevěděli, jakou mám povahu, jak reaguju. Musí to pro ně být nepříjemné. Každý hráč si zanadává, když se mu nedaří. Třeba to svede na kouče. Přede mnou se kluci brzdí. Nevědí, jestli půjdu za trenéry nebo si to na ně budu pamatovat. (směje se) Snažím se jim to vykompenzovat tím, že jim dávám užitečné informace. Dávám jim najevo, že jsem pořád hráč. Že se můžou chovat
přirozeně. Žalovat samozřejmě nebudu.
Rytíři nečekaně vyřadili budějovický Motor. Zdá se, že vše klape. Pomáhá vám kladenský úspěch zapomenout na události mizerné sezony?
Beru věci tak, jak jsou. Co se stalo, stalo se. Novináři a fanoušci se až moc zabývali tématem, co se mnou dělá, že nehraju hokej. Neudělalo to se mnou nic. Pořád hokej miluju, ale vyloženě se do něj nenutím. Jsem realista. Vidím, že nemůžu být týmu prospěšný, tak se nikam nehrnu. Teď nejde o mě.
Nepřekvapilo vás, jak dobře jste se srovnal s koncem v NHL a zraněním v první lize?
Ne. Hokej se mnou zůstane do konce života. Jen ho nepotřebuju hrát na nejvyšší úrovni, v NHL ani v extralize. Stačí mi, když si zabruslím jako amatéři, kteří se sejdou po práci. V NHL jsem se chtěl udržet, protože jsem věřil, že na ni mám. Ale když na ni mít nebudu, rozhodně nepověsím brusle na hřebík.
Po návratu domů vás z akce
vyřadil zákrok havířovského Sikory, vražení na hrazení zezadu. Mrzí vás, že se diskuse o něm zvrhla v debaty o tom, jakou nosíte přilbu?
Na tohle téma se můžeme bavit hodiny. My dva to teď nevyřešíme. Nechci útočit na svaz, ale myslím, že se o takových hitech má mluvit. Třeba vlastníci klubů by měli zvážit, kam se extraliga bude ubírat. Zase se můžeme poučit od NHL.
Tam jsou podobné ataky přísně trestané, protože po nich zůstala mimo hru řada hvězd, že?
Jistě. Majitelé si uvědomili, že investují do hvězd, které pak kvůli zranění nehrají. Jakmile začalo přibývat úrazů hlavy, liga reagovala. Dřív se neřešilo, co otřes mozku udělá s člověkem za týden, za měsíc, za deset let. Vzali jsme si prášek proti bolesti a šli na led. Pak si najednou hráči po skončení kariéry brali život – většinou to byli bitkaři. Hodně kluků muselo hokeje nechat, protože nemohli vyvinout fyzickou aktivitu. Situaci začala rozebírat média, doktoři, majitelé klubů, trenéři, NHLPA. A zjistilo se, že je čas na změnu.
Je třeba poslouchat selský rozum a přizpůsobit mu pravidla?
Zase se podívejte na NHL. Mizí rvačky. Trestají se údery zezadu. Hokej se zrychlil, když rozhodčí přestali pouštět hákování. Všechno se děje ve větším kalupu, srážky jsou tvrdší a lidské tělo na ně není stavěné.
Kdyby se nám nedařilo a já byl aspoň trochu fit, pak bychom neměli co ztratit a pokusil bych se nějak do baráže zasáhnout.
Hodláte ještě v zápasech používat zastaralou přilbu?
Uznávám, že hrát s ní byla kravina, i když moje zranění s ní nesouviselo. Neměl jsem otřes mozku. Vypnul jsem se, protože jsem narazil obličejem na hranu mantinelu. Jak jsem padal, přisedl jsem si koleno. Ale tu helmu už nosit nebudu.
Záleží vám na tom, aby váš názor nezněl jako stížnost?
Nechci být ten, kdo fňuká. Nikdy jsem takový nebyl. V NHL jsem stihl éru, kdy se člověk bál, že zápas nepřežije. Třeba proti Philadelphii. To už teď není. Věřím, že do pěti let – možná i dřív – už podobný hit bude faulem. Pomůže to extralize, českému hokeji a hlavně hráčům.
Sledujete, jak vašemu poslednímu zámořskému týmu Calgary Flames utíká postup do play off?
Ne že bych po nocích sledoval zápasy. Ale vím, jak se komu daří. Nejhorší je, když se v kritické situaci nepovede pár zápasů. Flames chytili útlum v rozhodující fázi. Teď už se ztráty dotahují strašně těžko.
Nosíte ještě v hlavě myšlenku na comeback do NHL?
Teď tu touhu nemám. Třeba jsem ji ztratil, protože jsem zraněný a nemůžu trénovat. Ale právě ona mě může motivovat, abych se snažil zlepšit. Abych se dostal na úroveň, na níž můžu nějakému mužstvu pomoct. Návrat do NHL vidím s pravděpodobností tak 0,0001 procenta. Ale budu si namlouvat, že šance je, abych víc makal. Musím nějak oblbnout mozek! (směje se)
Nejblíž je před vámi baráž. Je pro vás coby majitele klíčové, aby Kladno hrálo extraligu?
Důležité je, aby hráči odevzdali nejlepší výkon. Uvidíme, nač bude stačit. Už teď jsem na mužstvo hrdý. Nedám na něj dopustit. Chci, aby se kluci nebáli, že po postupu přijdou o místo. Před zápasem jim povím, že jim věřím. Že si zaslouží šanci v extralize, pokud ji vybojují.