Rozhovor: Jak se mění války
Nové přístupy k vývoji civilizací mění armády, tvrdí historik Miroslav Bárta a důstojník armády Otakar Foltýn. Čtyři čeští experti o tom přednášeli v USA.
Americké akademiky i armádní specialisty zaujaly teorie českých expertů na téma teorie přerušovaných rovnováh ve vývoji civilizací. Své poznatky jim představili ve Washingtonu v Potomackém institutu, který se zabývá výzkumem boje proti terorismu, historici Miroslav Bárta a Martin Kovář a vysocí armádní důstojníci Karel Řehka a Otakar Foltýn. „Společnost se nevyvíjí krok za krokem, proměňuje se skokově. A Američané už také řeší to, čím se několik let zabýváme: co to znamená pro civilizaci i třeba pro moderní armády,“říká Miroslav Bárta. Skokově a s přímým vlivem na společnost se vyvíjí také přírodní prostředí. Z hlediska bezpečnosti je rizikové globální oteplování. „V oblastech, kde způsobuje vysychání, to má okamžitý dopad. Velmi pravděpodobně tam vznikne bezpečnostní problém,“říká Otakar Foltýn.
V čem konkrétně jsou pro Američany vaše teorie významné? Je rozdíl mezi evropským a americkým pohledem na vývoj civilizací?
Miroslav Bárta: Naše myšlení se trochu liší, klademe například velký důraz na skutečně dlouhé časové řady v dějinách civilizací. Krátkodobé pohledy na společnost v aktuálním stadiu vývoje jsou největší slabinou současných analýz, klíčem k porozumění problémům jsou právě dlouhé časové řady mapující a interpretující specifické procesy od začátku do konce. Američané teorie přerušovaných rovnováh znají, ale ne vždy doceňují vize dlouhých časových řad a srovnávání s různými civilizacemi. A je třeba také vidět, že i klima zásadně ovlivňuje vývoj civilizací, přičemž jeho přirozený vývoj změnit nemůžeme. Ve Státech však klimatická změna není jednoznačně uznávaným faktem. Proto bylo důležité ukázat jim i to, že výzkum klimatu a jeho změny skutečně mají relevanci ve vztahu k člověku a společnosti.
V čem teorie přerušovaných rovnováh spočívá? M. B.:
Společnosti se nevyvíjejí evolučně, krok za krokem, ale spíš tak, že dlouhou dobu jsou v klidu, kumulují potenciál ke změnám a pak se skokově proměňují. Typickým příkladem je Francouzská revoluce, tzv. arabské jaro nebo také listopad 1989. Ještě několik týdnů před 17. listopadem si nikdo neuměl představit, že se něco takového může stát tak rychle, a pak se společnost skokovitě v řádu dnů proměnila ve všech aspektech.
Otakar Foltýn: Po přečtení prací vědců sdružených kolem Miroslava Bárty a Martina Kováře o přerušovaných rovnováhách jsme zjistili, že jejich výstupy lze převádět i na řešení bezpečnostních otázek. Tím začala spolupráce, která jako naše mimoslužební aktivita trvá už několik let a jejíž dílčí výsledky jsme s generálem Karlem Řehkou přednášeli v Potomackém institutu. Poprvé v historii se nacházíme v období, kdy lze změny bezpečnostního prostředí řešit i díky stále lépe pochopeným procesům v komplexních společnostech. Dokonce je lze na základě dlouhých časových řad i kvantifikovat.
Jak to myslíte? O. F.:
Existuje velká množina základních kritérií, vezměme jako příklad třeba poměr výdajů na potraviny. Když se začnou zvedat a daná společnost má ostatní faktory vyvážené nebo je systém vlády stabilizovaný a ostatní věci fungují, tak to ustojí. Pokud tedy chceme změny a bezpečnostní rizika kvantifikovat, potřebujeme mít informace o ekonomické situaci a obecně zdrojích a vědět, jaká hladina je pro daný stát normální. Když se překročí jen jeden faktor, nevyústí to v konflikt. Ale pokud je jich víc, v určitých kombinacích se zvyšuje pravděpodobnost násilných konfliktů. Nebo příklad jiné kvantifikace: pokud počet mladých mužů výrazně překročí počet žen, pravděpodobně se zvýší kriminalita nebo dojde k ozbrojenému konfliktu.
Jak jste teorii přerušovaných rovnováh vysvětlovali? M. B.:
Ukázal jsem ji na Velké francouzské revoluci, arabském jaru a střední Evropě v roce 1989 a také na příkladu rychlých proměn přírodního prostředí v historii včetně toho, jaký vliv měly na kolapsy nebo krize civilizací. I přírodní prostředí se vyvíjí skokově. Šlo o to ukázat, jak rychle se stav systému během několika týdnů může zcela změnit.
Jaký význam má zkoumání civilizací pro vojenskou oblast? O. F.:
Armády v demokratických zemích sice z principu stojí stranou běžného mírového života, ale neměly by být uzavřeným klubem. Vojenské prostředí je mimořádně konzervativní a známý bonmot, že se vojáci připravují na minulé války, do značné míry platí. Spoluprací s akademickou obcí se snažíme dokázat, že armáda je součástí společnosti a hraje zásadní roli v resilienci státu vůči budoucím hrozbám.
M. B: Americká armáda se o to podle mě zajímá proto, že se koncept armády mění. Už to nejsou jen tělesa, která primárně bojují bitvy proti jasně definovanému nepříteli. Jakkoliv si musí zachovat tradiční schopnosti, musí také klást důraz na pozorování a analýzu toho, co se ve společnosti děje, a chápat povahu procesů, které nejsou lineární, ale skokové. Svět může čelit výrazně rychlejším změnám, než které jsme připraveni si připustit.
Jak se přerušovaná rovnováha demonstruje třeba na arabském jaru? O. F.:
Panuje nesprávná představa, že arabské jaro nastalo buď z touhy Arabů po demokracii, nebo jako důsledek západních intervencí. Ve skutečnosti se sešlo několik důležitých faktorů, které ve výsledku nemohly dopadnout příliš jinak, než jak dopadly. Dlouhodobě dochází k ekologickým změnám a zejména kvůli zvyšování teplot k vysoušení pásu od severní Afriky přes Blízký a Střední východ a dál do Asie. V tomto pásu se nacházejí země, zpravidla muslimské, které mají většinou více či méně autoritářský systém vládnutí. Do toho některé čelí populační explozi a mají málo vlastních zdrojů, například potravin. Rychlý nárůst mladé části populace nedoprovází nárůst pracovních příležitostí, někteří mladí muži se nemohou oženit, protože svatba je drahá, hromadí se sexuální a sociální frustrace. V prostředí, kde je velmi důležitá role muže, nenalézá významná část mladých mužů cesty, které by jim umožnily vážit si sami sebe. Pak stačí, aby přišel nějaký radikál kazatel, který jim nabídne sebeúctu skrze kalašnikov. To všechno jsou příklady předpokladů, že se společnost začne tlakovat. Lidé si často myslí, že to vyřeší nějaký autoritativní hráč typu Kaddáfího nebo Asada. Problém je v tom, že autoritativní vláda sice může činit rychlá rozhodnutí a rychle konat, protože se nemusí nikoho ptát, ale tento systém má zároveň cykly, kdy se vláda vyčerpá. I Kaddáfí už svou moc dlouhodobě ztrácel. Jakmile diktátor ztratí moc, období, než ho někdo vystřídá, bývá krvavé. Pokud se tedy ekonomické, ekologické, bezpečnostní a sociální aspekty nakumulují do jednoho vektoru, stačí jen nějaký spouštěč, který se sám o sobě nedá přesně předvídat, a státní moc se začne hroutit. Přesně jako se to stalo v rámci arabského jara.
Zdůrazňujete, jak je u různých událostí důležité rozlišovat příčinu a spouštěč. Můžete to vysvětlit třeba na událostech v listopadu 1989? M. B.:
Cesta k sametové revoluci trvala několik desetiletí. Prohlubovala se krize společnosti, byly zničeny elity a vládnoucí systém postupně ztrácel legitimitu. Nakonec dospěl do fáze, kdy už ani většina „vládnoucí“třídy neviděla budoucnost a celé se to sesypalo. Systém byl tak nestabilní, že šlo jen o to, který z těch protestů – protože rok 1989 jich byl plný – to bude, která událost spustí řetězovou reakci.
Jaká je dnes role armád? O. F.:
Neplatí, že staré formy válčení s tanky, letadly nebo kanony jsou pryč a už se nevrátí. Tuto výzbroj většina armády stále má a teoreticky může být využita. Pravděpodobné to ale příliš není. Přinejmenším dokud dobře funguje princip odstrašení a i takzvaný jaderný mír. To znamená, že nikdo neví, zda by potenciální konvenční konflikt mezi mocnostmi nepřerostl v jadernou válku, a právě tohle drží velké jaderné hráče na uzdě. Čelit ale budeme i úplně novým jevům. Změny v důsledku průmyslu 4.0, technologických revolucí, stále složitější výpočetní techniky, které mohou brzy dosáhnout složitosti lidského mozku nebo ho ještě přesáhnout, společnost extrémně mění. To vše dává prostředí, kdy se úplně mění způsob toho, jak může armáda působit.
Jsme ve válce? O. F.:
Jsme v tom, čemu zjednodušeně říkáme informační válka. Detailně to popsal generál Řehka v knize Informační válka. Všechny velké státy už pochopily, že prosazovat své zájmy bez možnosti působit informačně by bylo naivní a drahé. Informační „válku“vede nejen Rusko, ale v méně sofistikované formě i takzvaný Islámský stát.
Příklad? O. F.:
Proč Islámský stát provedl teroristické útoky v Evropě? Jak mu to pomohlo, když každý útok vedl k tomu, že se zesílilo bombardování jeho základen a na každou evropskou oběť terorismu připadly desítky zabitých příslušníků IS? Na první pohled to přece z pohledu IS bylo kontraproduktivní. Ve skutečnosti jim to umožnilo zvyšovat rekrutaci, tedy předstírat před frustrovanými muslimy, že zvládají čelit Západu, ale také doufali v radikalizaci Evropanů, kteří by dle představ IS měli útočit na vlastní umírněné muslimy, čímž by se zvýšil příliv těch frustrovaných k IS. Teprve pak by začal být IS skutečně nebezpečným i v Evropě.
Zatím to tak podle vás není? O. F.:
Naštěstí se jim to v té druhé části nepovedlo, jsou schopni jen jednotlivých teroristických útoků, ale díky stále lepší práci tajných služeb evropské státy velké části útoků zabrání, ještě než nastanou. Minimálně v nalákání tisíců příznivců ale úspěšní byli, i když ani ty tisíce islamistů jim na udržení území v Sýrii nestačily. Ale jiné podstatné pravidlo v rámci informačního „válčení“je toto: Není důležité, jak to je, ale jak to působí. A v tomto případě se IS povedlo v Evropanech vyvolat dojem, že za něj odchází bojovat nebo s nimi přinejmenším sympatizuje velká část evropských muslimů. Statisticky to ve skutečnosti bylo zanedbatelné číslo, ale pro IS bylo rozhodující, že to mohl použít jako symbol a pořádně to nafouknout. Což samozřejmě udělal. Většina obyvatel Západu ví, že stále existuje IS, i když vojensky byl poražen. IS proto pokračuje v teroristických útocích a informačních operacích, které mají větší sledovanost než vojenská porážka IS. I to je část komplexních jevů, které tvoří skládanku teorie přerušovaných rovnováh.