Co fotbalové reprezentaci ukázal turnaj v Číně? Že její hra dál drhne a trenér Jarolím má s hráči na čem pracovat.
Může to být odraz ze dna. Anebo prodlužování nevlídného období, které nedává příliš nadějí, že se fotbalová reprezentace začne zvedat.
Tak schválně: jaké pocity ve vás převládaly, když včera dopoledne končil první poločas a malátní Češi prohrávali se slabou Čínou 0:1? Nevrlost? Zděšení? Apatie? Stud? Dost možná to bylo všechno dohromady, protože národní tým v posledních dvou letech přináší leccos, jen ne radost. I do roku 2018 vstoupil klopýtavě.
„Totálně jsme ten začátek prospali. Ani jsem nechtěl věřit, že je to možné,“nechápal trenér Karel Jarolím. „Vůbec si nedovedu vysvětlit, proč jsme do zápasu vstoupili tak špatně.“
Nebýt smršti ve druhém poločase, při které mohlo padnout osm devět gólů, zřejmě by po utkání o třetí místo na turnaji China Cup zazněla kardinální otázka: Měl by trenér Jarolím pokračovat?
Výlet do dalekého města Nan-ningu dlouho působil jako jedna velká výstraha: Hoši, takhle ne!
Ani výhra 4:1 nemůže zakrýt rozpačitý a upracovaný dojem, který se s českým týmem táhne. V kvalifikaci o mistrovství světa nedokázal urvat povinné druhé místo a slibované zlepšení se stále nekoná.
Trápení v první půli proti Číně muselo zaskočit snad i domácí fanoušky, kteří sice oslavovali gól vlastního týmu, ale těšili se i na to, co předvede soupeř, kterého někteří z nich až bláznivě uznávají.
V neděli dorazili čínští příznivci za českými hosty na hotel a šokovali tím, jak velký mají o tuzemský fotbal zájem. Vyprávěli, jak na dálku fandí Slovácku či Jihlavě, pochválili Jarolíma za nominaci nováčka Trávníka a do budoucna mu doporučili plzeňského záložníka Čermáka.