! Mám toho dost

Rozčiluje ho, jak lidé mluví o Miloši Zemanovi. Jan Veleba skončil v čele SPO a do Senátu už znovu nechce. Prý na to nemá žaludek.

Z politiky letos odcházíte. Nekandidujete znovu do Senátu ani na předsedu SPO. Proč?

Nebyli jsme úspěšní ve volbách do Poslanecké sněmovny. A člověk má vědět, kdy odejít. Náš vrchol pro nás byly krajské volby, kdy jsme se v devíti krajích dostali do krajských zastupitelstev a získali 16 zastupitelů. To pro mě byla politická maturita.

Nebyl to ale spíš úspěch Tomia Okamury? Do zastupitelstev jste se dostali všude tam, kde jste kandidovali s SPD. Tam, kde jste kandidovali sami, jste naopak úspěšní nebyli.

Rozumím. Ale my jsme tu kampaň opravdu odpracovali. Byl jsem lídr společné kandidátky na Vysočině, kde jsme vyjeli s nejmodernějším traktorem Zetor. Právě zetor po privatizaci bohudík oživuje, takže jsem rád, že jsem ho taky mohl touto cestou ukázat. Ve 23 etapách jsme najezdili 3 340 kilometrů a z toho 22 etap jsem řídil sám. Od sedmi hodin ráno do sedmi večer. Třeba toho se Tomio Okamura neúčastnil. On jistě je výrazný, pracovitý a ambiciózní politik, ale to by bylo na delší povídání.

Zkusme to stručně.

Vezměte si, že po říjnových volbách jsme jen na Vysočině půl roku nemohli podepsat koaliční smlouvu. Nebylo s kým. Oni dávali to hnutí teprve dohromady, já to chápu, ale mrzí mě, že se pak tváří, že je jen SPD a žádná SPO. A ty problémy byly i v jiných krajích. Už před krajskými volbami jsem věděl, že to sami nedáme. Tři čtvrtě roku jsem trpělivě přesvědčoval a jednal s Tomiem Okamurou, což nebylo vůbec nic jednoduchého. On je neuchopitelný. A kdyby tam neměl politického matadora Radima Fialu, tak bychom se asi ani na ničem nedomluvili.

Co to znamená neuchopitelný?

Osobně se mi třeba nelíbilo, když po té odpracované kampani z obou stran šel Tomio do televizní superdebaty a k naší koalici se ani nepřihlásil. My jsme do těch voleb dali naši členskou základnu, on tvrdil opak, že mají největší stranu. Zrovna teď řeším na Vysočině problém, že krajský zastupitel a předseda SPD Vysočiny Ctibor Čepička už není předsedou, rvou se mezi sebou jako psi, občas tam zasahuje policie. Jednání s Tomiem mě stála spoustu energie a on pár týdnů po úspěšných společných volbách ani nepozve našeho zástupce na jejich kongres. Nechci se na to vymlouvat, jen mě to mrzí.

Však jste taky do dalších voleb šli už sami. U koho to ztroskotalo?

Po těch úspěšných krajských volbách jsme mu oficiálně nabízeli další spolupráci, byla asi troje jednání. Přistupovali jsme k tomu realisticky, nepožadovali jsme koalici, jak to on účelově opakoval v médiích. Stačilo nám jít ve formátu SPD s podporou SPO, já byl ochoten se stáhnout, ale on všechno odmítal. Moře mu bylo po kolena. Ta zkušenost mě přivedla k názoru, že s ním nejde udělat dlouhodobý projekt.

Už před sjezdem SPO jste vystoupil s názorem, že by vaše strana měla jít do příštích voleb společně s ČSSD. Jak na to vaši spolustraníci reagovali?

Reakce spolustraníků byly smíšené. Spíš mě ale překvapila reakce sociální demokracie, a zejména dehonestující vyjádření Jirky Zimoly. Říkal, že se vracíme z vandru. Krajské volby jsme udělali, takoví nýmandi asi nejsme. A o Hamáčkovi se mi už vůbec nechce mluvit, na toho mám svůj názor.

Jaký?

Jestliže se po schůzi k inauguraci prezidenta při dotazu, co říká na odchod některých ze sálu, zmůže jen na to, že respektuje rozhodnutí kolegů… Pro mě tím řekl vše. Přece jen je to levicový politik a tvrdí, že podporuje prezidenta. Stejné je to s předsedou Senátu Milanem Štěchem. Tady mám jeho slova vytištěná: „Cením si toho, že studenti nejsou lhostejni k veřejnému dění a svoje názory prezentují v souladu s právem shromažďovacím.“To je něco hrozného!

Proč?

Jak to asi může dopadnout, když pod kuratelou ČSSD je schvalování takových útoků na prezidenta?

A nemůže si za to Miloš Zeman sám, když část lidí označuje za „pražskou kavárnu“a říká o nich, že to jsou ti, kteří nikdy ničeho nedosáhli?

To říkal mimochodem i Václav Klaus. Ale podívejte, to musí říct Miloš Zeman.

Ale ptám se na váš názor, zda svými výroky nepřispívá k rozdělení společnosti?

To tak může vypadat, ale nic není černobílé. Způsob, jakým mluví lidé o prezidentovi, už jen to, když byl zvolen poprvé a mnozí ještě nemohli vědět, jak bude vystupovat, přesto nosili už dva dny po volbě placky Miloš Zeman není můj prezident, tak co to je? Nebo ta inaugurace. Někteří senátoři tam přišli s plackami se srdíčkem a nápisem Václav Havel, někteří měli černé kravaty.

Co je špatně na placce s odkazem na prvního polistopadového prezidenta?

Vladislavský sál je pro mě posvátná půda. Něco jsem si o tom přečetl, mám to v úctě. A tam žádné placky nepatří.

A patří do inauguračního projevu přirovnávání ostřelování České televize?

Byla to reakce na něco. Miloš Zeman je člověk, který zkrátka má jasné názory a nebojí se je nahlas říkat. A cokoli řekne, to je pro určitou skupinu lidí špatně. Ozývají se média, Senát hned přijímá nějaká usnesení. A tento styl politiky já nemůžu akceptovat. Zrovna to, jak Senát táhne jeho předseda pan Štěch, který je druhý nejvyšší ústavní činitel, levicový politik, který vzešel z odborů, přesto se pořád potřebuje vymezovat proti panu prezidentovi. Dovede to akorát k tomu, že lidi už k senátním volbám nebudou chodit vůbec.

Když mluvíte o Senátu, starosta Chotěboře Tomáš Škaryd nebo starosta Havlíčkova Brodu Jan Tecl vás veřejně kritizují, že byste mohl pro svůj senátní obvod dělat víc. Když byl senátorem Petr Pithart, tak to prý byla jiná. Jak si takovou kritiku vysvětlujete?

Mám ten senátní obvod projetý skrz naskrz, a to několikrát. Když pojedete a zeptáte se v tamních dědinách, obchodech, tak vám řeknou, že jsem tam byl. Pan Pithart byl spíš salonní politik. Připravovali mu pásky a on je střihal. Já si na takové parády nepotrpím, ale je za mnou práce.

Uveďte prosím příklady.

Například v Hlinsku jsem se účastnil sérií jednání s významnými potravináři, díky čemuž se otevřela třída mlékařů. Minulý týden mi starosta říkal, že zájem o tu třídu se už stihl zdvojnásobit. Kousek mimo můj senátní obvod, ve Velkém Meziříčí, se mi podařilo sehnat deset milionů na dostavění protipovodňové hráze. A nebylo to z žádného porcování medvěda. Pravidelně jsem také psal zemědělské okénko do Cesty Vysočinou, publikoval jsem v Havlíčkobrodském deníku, mezi lidi jsem rozdal na své náklady vytištěných 170 tisíc senátorských deníčků. Od pana Tecla mě ta kritika mrzí, jezdil jsem za ním pravidelně. Je pravda, že teď už nejezdím, ale abych to trochu zlehčil: vždyť on v posledních volbách taky neudělal žádný velký výsledek, porazila ho – s velkou omluvou – babička Němcová. Teď jsem slyšel, že bude zkoušet Senát. No, nevím.

Proč jste dva roky neaktualizoval svůj web?

Protože jsem přešel na Facebook. Web je už zastaralá záležitost. A taky přiznávám, že jsem zklamán z toho prostředí. Když něco napíšu a pak si o sobě od nějakého anonyma s fotkou, na které má rohy a vousy, přečtu, že jsem ruskej špion a já nevím co… Přitom v Rusku jsem byl naposledy v roce 1980. Na ty nadávky člověk musí mít žaludek. A já zjišťuji, že ho nemám. Stále jezdím po světě a mluvím s lidmi. Můžete zavolat třeba panu starostovi Bubeníkovi do Třemošnice, to byla nádherná cesta, ze které by se dala vydat spousta článků. Dělal jsem odborné videofilmy z Izraele, z Kanady, kde mají špičkové chovatelské a mléčné farmy, z Číny. Ale už nemám tu energii. Mohl bych s sebou vzít fotografa a cpát to do novin. Ale kam bych to dostal? Na Parlamentní listy a kam ještě? Nikam.

I tam si to svého čtenáře jistě najde.

Však jsem tam těch článků také vydal stovky. Také co do odpovědí na své profilové stránce jsem možná byl v první desítce. A nebyly to odpovědi typu: Vážený pisateli, a pak dvě věty, jako třeba Herman. Nebo věty typu bývalého poslance ČSSD pana Sedi, aby si z toho každý něco vzal a on se neprotivil svému předsedovi. Snažil jsem se to dělat skutečně zodpovědně. Proto, až skončím v Senátu, budu svobodnější a nebude se dít to, že jdu po Praze a lidi na mě křičí „chcípni, svině“. Vrátím se k publicistice. Mě to deprimuje, jsem jiný. Asi poslední kapkou pro mě byl rozhovor s Martinem Veselovským v DVTV. Když někomu pětkrát řeknete, že vám něco neposlal, a on vám do očí tvrdí, že ano, tak prostě odejdete.

Proč jste to pozvání vůbec přijal?

Šel jsem tam proto, že jsem chtěl říct některé věci ke kampani, a taky proto, že se mi těžko poslouchala neustálá mediální chvála pana Drahoše, který mě obrovsky zklamal. Působil jako umělý produkt, jehož programem je jenom to, že je jiný než pan prezident Zeman. Jestli tento člověk byl vrcholem české akademické obce… Veselovský si asi myslel, že hraju nějaké divadlo, když jsem mu řekl, že ho neznám, ale já až na to, jakou měl funkci, o něm skutečně nic nevěděl, vůbec ničím mě nezaujal. Tak jsem byl naivní a šel jsem do toho pořadu, i když bylo od počátku zřejmé, že to nebude dobré.

Jak to?

Třeba už jen proto, že to chtěli původně točit půl hodiny před otevřením volebních místností. Tušil jsem, že to je léčka, dělat to takto na poslední chvíli, tak jsem si vymínil, že to budeme točit dřív. On tam přijde, připravený, stopky má. Já jsem si v té nervozitě nevzal hřeben. Požádal jsem, jestli by mi ho někdo nepůjčil. On se jen tak rádoby humorně usmál: „Já ho nepotřebuji,“a nikdo další ho neměl. Tohle se mi v televizi, kam jsem chodil, nikdy nestalo. Pak jsem zapomněl pero. A taky nikdo neměl. Nakonec tedy, když jsem řekl, že tužku skutečně potřebuji, někam zavolali a přinesli to. Pak to jeho vyštěkávání, pořád dokola, na to už bohužel nemám nervy. Vím, že kdo se rozčilí, prohraje, ale bylo toho už na mě moc.

Vy jste skutečně nevěděl, kdo je členem spolku Přátelé Miloše Zemana?

Jsem členem, ale opravdu se o to nezajímám. Asi tam jsou bývalí ministři, možná je tam Karel Srp. Ten spolek zakládali opravdu největší přátelé, mezi které jsem nepatřil. Že se mě na to moderátor bude ptát, mi skutečně nikdo neřekl. Co mám pak říkat, když to na mě vybafne? Věděl Klaus, kdo jsou sponzoři ODS?

Co budete dělat dál?

Musím se dát psychicky do kupy. Trošku si psychicky odpočinu, protože to jsou nekonečné telefonáty. Na Facebooku mi lidi píšou, že jsem komunistický prase, funkcionář a já nevím co všechno. Takže se nějak dám do latě, pak chci ještě znovu objet svůj senátní obvod. Starosty, obce, různé firmy, prodejny… A začnu zase psát fejetony.

Až skončím v Senátu, budu svobodnější a nebude se dít to, že jdu po Praze a lidi na mě křičí „chcípni, svině“, vrátím se k publicistice. Mě to deprimuje, jsem jiný.