Místo jesliček a tří králů jsou vojáci nebo kříže
Betlémy velikonoční neboli postní dříve běžně zdobily domácnosti. Dnes už jsou většinou pozapomenuty.
VPetr Broulík redaktor MF DNES
jedné z místností Městského muzea v Ústí nad Orlicí na člověka na první pohled dýchne vánoční atmosféra. Betlémy s typickými postavičkami evokují zimní svátky. Že je něco jinak, je patrné až při detailnějším pohledu. Jesličky, oslíka nebo tři krále nahrazují vojáci či kříže. Jsou to betlémy velikonoční neboli postní. I ty dříve zdobily domácnosti, dnes už jsou většinou pozapomenuty.
„Nemělo by se tomu logicky říkat betlém, protože biblický děj se odehrává v Jeruzalémě. Ale to označení zůstalo, zřejmě proto, že stavba navazovala na betlém vánoční, tříkrálový, případně hromniční a je využit stejný způsob zobrazení děje pomocí figurek zapíchaných v mechu na stejné spodní konstrukci,“říká ústecký betlémář Ludvík Mátl.
Velikonoční verze betlémů se pochopitelně liší od těch radostných vánočních. Postní betlémy zachycují naopak utrpení – zradu Jidáše, zatčení Krista, křížovou cestu, samotné ukřižování nebo následné snímání z kříže, nakonec však samozřejmě i vzkříšení.
Za hranicemi jsou postní varianty betlémů o něco rozšířenější než v Česku. „Obdobné pojmenování se používá i v sousedních státech. V katolicky orientovaných zemích, například v Rakousku nebo v Bavorsku, se vydávají také vystřihovací postní betlémy. Převládají na nich zejména jednotlivá zastavení křížové cesty, ale někdy se tam vyskytují i jiné souvisící biblické výjevy. Je to obdoba u nás oblíbených vystřihovacích vánočních jesliček, například od známých českých malířů a ilustrátorů Josefa Lady, Mikoláše Alše nebo Vojtěcha Kubašty,“vysvětluje Ludvík Mátl.
Pozapomenutá tradice
V postních betlémech, které jsou ve sbírkách Městského muzea v Ústí nad Orlicí, se místní malíři soustředili především na scénu zatýkání Krista. V centru betlému je Kristus klečící v Getsemanské zahradě, jemuž anděl podává kalich útěchy. Opodál spí apoštolové. Zrazující Jidáš s měšcem v ruce přivádí ozbrojené římské legionáře a biřice, kteří přicházejí Ježíše zatknout. Skupinu doprovázejí a podporují židovští velekněží a farizejové.
Jednotlivé postavy mají v betlémském zpodobnění ustálená dobová oblečení a atributy. Děj se odehrává v noci – nechybí tedy světlonoši s pochodněmi. V ústeckých postních betlémech jsou přírodní scenerie i stavby a ošacení figur vždy orientální, na rozdíl od ryze českého pojetí vánočních jesliček.
Jeden z nejzajímavějších muzejních postních betlémů s velkým počtem figur je skříňkový, namalovaný Jiřím Knapovským. Ten patří k nejvyhledávanějším tvůrcům betlémů. „Jeho tatínek, který provozoval kovárnu a sám také maloval, měl doma rozměrné betlémy, a to vánoční, tříkrálový, hromniční a postní od proslulého malíře 19. století Jarolíma Štantejského. Takže Jirka Knapovský v tom prostředí vyrůstal, sám kreslil i maloval a později vytvářel zdařilé a vylepšené repliky starých betlémů. Pro ústecké muzeum pro porovnání vytvořil sadu pěkných skříňkových betlémů všech čtyř typů,“líčí Ludvík Mátl a ukazuje na pohybově zvláště vydařené figury.
A kdy se postní betlémy vytratily? „Již na přelomu 19. a 20. století, tedy více než před sto lety, byly spíše výjimečné. Měli je doma hlavně velcí příznivci betlémů a hluboce věřící,“říká betlémář.
Později se však přestávaly stavět každoročně. „Já osobně jsem jeden stavěl jako student asi v roce 1970 pro starší zbožnou paní, která měla pěknou kopii historického betlému podle Štantejského. Myslím, že to byl v Ústí poslední velikonoční betlém stavěný v domácím prostředí,“vzpomíná Ludvík Mátl.