Přál bych si bažantí velikonoční vajíčko

Téměř totožný příběh jste bezpochyby už četli nebo slyšeli; liší se jen jeho protagonista, místa a letopočty. V tomto případě je oním protagonistou bažant Edwardsův. Jeho příběh pro nás začíná roku 1896, kdy jej ve vlhkých lesích středního Vietnamu objevil misionář Jean-Nicolas Renauld, a pokračuje ve 20. letech 20. století, kdy ornitolog Jean Théodore Delacour dovezl osmadvacet jedinců tohoto druhu bažanta do Evropy a začal s jeho chovem na zámku Cléres v Normandii.

Poté následovala dlouhá doba, během níž ve Vietnamu docházelo k intenzivnímu lovu bažanta Edwardsova a k ničení jeho prostředí, mimo jiné americkými defolianty za vietnamské války. Postupně se tak ocitáme až v 90. letech. Tehdy se ve středním Vietnamu podařilo tohoto bažanta znovuobjevit, a roku 1996 dokonce odchytit jednoho samce, který se dostal do hanojské zoo. Od přelomu století je však bažant Edwardsův v přírodě znovu nezvěstný. Roky po něm pátrají vietnamští ochránci přírody, ale bez výsledku, a jejich šance na úspěch rok za rokem klesají. Mezinárodní svaz ochrany přírody sice bažanta Edwardsova vede v kategorii „kriticky ohrožený“, ale spíše by již asi měl patřit mezi druhy v přírodě vymizelé.

Je to zkrátka v různých variantách opakující se příběh: v přírodě vymizelý, či přesněji vyhubený živočišný druh přežívá v lidské péči. A pointou toho kterého příběhu může být buď záchrana dotyčného druhu, nebo jeho definitivní konec.

Věřím, že v případě bažanta Edwardsova se dočkáme happy endu. A není to jen slepá víra: spolu s mnoha jinými se pro to v Zoo Praha snažíme dělat maximum. Bažant Edwardsův patří k několika druhům, pro které vedeme jejich Evropský záchovný program a současně Evropskou plemennou knihu (její postupné budování znamenalo mimo jiné přepsat veškeré údaje počínající záznamy Jeana Théodora Delacoura). V roce 2015 jsme zorganizovali přepravu čtyř jedinců do Zoo Hanoj. Tam se je podařilo zapojit do chovu, jehož zakladatelem byl výše zmíněný samec odchycený ve volné přírodě. A především tento druh odchováváme – k dnešku máme na kontě 135 mláďat.

Šance na šťastný konec příběhu bažanta Edwardsova jsou tedy docela vysoké. A kdo ví, třeba se jako dobrá předzvěst objeví zrovna na Velikonoce první letošní vajíčko jednoho z našich dvou párů… To bych si vážně moc přál.