Česká televize vs. TV Barrandov. Střet dvou světů

Spor TV Barrandov a České televize je jen odrazem polistopadového vývoje naší mediální scény. Během něj má čím dál víc lidí pocit, že jsou veřejnoprávní média příliš liberální v morálně-kulturních tématech. Spolu s neziskovkami, „elitami“, humanitními školami a umělci se stala opovrhovaným symbolem nečitelného kosmopolitního světa, který buď nikdo neřídí (hrozné!), nebo naopak tajně řídí (ještě horší!).

K těmto dojmům totiž lehko dospěje člověk, který v překotně se vyvíjejícím světě bez mantinelů a hranic nemá jasné vnitřní opory a ztrácí se. A začne hledat viníka a hromosvod svých frustrací, pseudoopory nebo návrat k tradici či zidealizované minulosti. Veřejnoprávní média, podobně jako tradiční politické strany, ale neudělala nic pro to, aby takovému člověku orientaci ve složitém světě usnadnila. A když mu ji neusnadnil nikdo solidní, hledá ji i tam, kde už se solidnost vytrácí. Stejně jako Andrej Babiš tvrdí, že ho stvořily tradiční strany, mohou i televize Barrandov nebo server Parlamentní listy říkat, že je stvořila veřejnoprávní média – ať už ta definovaná (Český rozhlas a Česká televize), nebo ta s veřejnoprávním rozměrem: Hospodářské noviny, Respekt, Aktuálně.cz, částečně i Právo.

Ta se tak moc snaží být kosmopolitní, edukativní a „správňácká“, až se to lidem přejídá – a hledají „staré dobré“, většinou české věci. Na obrazovkách Chalupáře a majora Zemana, v rozhlase Majera a Evu s Vaškem. Na Radiožurnálu, i když má přídomek „český“, je ale najdou těžko. Před časem jistý Martin Petera z Radiotv.cz tři týdny poslouchal Radiožurnál, Frekvenci 1 a Rádio Impuls. A zatímco na Impulsu hráli od 6 do 18 hodin 61 českých a slovenských a 41 cizojazyčných písní, na Radiožurnálu jen 32 českých a slovenských písní a 61 cizích. Tedy skoro opačný poměr.

„Českost“versus „cizost“je jen jedním z důvodů, podle kterých si příjemci volí médium. Druhým jsou upřednostňovaná a upozaďovaná témata. Sám jsem „vyrostl“na Respektu, který dává důraz na liberální témata, jako jsou dekriminalizace lehkých drog, ekologie, alternativní medicína a školství, domácí porody, práva menšin, rovnost pohlaví atd. Ruku v ruce s tím jde kritičnost k institucím a tradičním autoritám od úřadů, škol přes léčebny, děcáky, církev až po zastánce smrkových lesů. Jenže když se přestěhujete na vesnici, zdědíte smrkový les, nemáte na výběr školu pro dítě, musíte mít auto a stárnete, pak zjistíte, že už vlastně nechcete být světoví, kosmopolitní a bourat autority a hranice. Česká televize není tak vyhraněná jako Respekt, ale řadu těchto témat i ona „valí“, i když to běžného Čecha buď netrápí, nebo spíš rozčilí.

Stejně jako v Respektu v ní po roce 1989 zavládl typ vidění světa shodný s průměrně vzdělaným Pražanem. Převedeno do politiky, šel od nadstranického Václava Havla přes OF, ODA a US až po Čtyřkoalici, Zelené a schwarze n berg ovskou TOP 09, případně dienst bierovskou ČSSD. Afinita ČT k TOP 09 tedy není schválností, spíš samospádem proudu polistopadového étosu. Jenže zatímco roku 1995 tento proud zřejmě zastupoval většinu národa, dnes to neplatí a strany s ním spojené volby prohrávají. To přináší frustraci stran i médií. Projeví se třeba tím, že redaktorka ČT – zrovna při oslavě zvolení Miloše Zemana – griluje Jaromíra Soukupa, zda je jeho pořad publicistika, či zpravodajství. Lidem to je fuk.

Dalším důvodem odchodu od veřejnoprávních médií byl dojem řady lidí, že jim tato média zatajují rizika migrace. Dál mohl leckomu překážet silný antikomunismus, kritičnost k Rusku, a naopak moc sympatií k EU či snaha řešit prohřešky proti politické korektnosti i témata nové levice. Třeba redaktor Českého rozhlasu nedávno vytvořil kauzu z faktu, že Žďár nad Sázavou dosud uděloval čestné občanství pouze mužům. Proč ne i ženám? ptal se přizvané genderové odbornice. To už působí jako umravňování či řešení nesmyslů.

„A za naše peníze!“dodal by šéf TV Barrandov Jaromír Soukup. Ten má díl pravdy v tom, že se ČT tváří veřejnoprávně i u věcí, které veřejnoprávní nejsou. Třeba v pořadu Máte slovo, kde se cení skákání do řeči, vypjaté emoce a extrémní názory a který hraničí se zneužíváním psychicky labilních lidí v publiku i mezi hosty. Stačí si pustit díl s Milanem Kohoutem či Janou „Uriel“Kratochvílovou.

Barrandov, Prima či Impuls výše uvedený étos ani snahu umravňovat neměly, nebo obojí opustily. A některá média vyloženě vznikla jako truc (Parlamentní listy). Část z nich už ani nedělá novinařinu, ale jen sdílí alternativní vidění světa (Aeronet). Zvlášť když se to vyplácí i ekonomicky, protože člověka unaveného masáží kosmopolitního liberalismu pak protiproud potěší dvojnásob.

Když vám budou dokola pouštět U2, Madonnu a nutit lístky do Činoherního klubu v Ústí nad Labem, pak o to víc zatoužíte po Katapultu, Marcelu Zmožkovi a ochotnickém divadle v Rynárci. To první je svět ČT, to druhé svět TV Barrandov.