V našem klášteře zvoní telefon i o Velikonocích
„Těžko mohu návštěvníkům říct, že je Zelený čtvrtek a já už nemakám, protože se jdu modlit,“podotýká premonstrát a ředitel Strahovské knihovny.
Strahovský klášter je místem, kudy procházejí tisíce turistů a kde funguje největší soukromá knihovna. Jejímu řediteli zvoní telefon prakticky neustále, bez ohledu na to, jestli jsou nebo nejsou Velikonoce, největší křesťanský svátek roku. „Nastaly obřady svatého týdne, ale k tomu máme i to normální žití,“říká premonstrát a ředitel Strahovské knihovny Evermod Gejza Šidlovský.
Vždy, když přijede do Prahy státní návštěva, tak mám pocit, že skončí tady u vás na Strahově.
To už několik let. Skoro všechny návštěvy. Má to několik důvodů. Je to blízko Hradu, kousek od ministerstva zahraničí, je to hezké, je to památka, dá se tím chlubit, dá se to ukázat. Obvykle mají návštěvy kulturu zařazenou na konec. Od nás už vede cesta rovnou na letiště.
Jak taková státní návštěva probíhá?
Nejdřív přijde ochranná služba, někdy se psy, někdy bez nich, a prohledají nám barák. Hledají bomby a schované atentátníky. Má to výhodu, že nám tu zkontrolují areál, když vezmete, kolik turistů tudy prochází, tak máme jistotu, že jim tu nic nehrozí.
Chystáte pro každou návštěvu speciální program?
Podle toho, kolik mají času. V klášteře máme několik prohlídkových tras. Pokud je to velká návštěva, hlava státu, král, prezident, tak ho na nádvoří přivítá pan opat, vejdeme do kostela, zahrajeme na varhany, na které hrál Mozart, projdeme do obrazárny, jedné z nejlepších privátních sbírek u nás, a pak se jde do knihovny.
Nerozlišujete to podle vyznání? Pro muslima jiný program než pro křesťany?
Ne, to určitě ne. Byla tu už spousta muslimů, řada z nich zašla i do kostela. Vždycky se snažíme v knihovně mezi rukopisy a prvotisky najít něco k té krajině, ze které návštěva pochází.
Které návštěvy už klášterem prošly?
Hodně návštěv. Od roku 1791 máme pamětní knihu, do které se návštěvy zapisují. Byl tu čínský nebo ruský prezident, belgický král. Po revoluci přijel princ Charles. Když tu byl poprvé, otevřel ze zvědavosti dvířka v knihovně, kde tehdy byly kýble a košťata, ta na něj spadla a ochranka už vytahovala zbraně.
Míváte problémy s ochrankou?
Jednou málem zastřelili i mě. Když přijela americká ministryně Condoleeza Riceová, tak jsem ji šel vítat k autu. Vyběhla na mě členka ochranky s pistolí větší než ona a hned mi ji přikládala k hlavě, že mě zastřelí, že jsem terorista.
Strahov musel mít velké štěstí, že se klášter dochoval. Kolik tu prošlo válek, kolik klášterů zaniklo...
Byl vydrancován za husitských válek a premonstráti utekli až do slezské Vratislavi, pak se vrátili a obnovili klášterní život. Proluka byla 150 let. Pak přišli Švédové a v roce 1648 odsud odvezli 20 beden knih a rukopisů. Z původních věcí se dochovalo málo, klášter ale od 16. století sbírá a nakupuje knihy, podařilo se nám nahradit ztráty.
Vaším pokladem je klášterní knihovna. Kolik knížek návštěvníci uvidí?
Spíš kolik jich neuvidí. Návštěvníci jich uvidí řádově 65 tisíc, knihovna má dneska 300 tisíc svazků.
Jak se vám to daří spravovat a udržovat?
Klášter platí deset knihovníků. Jsme taková malá Národní knihovna. Je to náročné. Sloužíme vlasti a národu. Kdokoliv přijde, může si u nás zdarma vypůjčit knížku, spousta věcí je navíc zdigitalizovaná. Za pětadvacet let, co je knihovna zpět v řádových rukou, se z ní myslím stala veřejná vědecká knihovna.
Pořád se mluví o restitucích. Bylo by to možné udržet bez majetku, který patří ke klášteru?
Pokud se nám podaří z výnosů investovat víc než doposud do nových akvizic a oprav, tak to bude jen dobře. Ale knihovna fungovala už v době, když nám stát vrátil v 90. letech jen budovu kláštera. Lesy a pole se vrátily teprve nedávno. Po léta letoucí byl naším hlavním příjmem nájem z pivovaru, z restaurace nebo vstupné do kláštera. Teď se příjmy zvětší, a proto můžeme více investovat. Vezměte jen filozofický sál, hlavní sál knihovny, má padesát metrů na délku, a přes dvacet na výšku. Pořád je co opravovat, zvenku i zevnitř. Oprava vyšla přes 50 milionů korun. Pokud budou peníze z lesů, rozšíříme depozitáře, náš fond se v posledních letech rozrostl.
Podle jakého klíče nakupujete nové knížky pro knihovnu?
Dneska už nekupujeme všechny vědní disciplíny jako v minulosti, to už by se nedalo finančně ani jinak. Nakupujeme teologie, filozofii, historii a dějiny umění. Dostáváme knihy darem, kromě současné literatury nakupujeme i tu starou, před časem jsme z jednoho antikvariátu koupili sbírku prvotisků po jednom brněnském sběrateli.
Jak dnes funguje řád premonstrátů?
Náš klášter má 65 členů. Kromě Strahova fungují i premonstrátské kláštery v Želivě, Nové Říši, Teplé a na Slovensku v Jasově. Na Strahově žije asi dvacítka premonstrátů, zbytek je na farách po celé republice, spravujeme i další místa kromě Strahova – Milevsko, Jihlava, Doksany nebo Svatý Kopeček u Olomouce. Dokonce máme i fary na Slovensku.
Některé kláštery skomírají, Strahov kvete, čím to?
Je to dáno také tím, že Strahov je v Praze, a také že je tu pohřben náš zakladatel sv. Norbert. Dařilo se nám vést podzemní řádový život i za komunistů, nemáme takovou propast mezi generacemi.
Jsou Velikonoce. Projevují se nějak na vašem životě? Pozná se to mezi těmi zástupy turistů?
Přijdou na prohlídku a zůstanou i na mši. Projevuje se to na našem životě a musí. Chodíme na křížovou cestu na Petřín, nastávají obřady svatého týdne, ale k tomu máme i to normální žití. Soustředění, zklidnění, ale to při běžném provozu moc nejde, každý se snaží nějak sebrat. Do toho pořád zvoní telefon a někdo klepe na dveře. Na pátek naštěstí nemám v diáři nic zapsaného. Těžko můžete říct: Je Zelený čtvrtek, já už nemakám, jdu se modlit. Musím se pomodlit předtím nebo potom.
V klášteře není mnoho uzavřených míst. Otevřeli jste i vaše petřínské zahrady.
Prostor velké zahrady je otevřen. Propojili jsme je s Petřínem a všichni ti, kteří přijdou na petřínskou rozhlednu, pak odcházejí přes Strahov. Zlepšila se prostupnost, dnes je tam otevřena cesta, zahrady jsou běžně otevřené. Původně to byla ovocná zahrada, ale postupně jsme vyměnili stromy, ty, co měly plody, za ty, co je nemají, protože národ pražský rád chodí na cizí ovoce. Kdyby chodil a sbíral, tak ať si to vezme, protože to, co visí nad cestou, patří poutníkovi, ale on láme. Místo aby trhal jablka, tak láme větve a obírá až na zemi. Teď tam chodí studenti, turisti. Trocha zeleně v centru města.
Prý se připravuje volba nového opata.
Náš pan opat končí v létě, bude mu pětasedmdesát.
Myslel jsem, že to pravidlo platí jen pro biskupy.
U řádů je to podobné, opat nemusí být na doživotí, minimální lhůta je na šest let. Náš opat byl zvolen už dvakrát, poprvé ještě tajně před sametovou revolucí, je opatem od roku 1987. Možná je nejdéle panujícím opatem na světě.
Jak funguje taková opatská volba?
Sejdou se všichni strahovští premonstráti a volí ze svého středu nového opata. Volba je tajná, píšou a sčítají se lístečky. Kdo jich dostane nejvíc, je zvolen novým opatem.