Winnie, nepohodlná pravda o JAR
Kdybyste měli k ruce vlastní gang, jeho členové by podřezali čtrnáctiletého kluka a vy byste nakonec zaplatili jen pokutu, museli byste být Winnie Mandelová.
Gang se jmenoval Mandela United Football Club, zpočátku to byl opravdu jen fotbalový tým v Sowetu. Pak se z něj stal svérázný politický nástroj Mandelové. Mírnějším přesvědčovacím prostředkem byly mačety, nejpádnějším argumentem byl náhrdelník. To byla pneumatika kolem krku, do níž se nalil benzin, pak se škrtlo sirkou. Hořící guma se veškvařila přímo do těla.
Smrt Winnie Mandelové, bylo jí 81, ukázala, že v Jižní Africe nebylo nic černobílé ani v přeneseném slova smyslu. Jak mezi černými a bílými, tak mezi černými a černými.
Winnie, kterou si Nelson Mandela roku 1957 vyhlédl, když ji zahlédl stát na zastávce, byla tím, kdo udržoval prapor boje proti apartheidu, když Mandelu v roce 1962 zavřeli. Nebýt jí, možná by se na něj zapomnělo, možná by zmizel.
Když v roce 1990 vyšel na svobodu, vedli se s Winnie za ruku. Snímky zobrazující heroický pár spojený v boji za svobodu a proti rasismu však ukazovaly jen část pravdy.
Obdivuhodná energie, s níž Winnie držela Mandelův Africký národní kongres nad vodou, měla i hodně temné spodní proudy.
Hoši z Mandela United v klubových oranžovozelených teplákovkách ovládali ve druhé půli 80. let Soweto jako Al Capone Chicago. Na zahradě Mandelových probíhaly svérázné soudy s lidmi, kteří se ocitli na seznamu podezřelých. Fotbalisté, z nichž se stala osobní falanga, měli údajně prsty v bombách, jež vybuchovaly v Sowetu, ve znásilňování manželek a dcer odpadlíků i v kurzech lásky k ANC, jež spočívaly ve vyřezávání téhle zkratky na čela „obžalovaných“.
Čtrnáctiletý chlapec zmíněný v úvodu se jmenoval James Seipei a byl podezřelý z donášení policii.
Winnie se ještě před pádem apartheidu začalo říkat „matka nové JAR“, ale bylo jasné, že je i nelítostnou náčelnicí píšící vlastní zákony.
Manželství se rozpadlo, ještě před rozvodem musel Nelson Mandela vyhodit svoji vlastní ženu z vlády. Šířily se řeči, jak si Winnie přivlastňuje peníze a stává se novodobou kněžnou. Přišla ale jen o část svého lesku, protože pro radikály i spoustu obyčejných lidí si uchovala starý obraz bojovnice proti apartheidu. Za něj se skrylo hodně.
„Měla jste být příkladem pro nás všechny,“vyčetl jí soudce, když řešil smrt Jamese Seipeie.
Život Winnie Mandelové nenápadně ukazuje, že boj proti apartheidu nebyl tak romanticky černobílý, jak zdálky vypadá. Zločinů se nedopouštěl jen režim. Například boje mezi ANC a zulským hnutím Inkatha připomínaly brutalitou nejhorší dny v Bagdádu.
Je příznačné, že za zločiny z časů apartheidu šlo za mříže jen pár lidí. Proč? V roce 2008 vyšlo najevo, že šéfové vládnoucího ANC přikázali žalobcům, aby nechali být bělošské policisty. Proč? Protože policisté příliš věděli o tom, co tehdy prováděla ANC, mohli by o tom u soudu vyprávět, a to by pěkně pocuchalo aureolu bojovníků za lidská práva.