Zakázané svátky. Politický pomník faráře z ČSSD
Jakuba Pokorného, reportéra MF DNES
Před každým svátkem trnu, jestli to zase není náhodou ten, kdy bude ve velkých obchodech povinně zavřeno. V neděli jsem zjistil, že zákaz připadá na Velikonoční pondělí, tak jsem se vypravil v panice do Teska. Snad chleba vydrží do úterního rána, říkal jsem si. Naštěstí vydržel.
Po návratu z obchodu jsem si vzpomněl na sociálnědemokratického senátora Františka Bublana, který letos odchází z vysoké politiky. Zanechal nám pěkný „pomníček“v podobě zákona o povinné zavírací době o vybraných svátcích, který navrhl.
Ten platí už skoro dva roky a musím konstatovat, že se vůbec neosvědčil (jakkoli si jinak Bublana vážím). Neznám nikoho, kdo by řekl: „Jó, to je skvělý, že je zavříno a můžeme se věnovat duchovním činnostem.“
Zákaz má asi podobnou logiku, jako kdyby nám někdo zakázal vydávat sobotní noviny, aby o víkendu lidi nerozrušovaly negativní informace.
Bublanovy zakázané svátky byly vybrány na první pohled nahodile, snad kromě 1. máje, kdy je otevřeno. Bylo by asi divné, kdyby se během Svátku práce nesmělo pracovat. Pro katolíky je však nejvýznamnějším dnem Velikonoc neděle, nikoli „povinně zavřené“pondělí.
Teď bude Sněmovna řešit návrh lidoveckého poslance Jiřího Miholy, aby se ve větších prodejnách zavřelo na všechny svátky. „Když se někdo tváří, že se zastaví život, zastaví se svět a nebude ani kde si koupit rohlík, tak to není pravda, protože menší obchody budou mít otevřeno,“argumentuje.
Cynik by řekl, že pak už se to plést nebude. Když však budou třeba o Velikonocích „zakázané svátky“hned tři, tak bude prodavače těsně před nimi a o Bílé sobotě čekat pěkná dřina, aby obsloužili dlouhé fronty.
Protože lidé prostě někdy nakoupit musí, pokud to někomu nedošlo. Jsme navíc v období ekonomického růstu, nejen Lidl přidává na platech a těžko si představit, že by dnes prodavače někdo nějak šikanoval, jak argumentovali stoupenci zákazu, když je pracovních sil nedostatek. Tvrdili také, že když to vydrží Rakušané, proč bychom to nemohli vydržet my? No protože jsme jiná kultura, navyklá na hypermarkety a svobodnější způsob nakupování.
Osobně mi povinná zavírací doba o svátcích život komplikuje. Nejde o to, že bych měl nutkání procházet obchody s módou a elektronikou každý den a měl o svátku absťák, jde mi o nakupování základních potravin.
Tvrdý rohlík v rohu regálu
Na rozdíl od lidí, kteří dělají obrovské nákupy na celý týden a vozík jim přitom přetéká zbožím, jsem zvyklý dělat nárazově a častěji menší nákupy. Má to i tu výhodu, že méně plýtvám jídlem, protože se nestane, že by mi u něčeho skončila doba trvanlivosti, než to stihnu sníst. Ale upřímně, je to dané hlavně mým nepravidelným stylem života novináře. A podobně jsou na tom i lékaři, hasiči či policisté.
O „zakázaných svátcích“jsem odkázán na předražené vietnamské večerky, jejichž nevýhoda tkví v tom, že nemají čerstvé pečivo a večer se tam v rohu koše často krčí jen jeden natvrdlý rohlík.
Zákon o povinné zavíračce tlačili hlavně sociální demokraté a lidovci, a to z odborářských a křesťanských důvodů. Ostatně Bublan byl původním povoláním duchovní. Takže obojí v jednom.
Lidé však tyto strany možná trochu i za tento zákaz potrestali v posledních volbách. Díky jejich současné „síle“by snad nemusel být takový problém celý nesmyslný zákaz zrušit.