Sbohem, dvojčata!
R ozhodně nebyl nějaký vykulený zelenáč, který by se v novém prostředí neohrabaně rozkoukával. Přesto hokejistu Radima Vrbatu po přestupu z Phoenixu do Vancouveru tuze potěšilo vřelé přivítání v klubu Canucks. Zasloužily se o něj jeho hlavní hvězdy, dvojčata Daniel a Henrik Sedinovi.
„Od prvního dne mi pomáhají. Vozí mě po městě, abych se neztratil. Před chvílí mě vezli na letiště. Jsou to výborní hokejisti i kluci. Poradili mi se vším,“vykládal v rozhovoru pro MF DNES na podzim 2014.
A takhle to ve Vancouveru v posledních patnácti letech chodilo vlastně pořád. Švédští bratři se postarali o každou novou posilu, šli příkladem na ledě i v zákulisí.
Taky proto postihl místní sportovní reportéry, zaměstnance i fanoušky Canucks záchvat smutku, když dobré duše a hokejoví machři svorně oznámili, že tento týden uzavřou své ojedinělé kariéry.
V dojemném dopise vysvětlili, že se chystají na novou životní kapitolu, v níž nebudou chybět doma při psaní úkolů a rodinných oslavách.
Nechtěli, aby se ročník 2017/18 proměnil v rozlučkové turné. Náleží k nejlepším sourozencům v dějinách NHL, nicméně nikdy si nelibovali v okázalosti. Zároveň nehodlali zmizet ze scény, aniž by řekli sbohem a díky. „Rádi bychom naše poslední tři zápasy sdíleli s vámi,“napsali příznivcům. „Zároveň je budeme sdílet s našimi rodinami, přáteli, spoluhráči, trenéry, zaměstnanci klubu. Všichni jste s námi byli při každém kroku na naší cestě.“
A že ta cesta byla výjimečná! Zrzaví hoši z Örnsköldsviku, přístavu na pobřeží Baltského moře a úžasné líhně hokejových talentů, v osmi letech naskočili do žákovské soutěže.
Od čtrnácti, kdy se o šest minut mladší Daniel přesunul z centra na levé křídlo, nastupovali v jedné lajně. V klubu MoDo, ve švédských reprezentacích... A po geniálních zákulisních manévrech generálního manažera Briana Burka též v NHL.
Burke dokázal věc takřka nemožnou. Sediny naverboval do Vancouveru v draftu 1999 jako druhého a třetího. Daniel se stal dvojkou, pročež na dresu nosil číslo 22. Henrik přišel na řadu vzápětí, a tak v Canucks měl třiatřicítku.
Před dražbou talentů v hale Boston Garden počítali s tím, že je osud rozdělí. Pět minut před jejím začátkem se dozvěděli, že jim Burke zařídil společnou budoucnost. Od mistrovského tahu uteklo skoro devatenáct let. Sedinové celou dobu zůstali pohromadě, v jednom týmu.
„Jako každý rok rozkvétají třešně, vraceli se do našeho města a stejně tak jeho obyvatelům přinášeli velké potěšení,“objevilo se v komentáři deníku Vancouver Province. „V jejich přítomnosti čas nepádil tak rychle. V našich životech existoval jakýsi pevný bod, který teď zmizí.“
Po Stanley Cupu bažící Vancouver vítal zručné švédské forvardy jako spasitele. Sledoval, jak dozrávají z bažantů v superstars. Jak čelí posměškům, vytahují mužstvo ze sklepení až do finále play off 2011.
Jejich příběh by asi byl až příliš dokonalý, kdyby zvítězili v zuřivé bitvě s Boston Bruins, v jejichž aréně byli draftováni. Ani srdcervoucí porážka v sedmizápasové sérii ovšem jejich odkaz nezruinovala.
Kdo vídal mače Canucks, dlouho nezapomene na originální kombinace, na chytrost a zručnost, s níž rozebírali pevné obrany na šroubky a matičky. „Nemusejí kličkovat ani bourat,“líčil Vrbata. „Procházejí díky narážečkám i delším pasům, pomůžou si. Dávají si puk i ve vyložených šancích. Podporuju je ve spolupráci, ale často prostě musím pálit. Kdybych i já někoho z nich hledal, tak se upřihrávkujeme.“
Není divu, že si právě na pravém křídle Henrikovy lajny stanovil osobní rekord se 63 body (31+32).
Sedinové kolikrát nepotřebovali zrak, využívali intuici a souznění, jaké může pojit snad jen dvojčata. A v publiku to mnohdy užasle šumělo: „Jak tohle, propána, provedli?“
Proti sobě se postavili pouze v All Star Game 2011, když si je při vybírání týmů úmyslně rozhodili kapitáni Eric Staal a Nicklas Lidström.
Jinak váleli na stadionech v Evropě i Severní Americe bok po boku. Společně se rozhodli odejít do penze, načež vyletěly vzhůru ceny lístků na poslední domácí partie proti Las Vegas a Arizoně. A společně jsou už nyní očekáváni v hokejové Síni slávy v Torontu.