Nikdy neuměl být zlý. Poklona pro Rozehnala

Co vás tak láká do zeleného dresu Kožušan? Patriotismus, kopnout si s bratrem na stoperu?

S bráchou na stoperu určitě ne, protože na stopera už nepůjdu, jen kdyby byla nouze. Patriotismus, ale hlavně brácha, protože na mě čeká. Už mu je přes čtyřicet a vždycky jsem se sem chtěl vrátit na stará kolena a hrát pro radost vesnický fotbal, ze kterého jsem vzešel.

Není na to ještě čas?

Asi už není. Bohužel se to sešlo tak, jak se to sešlo. Mně bude teďka osmatřicet. Už jsem přemýšlel, že po této sezoně ukončím profesionální kariéru, a moc jsem nechtěl hrát nižší soutěže, i když vyšší než Kožušany. Buď skončit úplně, nebo pokud bych chtěl ještě pokračovat, tak byla jediná volba Sigma Olomouc, ale to už jsem pustil z hlavy.

Proč? Sportovní manažer Sigmy Ladislav Minář o vás zájem měl.

To mě těšilo, jistě. Ale měli jsme rodinné problémy. I proto jsem ukončil smlouvu v cizině. A jde o to, že chci vrátit rodině to, co jsem jí v uvozovkách vzal, když se obětovala mně. Chci hrát už na takové úrovni, abych mohl o víkendu vyjet a nestarat se o to, jestli hrajeme, a mít trénink dvakrát týdně. Teď chodím s bráchou trénovat tady malé žáčky, mého syna. Takže i kvůli tomu. Mít klidnější rodinný život, protože už je potřeba. Stalo se, co se stalo...

Nemohu se nezeptat: Co se stalo?

Nechci to moc rozvádět, promiňte.

Chápu vás.

Jen mohu říct, že je to lepší. Vím, že na nás hodně lidí myslí. Lepší se to a mělo by se to vyřešit. To je moje priorita. Proto jsem nechtěl být v Ostende, nebo přemýšlet, jestli budu hrát za Sigmu, nebo ne. Moje myšlenky jsou s rodinou, aby se to vyřešilo tak, jak všichni doufáme. Rodině to dlužím. Žena se vzdala celé své kariéry, už za studií na vysoké škole odešla se mnou do Belgie, od té doby mě následovala, dělala nám zázemí, z větší části vychovala děti, protože já jsem byl na trénincích, soustředěních. Doufám, že budu mít možnost to tak splatit a všechno bude potom fajn.

A pak by vás mohla Sigma ještě na sezonu přemluvit?

Řeknu to takhle: Divil bych se, kdyby měla zájem. Bude to těžké, ale nikdy neříkejte nikdy. Teďka se soustředím na rodinu. Chtěl jsem hrát a trošičku se odreagovat od starostí, proto jsem řešil Kožušany narychlo.

Pohled Jan Palička fotbalový reportér MF DNES

Vblankytně modrém dresu s číslem 22 se ohnul pro míč, postavil ho na bílý puntík a sám sobě si nakázal: „Teď hlavně nic nevymýšlej!“

David Rozehnal udělal přesně to, co na tréninku. Couvnul si jen dva kroky a ani jednou se nepodíval na brankáře. I nenávistný hvizd fanoušků Sampdorie Janov, kteří povykovali hned za brankou, mu v hlavě nepřekážel. Pravačkou práskl do balonu, šmahem se otočil a na tribunu poslal vzdušný polibek manželce: „Možná se rozklepu za tři dny, ale v té chvíli jsem nervózní vůbec nebyl.“

Mazácká penalta od stopera, který penalty kopal naposledy někdy v žáčcích, posunula Lazio Řím k triumfu v Italském poháru.

Psal se květen 2009 a Rozehnal pořád věřil, že má parametry na světový fotbal. V Paříži hrál s bombarďákem

Cením si, že odtud z Kožušan přesně, jak sedíme jsem se dostal tam, kam jsem chtěl. V první řadě do Sigmy, pak do zahraničí, reprezentace,

Moje myšlenky jsou s rodinou, aby se to vyřešilo tak, jak všichni doufáme.

Pauletou, v Lille s kouzelníkem Hazardem, v Newcastlu třeba s rychlíkem Owenem.

Elegantní obránce s klidnou rozehrávkou, výborným výskokem, příkladný profík, parťák. Měl ideální míry s jedinou vadou: Byl až příliš hodný. Na povýšení do nejlepší společnosti potřeboval drsnější chování, ostré lokty.

Kolik trenérů do něj hučelo: „Buď zlej! Aspoň trochu. Zkus to.“

Nezkoušel to, zradil by sám sebe, svou čistou duši.

Rozehnal by se rozhodně neměl loučit jako ten, o kterém kdysi trenér Brückner po zpackaném reprezentačním výkonu prohlásil, že hraje fotbalové baroko. Naopak mu patří velká poklona.

Prošel šest evropských soutěží včetně Premier League. Jen 28 fotbalistů v celé historii nastoupilo za českou reprezentaci častěji.

Tuplovaná poklona pak Rozehnalovi náleží za styl, kterým tečku udělal. Rozhodl se, že místo velkého fotbalu se teď bude starat o vážně nemocného člena rodiny.