George Ezra je veselejší, ale stále sám sebou
Moderátor Graham Norton o něm před třemi lety trefně řekl, že mu je sice jednadvacet, ale vypadá na jedenáct. K tomu má George Ezra hlas vyzrálého čtyřicátníka. Teď je mu čtyřiadvacet, stále působí mladistvým dojmem, ale jen dokud nezačne zpívat. A právě vydal své druhé album Staying At Tamara’s.
Ezra zazářil v roce 2013 singlem Budapest věnovaným městu, které při svých toulkách Evropou jako jediné nestihl navštívit kvůli ujetému vlaku. Raketový úspěch mělo o rok později i jeho první album Wanted on Voyage. Takže přirozeně stál před těžkým úkolem překonat sám sebe.
U alb následujících po superúspěšném debutu se zpravidla šok z toho, že se stejný „wow efekt“podruhé nedostavil, zakrývá řečmi o nahrávce dospělejší, vyrovnanější a podobně. To u Ezry neplatí. Působivou temnotu první desky zde vystřídala radostnost více náležející jeho mládí. Ale naštěstí nejde o nějakou bezduchou rozjuchanost, i když odvázaný lovesong, kterým je singl Paradise, je prostě nakažlivý.
Válcuje hitparády
Naštěstí je tu pořád ještě Ezrův trademark v podobě hlasu, který i když zpívá o prázdninách, šťastných láskách a dalších radostných etapách mladého života, celou dobu zní trochu naléhavě. Možná tíže, než by vzhledem k tématu bylo nezbytné, ale aspoň tu odpadá ona povinná stoprocentní pozitivita současného mainstreamového popu, při níž posluchač neví, jestli chce radši nafackovat sobě, nebo proplesknout onoho sluníčkového interpreta.
Ezrova první deska skončila v Británii jako třetí nejprodávanější za díly Eda Sheerana a Sama Smithe. I teď Staying At Tamara’s okamžitě obsadila první příčku oficiálního ostrovního albového žebříčku. A až chytlavou cestovatelskou Shotgun nebo další singl Don’t Matter Now ozvláštněný žesti ve stylu trochu tklivé balkánské dechovky přiveze v létě na Colours of Ostrava, dá se očekávat, že zázračný a zázračně normální mladík George Ezra sklidí oprávněný úspěch.