Macronova největší zkouška: ustojí stávky?
Francii paralyzují rozsáhlé stávky, které stojí v cestě reformám prezidenta Macrona.
Francouzský prezident Emmanuel Macron dosud reformy prováděl tak rychle, že Francouzi skoro ani nestíhali stávkovat. V průběhu tohoto týdne ale vypukly všechny protesty najednou: dvě třetiny zaměstnanců státních železnic SNCF nešly do práce – a pokračovat v tom chtějí průběžně další tři měsíce. Se svými požadavky začali stávkovat také piloti Air France a odbory sdružující zaměstnance v těžebním průmyslu a energetice.
To byl ale teprve začátek. Koncem týdne se ke stávkám přidalo několik francouzských univerzit, jejichž studenti nesouhlasí s úpravou zákona o vyšším vzdělávání, dále pobočky obchodního řetězce, nemocnice a pečovatelé.
Za měsíc, v sobotu 5. května, pak krajně levicová strana France Insoumise s Jean-Lukem Mélenchonem v čele plánuje zorganizovat rozsáhlé protesty a nepokoje v centrech francouzských měst.
To vše pro Macrona znamená dosud nejtěžší zkoušku od doby, co loni v květnu nastoupil do úřadu. Během následujících měsíců se ukáže, zda se mu skutečně podaří Francii prostřednictvím reforem „odblokovat“, jak sliboval v předvolební kampani, nebo zda od svých plánů nakonec raději ustoupí stejně jako jeho předchůdci.
Železničáři plánují omezovat provoz vlaků každý týden dva dny až do konce června, další fáze vychází na tento víkend. Protestují tím proti reformám, kterými chce vláda zkrotit obří zadlužení SNCF ve výši 54,5 miliard eur (1,3 bilionu korun, tedy přibližně jako celý český rozpočet) a zajistit konkurenceschopnost drah po roce 2020, kdy jim skončí přepravní monopol.
Zaměstnanci drah požívají značné výhody pocházející ještě z dob, kdy přikládali uhlí pod parními kotli. Jako kompenzaci k fyzicky náročné práci mají doteď množství výhod, mimo jiné chodí do důchodu už v padesáti letech, o 12 let dřív než ostatní Francouzi. SNCF každý rok končí se ztrátou 3 miliardy eur (76 miliard korun).
Macronův reformní plán přitom není nijak radikální. Dráhy nechce privatizovat, ani omezit výhody stávajících zaměstnanců. Jen ti noví by měli nastupovat za podmínek, které budou srovnatelné s ostatními sektory. Je to součástí systematických úprav, které mají zeštíhlit veřejné výdaje, kam jde ve Francii 56 procent HDP, nejvíc v celé EU.
Odbory trvají na svém, jejich čtvrteční šestihodinová schůzka s ministryní dopravy Élisabeth Borneovou podle nich nepřinesla žádné výsledky. „Je možné, že v protestech ještě přitvrdíme,“řekl poté zástupce odborů Roger Dillenseger.
Macronovi ale nahrává veřejné mínění. Nadpoloviční většina Francouzů, 57 procent, považuje stávku za neopodstatněnou. Podle výzkumu agentury Odoxa se jen 42 procent lidí domnívá, že odbory jsou v právu. Největší zastání mají u voličů levicových stran, naopak sympatizanti Macronovy La République en marche, republikánů a krajně pravicové Národní fronty jejich požadavky odmítají.
Macron má dobrou šanci nepokoje ustát. Francouzům, kteří se obávají změn a možného zhoršení životní úrovně, ale bude muset trpělivě vysvětlovat, že právě tohle je cesta pro její další růst.