Itálie stárne, mladí prchají
Nepoznali nic než roky dlouhé ekonomické stagnace. Proto mladí Italové masově odcházejí.
Jiří Sládek redaktor MF DNES
edmadvacetiletý lékař Luca Giardini si poslední roky zvykal na častá loučení. Nejméně polovina jeho bývalých spolužáků už se vydala za lepší prací kamsi za hranice Itálie.
Byl z toho rozmrzelý, ale všechny vrstevníky, kteří odešli, dobře chápe.
Většinou zamíří pryč až poté, co se marně snaží najít odpovídající uplatnění doma v Itálii.
„Mám kolegyni, která začínala v nemocnici za plat jen něco málo přes tisíc eur,“vysvětluje Giardini a pohrává si s malým hrnkem kávy, osvěžením po náročné celodenní službě. „Proto odjela do Británie, kde záhy dostala více než trojnásobný plat,“potřese odevzdaně hlavou a sleduje čilý odpolední provoz na římském náměstí Popolo.
Sám není s prací v klinice spokojen a není si jistý, zda zůstane. Denně se setkává s tím, jak v Itálii naléhavě chybějí potřebné státní peníze na nemocnice i univerzity. Budovy chátrají, personál jde za lepším.
Odkaz dluhové krize
Luca Giardini patří k nové generaci Italů, kteří nepoznali nic jiného než ekonomickou stagnaci. Znají jen tíživé časy, které přinesla světová krize po roce 2008.
Jinde ve světě rychle odezněla, ale italská ekonomika, kterou přidusila hned následná dluhová krize eurozóny, se od té doby potácí v potížích.
„Italové od té doby sledují, jak každá následující generace má o něco menší vyhlídky na slušně placené zaměstnání, než měla generace předchozí,“líčí Giardini těžkou situaci. Mladí se cítí společností vyloučeni a opuštěni.
Už od dětství si Giardini pamatuje na nekonečné debaty svých rodičů se sousedy, v nichž ekonomická krize byla ústředním tématem. I proto podle něj dalo mnoho Italů v nedávných volbách tolik hlasů protisystémovým stranám.
Tedy protestnímu Hnutí pěti hvězd teprve 31letého Luigiho Di Maia a Lize severu v čele s Matteem Salvinim.
Mladí Italové se utápějí v hluboké depresi. Podle mezinárodního průzkumu, který uskutečnila konzultační společnost Benenson Strategy Group loni v říjnu, si plných 71 procent Italů mladších čtyřiceti let myslí, že se jejich země ubírá špatným směrem.
Bez šance uspět
Zařadili se tak v Evropě mezi vůbec největší skeptiky.
„Současná garnitura italských politiků je velmi stará, nereprezentuje zájmy mladých lidí,“uvedl Federico Borre, 19letý mladík, který odešel ze severoitalské Aosty studovat na Ženevskou univerzitu.
Vysvětluje, že italská společnost nedává mladým šanci, vysloužilí pracovníci se drží svých míst, to brání generační obměně i užitečné konkurenci. „Kdo se na to nechce dívat, odchází,“konstatuje Borre.
V důsledku těchto odchodů a nízké porodnosti Itálie stárne a demografická křivka míří ke dnu.
Svět přitom sleduje spíše netenčící se proud imigrantů, kteří proudí do Itálie přes Středozemní moře.
Migrační proud mladých Italů směrem na Západ je méně nápadný, ale pro zemi představuje rovněž nemalý problém.
Jen v loňském roce odešlo z Itálie nejméně 124 tisíc lidí.
Pro představu: je to zhruba tolik, jako kdyby každý rok zmizelo z mapy Itálie město o velikosti jadranského Rimini.
Zpráva italské Nadace pro migraci uvádí, že odcházejí zejména talentovaní mladí lidé ve věku mezi 18 a 34 roky.
„Italská emigrace rozhodně není uzavřenou kapitolou naší historie,“komentoval znepokojivé cifry Giovanni De Robertis, šéf Nadace pro migraci, katolické dobročinné organizace. Jako příklad dává Apulii na jihovýchodním výběžku Itálie.
„Na každého uprchlíka, který sem dorazí, připadají podle statistik tři usedlíci, kteří z regionu odcházejí. „Všichni sledují čluny s uprchlíky, odchody místních ale nikdo nezaznamená,“upozorňuje De Robertis.
Odcházejí ti vzdělaní
Oproti minulosti už ale Italové neopouštějí jen méně rozvinutý jih s vysokou nezaměstnaností. Mnoho z nich pochází z velkých severoitalských měst, jako je třeba Milán či Turín.
„Většina exulantů disponuje dobrým vzděláním a dobře ovládá cizí řeči, z Itálie je vyhánějí vysoké daně a složitá administrativa,“míní Češka Jana Marková, která žije s rodinou poblíž Benátek.
V zahraničí získají emigranti výborné zkušenosti, jenže málokdo z nich se vrátí, aby je zúročil v Itálii.
Je tu velký rozdíl oproti emigraci z minulosti. „V předchozích vlnách emigrace odcházeli převážně méně vzdělaní lidé, kteří nemohli najít práci a pro které byl odchod jediným řešením chudoby,“upozornil sociolog Antonio Schizzerotto z univerzity v severoitalském Tridentu. „Nyní odcházejí vysoce kvalifikovaní a vzdělaní lidé, takže přicházíme o velmi cenný lidský kapitál,“uvedl pro milánský list La Stampa.
Emigrace navíc pokračuje, i když ty nejhorší časy už má italská ekonomika zřejmě za sebou.
A je tu ještě jeden rozdíl. Dříve odcházely celé rodiny, děti se netrhaly od rodičů. Teď se vydávají do zahraničí jen mladí a to vytváří tlak na systém sociálního zabezpečení.
„Odcházejí lidé, kteří měli systém držet nad vodou, nikdo si netroufá odhadovat, jak se to v budoucnosti nepříznivě projeví,“říká Schizzeroto. Upozorňuje, že 120 tisíc emigrantů ročně ještě nevypadá jako velké číslo, za nějakých deset let už je to ale milion plátců daní, kteří v systému chybí.
Za posledních 25 let se počet lidí v produktivním věku snížil podle listu Corriere della Sera o pět procentních bodů.
Chtějí změnu
Podle údajů za loňský rok byla nejoblíbenější Severní Amerika, kam se vydalo téměř 30 tisíc Italů. V Evropě vede Německo, kde se rozhodlo začít nový život 17 tisíc Italů, následuje Británie, kam jich zamířilo 16 tisíc, dále jsou v žebříčku Švýcarsko a Francie.
Za poslední dekádu zesílil proud italských emigrantů o více než 60 procent. V zahraničí už žije 5,4 milionu lidí s italským občanstvím.
„Mnozí politici nás sice uklidňují, že cesta za prací jinam do Evropy je dnes normálním fenoménem, potom se však musíme ptát, proč tedy necestují naopak Němci či Francouzi za prací do Itálie?“uvedl demograf Francesco Billari z milánské Bocconiho univerzity.
Student Federico Borre věří, že změnu přinese jenom důkladný průvan ve všech patrech politiky.
„Italští politici jsou nesmírně staří a unavení, nemohou chápat problémy studentů,“říká Borre a mávne rukou k potrhaným plakátům z březnových voleb. „Proto je potřeba generační výměna,“tvrdí.