Místo volby králů i prolité krve
Staré Město dostalo radnici od krále Jana před 680 lety
Jan Bohata redaktor MF DNES
Královské volební kolbiště, symbol samosprávy, ale také věznice, popraviště či místo, kde se v krámských kotcích činili soukeníci. Tím vším byla v historii Staroměstská radnice, při svém založení před 680 lety první instituce svého druhu v zemi.
Její stavební vývoj není ani po sedmi staletích u konce, pokud tedy dojde k mnohokrát diskutované dostavbě novogotického křídla, zničeného německými vojáky na konci druhé světové války.
Sto let existovalo Staré Město, aniž měli jeho konšelé vlastní radniční budovu. To změnila výsada krále Jana Lucemburského z roku 1338, která Staroměstským umožnila zřídit sídlo městské samosprávy.
Radní nejstaršího z pražských měst si pro radnici zakoupili na Staroměstském rynku dům Wolflina z Kamene. „Nevelký rozsah Wolflinova domu neumožňoval zřízení rozlehlých prostor, které město nezbytně vyžadovalo,“uvedl historik Dobroslav Líbal.
Soukeníci museli zmizet
Radniční komplex proto poprvé expandoval na západní stranu domu. Zdejší soukenické kotce se stěhovaly na tržiště Havelského města. Přestavěná budova získala v druhém patře síň, která se mohla pochlubit dřevěným obložením s umělecky provedenými lomenými portálky a profilovanými mohutnými trámy podpírajícími strop.
Vnějším kamenným schodištěm se vstupovalo do prvního patra objektu. Radnici dominovala věž, v 80. letech 14. století došlo k vysvěcení kaple vybudované hutí Petra Parléře. „Její arkýř zaujímá významné postavení v rámci architektury pozdního 14. století,“popsal historik umění Emanuel Poche.
V suterénu nynější radnice si málokdo uvědomí, že stojí v někdejší staroměstské uličce mezi traktem s radniční síní a někdejším domem zámožného kramáře Kříže. Staroměstští s kupcem v 80. letech 14. století uzavřeli nejprve dohodu o postavení protipožární zdi na hranici jeho pozemku. Komunikaci později překrylo pět křížových klenebních polí rozšířené radnice.
Radnice se dál rozšiřovala na jihu, obec v polovině 15. století od Kačky, vdovy po kožešníkovi Mikšovi, získala ohněm poničený dům. V 15. století dostala budova svou ozdobu, orloj. Stavělo se zde i v pozdějších letech, v roce 1510 okolo věže vznikla například řada krámů, korunovaných zdobenou galerií s balustrádou.
S Rudolfem přišlo druhé patro
Rudolfínská éra na sklonku 16. století přinesla úpravu druhého patra, kde na jihu vzniklo trojdílné renesanční okno. Ve východním traktu se objevilo nízké podkroví a na sedlovou střechu přibyla malá vížka.
Josefínské reformy v roce 1784 spojily čtyři pražská města a radnice se stala sídlem sjednocené správy. Přibylo úředníků a ti potřebovali nové kanceláře. Klasicistní přestavby se ujal stavitel Matyáš Hummel. Ten ve východním křídle rozdělil velký gotický sál na dvě patra, přičemž zasvé vzala cenná okna.
Rozšíření se plánovalo i ve 20. letech 19. století. Magistrát koupil okolní domy „Zlatá koruna“či „U Dvou divých mužů“. Úřad rekonstrukcí pověřil dvorského stavitele Petra de Nobile. „Ve vlasteneckých kruzích jevil se však stále větší odpor proti jeho plánům, neboť chtěl mezi jiným zbořiti kapli radniční,“uvádí dobové dokumenty. Při řešil i český král Ferdinand V. Ten dal za pravdu stěžovatelům, stavbu proto dokončil Pavel Sprenger ve stylu romantické gotiky.
Největší škody ale způsobilo nacistické ostřelování 8. května 1945, kdy bylo zničeno křídlo budovy. „V souvislosti s desítkami let trvající diskusí o dostavbě Staroměstské radnice vede metropolitní plán proluku po zbořené části radnice jako místo, kde by se potenciálně mohlo stavět,“uvedl Marek Vácha, mluvčí Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Kdy by se tak mohlo stát, není jasné.
Volební aréna i popraviště
Během sedmi století se radnice stala dějištěm majestátních i krvavých scén. V březnu 1458 byl v jejích zdech provolán českým králem kališnický předák Jiří z Poděbrad. Husité na radnici však získali nejen svého krále, ale též mučedníky.
V létě 1412 kat sťal tři tovaryše zatčené při protiodpustkových bouřích. Za zachování jejich životů orodoval mistr Jan Hus. O deset let později popravčí prolil krev revolučního tribuna Jana Želivského.
Roku 1605 Jan Mydlář sťal za vraždu císařského generála Heřmana Kryštofa Russworma. Drsný, leč úspěšný válečník protiturecké fronty je dnes znám jen jako zkarikovaná figura z filmu Císařův pekař.
V červnu 1621 na Staroměstské radnici čekalo na smrt 27 stavovských předáků. O 12 let později na stejném místě skončilo 16 Valdštejnových důstojníků, odsouzených za zbabělost.