Jak se z hrůz války rodilo Peklo

apokalyptický. Alphonse Baugé, manažer stáje La Sportive, přezdívný kvůli autoritativnímu chování Maršál, oznámí francouzským bratrům Henrimu a Francisovi Pélissierovým: „Buď v mém týmu podepíšete na další dva roky, nebo letos nic nevyhrajete.“

Henri Pélissier se rozčilí: „Cože? Už takhle nás ti vaši výrobci kol pořád jen okrádají.“

Přesvědčí raději bývalého jezdce Louveta, jenž si zrovna zřídil vlastní továrničku na kola, že založí nový tým, a slíbí mu: „Vyhrajeme Roubaix pro tebe.“Načež Baugé pověří své jezdce: „Zabraňte jim vyhrát jakýmkoliv způsobem.“

Vyzývá marně. Když v Doullens oba Pélissierové unikají, udrží se s nimi jen pět jezdců. Tři z nich vyřadí defekty, dalšího únava a před cílem s bratry zůstane jen bruselský řeznický učeň René Vermandel. Na kostkách v Hemu zaútočí Henri Pélissier a ani Belgičan už nestíhá.

Za objetí se vylučuje

Francis Pélissier se po chvíli vydává za bratrem, ale zastaví ho defekt. Henri tudíž vítězí sám a za cílem lituje: „Škoda, chtěl jsem poslední metry do cíle projet s Francisem vedle sebe ruku v ruce.“

Rozhodčí jej hned zpraží: „Měl byste být vděčný za ten bratrův defekt. Protože kdybyste proťali cíl a objímali se při tom za ramena, oba bych vás vyloučil za nepovolenou vzájemnou pomoc během závodu.“

Drsná byla pravidla cyklistiky na počátku 20. století, kdy se i na Paříž–Roubaix děly věci bláznivé a z dnešního pohledu neuvěřitelné.

Tak jako při ročníku 1907, když na velodrom v Roubaix vjel jasně vedoucí obhájce titulu Georges Passerieu, ale vzápětí jej rázně zastavil policista se slovy: „Pane, musím provést kontrolu, zda máte na vašem kole štítek o zaplacení zákonné daně tři franky za vlastnictví velocipedu.“