Končím, říká primátorka Prahy Krnáčová

Vymyjí nám mozek a pošlou k volbám s názorem, který může být založen na dezinformacích, říká o hrozbě sociálních sítí eurokomisařka Věra Jourová.

PRAHA Pražská primátorka Adriana Krnáčová (ANO) poprvé v rozhovoru pro MF DNES přiznala, o čem se už nějaký čas mluví. „Rozhodla jsem se, že dál už pokračovat nebudu,“ řekla MF DNES. S politikou na podzim skončí a zůstane jen řadovou členkou hnutí ANO.

Své rozhodnutí nejít do komunálních voleb už oznámila šéfovi ANO Andreji Babišovi, který ji několikrát kritizoval.

A přestože Krnáčová říká, že svou pražskou misi považuje za splněnou, nejspíš nechtěla jít do předem ztracené bitvy. Poslední ranou pro její oslabenou pozici byl nedávný výrok o „zpovykaných Pražácích“, jímž reagovala na stížnosti obyvatel města na špatně plánované opravy. Za výrok se sice omluvila, ale vytkl jí ho právě Babiš. „Paní primátorka by měla víc zvažovat, co říká,“vzkázal jí.

Sama Krnáčová mluví o vyčerpání a o tom, že se chce více věnovat rodině, zejména malému vnukovi.

Tvrdí, že do čela Prahy přišla jako krizová manažerka a že nejhorší problémy vyřešila, ač většina Pražanů, kteří marně čekají na novou trasu metra a volají po lepší koordinaci dopravních staveb, to vidí jinak.

Poslední otázkou je, co bude s Krnáčovou dál. Spekuluje se, že jazykově dobře vybavená primátorka by se mohla stát velvyslankyní v Německu. Ona to na přímý dotaz popírá.

Eurokomisařka Věra Jourová si Facebook zrušila už dávno před posledními skandály. Je sice pro co nejméně regulací vůči firmám působícím na internetu, ale současný stav je prý z hlediska EU těžko udržitelný.

Máme si po posledních skandálech s úniky dat zrušit Facebook?

Záleží na každém, jak se k tomu postaví. Ale důležité je, aby byla možnost to udělat, ať existuje svobodná volba.

Znamená to, že se po problémech posledních dní máme alespoň zamyslet nad tím, jak a k čemu všemu Facebook a další sociální sítě používáme a co na nich sdílíme?

Má nám to otevřít oči. Jde o ukázku toho, jak daleko vše může dojít. Potvrzuje se podezření, že to některým sítím a firmám přerůstá přes hlavu.

Co konkrétně jim přerůstá přes hlavu? Že o nás shromažďují data a pak je používají?

Že používají data i pro jiné účely, než které jim lidé odsouhlasili, a ta si žijí svým životem. Data přitom představují naše alter ego, naši identitu, nejde o housky na krámě. Co nyní zažíváme, se podobá určitému prozření, které jsem čekala, že nastane. Odborníci na sociální média a společenský vývoj to prognózovali už před mnoha lety, že jednoho dne budou identity a soukromí lidí zneužity pro politické účely. A to mě na tom děsí nejvíc.

Na druhou stranu jste se vyjádřila, že Facebook je připraven spolupracovat a udělat mnohé kroky ke zlepšení. Máte pocit, že se dá situace ještě zachránit, aby lidé mohli používat sociální sítě a současně měli chráněná svá data tak, aby nemohlo dojít opětovně k jejich zneužití?

Dá se to zachránit, a to tak, že firmy, nejen Facebook, ale i další digitální platformy, budou respektovat individualitu a práva člověka. A zároveň když si lidé budou dávat větší pozor, kam data posílají. Když se budou zajímat o to, co se s nimi děje. Mnoho lidí si pořád neuvědomuje, že jejich soukromá data znamenají pro někoho dalšího peníze. V našich domech se zamykáme a zatahujeme závěsy, ale na netu žijeme v akváriu a ještě někomu přispíváme na jeho byznys. A ten nás ještě předá někomu dalšímu, kdo nám vymyje mozek a pošle nás k volbám s názorem, který může být založen na dezinformacích. Což už je těžce za rámcem toho, jak by to mělo v demokratických společnostech fungovat.

Dá se po posledním skandálu říci, že Facebook výrazně ovlivnil výsledek referenda o brexitu?

Zatím bych si to netroufla tvrdit. Doufám, že se dozvíme, jak metoda ovlivnila nejen americké prezidentské volby, ale také brexit a možná i volby v některých dalších zemích.

Vy sama jste si zrušila svůj facebookový profil dávno před tímto skandálem. Co bylo důvodem? Zneužití dat?

Jsem dlouhodobě velmi zdrženlivá a opatrná vůči sociálním sítím. Z mnoha důvodů. Studovala jsem sociologii a hodně přečetla o různých dopadech těchto sítí na společnost. A nechci být manipulována, nechci být objektem, což se teď děje. Lidé nejsou subjekty, ale objekty. A to nejenom komerčního, ale i politického byznysu.

A bylo to jen kvůli tomu?

Vliv mělo i to, že můj Facebook byl opravdu plný nenávistných vzkazů. Měla jsem toho dost a uvědomila jsem si, že když zruším svůj účet, tak bude méně nenávisti v Evropě. Šlo o symbolický akt protestu a potvrzení, že mám svobodnou volbu si to rozhodnout. Přestože jsem politička, která by měla být na očích veřejnosti. K tomu teď musím použít jiné prostředky. Měla jsem prostě pocit, že jsem součástí manipulace, něčeho, co nemám pod kontrolou. K tomu se přidala otázka té nenávisti.

Pomohlo vám v něčem, že jste z Facebooku odešla?

Dnes bych radila každému, kdo chce prožít svůj život kvalitněji, přečíst si dobré knížky a mít skutečné přátele, ať přestane trávit tolik času na sociálních sítích. Protože přesně o to se lidé ochuzují. Zároveň je jasné, že lidé, kteří v tom „jedou“dlouhodobě a svůj společenský život přenesli do tohoto prostředí, se Facebooku budou těžko vzdávat.

Nemyslíte si, že teď po posledních skandálech může nastat zlom a lidé se začnou masově odhlašovat?

Nemyslím si, někde se to ustálí a sociální sítě pojedou dál.

Nezdá se vám, že sociální sítě zesilují naše emoce, pozitivní i negativní, a ty pak dominují nad výměnou informací?

Jednoznačně. Celý digitální prostor jede na emocích. Bohužel to zúžilo prostor pro kritické myšlení a rozumnou debatu mezi lidmi. Navíc tam nepřevládají pozitivní, ale negativní emoce. Především strach, který pak v politice nahrává určitým silám. A to se netýká mladých lidí, ale i starší generace. Babičky sedí dnes u počítačů, bojí se a přeposílají materiály šířící strach. Jeden šéf internetové platformy mi říkal: Žijeme v éře prehistorických emocí, středověkých institucí a technologie 21. století. A tohle je koktejl, který pijeme, a musíme se s tím vypořádat.

Může s tím Brusel, Evropská komise, vy jako eurokomisařka něco udělat?

Moje mantra je – technologie a peníze jsou napřed, právo a regulace zůstávají pozadu. Svým způsobem je to tak dobře. Musí existovat prostor pro inovace a riskování. Zároveň, a na tom při jednání s IT firmami trváme, je třeba, aby dodržovaly evropské regulace a zákony. Očekáváme to od Facebooku i dalších. A to mi přislíbila v dopise

Sheryl Sandbergová (provozní ředitelka Facebooku, pozn. red.). Tedy že jsou připraveni do posledního puntíku respektovat pravidla pro ochranu dat a že dělají veškerá opatření, aby byly tyto vysoké standardy pro Evropany zajištěny. Musíme to tvrdě vyžadovat a máme na to páky. Existuje však i určitý prostor, kde regulovat nechceme a kde jednáme o uplatnění společenské odpovědnosti vesměs amerických firem. V odstraňování nenávisti z internetu, věcí, které se týkají terorismu a dětské pornografie, v hlídání toho, zda se tam neprodávají nebezpečné produkty. To zatím funguje na dobrovolné spolupráci, protože jsme v Evropě ještě nepřistoupili k tomu, že bychom internetové platformy činili právně zodpovědnými za to, co se tam říká a co se tam prodává. Tento rubikon se zatím nepřekročil.

A neměli bychom ho překročit?

Firmy typu Facebook, které vidí, že Evropa zpozorněla a že začínají fungovat určité mechanismy ostrahy, nechtějí, aby k tomu došlo. Nechtějí, abychom na ně přenesli právní odpovědnost za obsah. A já to nechci taky. Jsem liberální politička, která než něco zreguluje, tak si to desetkrát rozmyslí. Ale aféra kolem Facebooku nepomáhá v pokračování této dobrovolné spolupráce a spoléhání se na společenskou odpovědnost firem. Je proto otázka, jak se tato kauza projeví v dalších krocích Evropské unie směrem k nějaké regulaci.

Když jsem byl nedávno v Rusku, tak mi odpůrci Putinova režimu říkali, že internet tam představuje poslední prostor svobody. Nepůjde evropská regulace proti svobodě?

Protože mám obavu, aby regulace nešla proti svobodě, tak jsem zdrženlivá. Chtěla bych i v oblasti omezování nenávistných projevů na internetu pokračovat v dobrovolné spolupráci. Myslím ale, že si to nemůžeme dovolit v oblasti terorismu, extremismu a dětské pornografie. Tam firmy uznávají, že nejenže musí projevy tohoto typu odstraňovat, ale musí i spolupracovat s policií.

Evropská komise představí za několik dnů návrh nového sedmiletého rozpočtu EU. Je postaven tak, že kdo nepřijímá migranty, dostane méně peněz?

Není, já jsem zásadně proti tomu a neznám nikoho v Evropské komisi, kdo by to prosazoval. Komise to nikdy nebrala jako reálnou a spravedlivou podmínku pro budoucí rozpočet.

A pokud jde o podmínku dodržování pravidel právního státu pro výplatu unijních peněz, to je prosaditelné?

Já na tom teď pracuju a ráda bych, abychom to 2. května schválili (v Evropské

komisi, pozn. red.). Aby bylo jasně řečeno, co musí v členském státu fungovat, abychom tam mohli evropské peníze posílat. Například nezávislá soudní kontrola nad veřejnými zakázkami a další čtyři podmínky. Půjde o velmi konkrétní požadavky a podmínky se budou vztahovat na všechny peníze z rozpočtu. Nejen na strukturální fondy, které jdou do zemí typu Česka, Maďarska či Polska.

A podaří se to prosadit, když to musí být schváleno jednomyslně všemi státy EU, tedy i Maďarskem a Polskem, jichž by se to asi nejvíc mohlo dotknout?

Myslím si, že to nakonec bude přijatelné pro všechny. Samozřejmě jednám i s polskými a maďarskými zástupci a bylo mi řečeno, že pokud to bude konkrétní a neobjeví se tam nějaká gumová klauzule a nějaká bezprecedentní silná kompetence pro Evropskou komisi zarazit peníze, tak to i pro ně bude přijatelné. Ale hlavně čistí plátci chtějí mít tuto podmínku v novém sedmiletém rozpočtu, protože to po určitých zkušenostech vyžadují jejich daňoví poplatníci.

Ještě pojďme k Česku, kde teď složitě vzniká vláda. Vstoupila byste do kabinetu ANO, který by se opíral o podporu KSČM a Okamurovy SPD?

Nebyla bych ministryní ve vládě jakkoli spolupracující s SPD. A co se týká KSČM a její podpory v parlamentu, záleželo by na tom, co by za to chtěli.