Rozhovor: Patrick Schick
Patrik Schick (asi) prožil zlomový zápas. V Lize mistrů pomohl vyřadit Barcelonu
Když rozhodčí naposledy foukl do píšťalky, chytl se za hlavu a chvíli s nevěřícným úsměvem sledoval postupové oslavy. Ve tváři Patrika Schicka jste mohli číst: Vážně se nám to povedlo?
Povedlo! Jeho AS Řím si zahraje semifinále fotbalové Ligy mistrů, protože doma jako třetí tým v historii její vyřazovací části smazal tříbrankové manko z úvodního zápasu. Ze hry o ušatý pohár po výhře 3:0 vymetl Barcelonu s Lionelem Messim, který si skoro neškrtl.
Zato Schick prožil v úterý báječný večer. Odehrál 72 minut, dostal se do tří šancí, vytvářel prostor pro bombera Edina Džeka... A konečně ukázal, jak platný pro AS může být. Proto ze všech stran slyšel uznání, v novinách ho vychválil i trenér Di Francesco.
„Samozřejmě to potěší. Dal mi důvěru, tak jsem se ji snažil splatit, jak nejlíp to umím. Snad se to povedlo,“přemítal včera odpoledne. „Osobně jsme to ale ještě neprobrali, protože teď máme volno.“
Tak to můžete dobře popsat, jak si Řím užívá euforii.
Radši jsem nikam nešel, ve městě je to neskutečné. Všichni tím žijí, jsou nadšení, berou tohle vítězství jako jeden z největších zápasů v historii klubu. A já jsem moc rád, že jsem u toho mohl být.
Kolik gratulací už jste od rána dostal?
Fakt hodně. Celý den odepisuju na zprávy, snažím se odpovědět každému, ale je toho opravdu spousta.
Aby ne. Porazit Barcelonu 3:0 při debutu v Lize mistrů, to není úplně běžná věc.
To tedy ne. Před dvěma lety jsem byl touhle dobou v Bohemce, a kdyby mi někdo tehdy řekl, že za dva roky budu hrát čtvrtfinále Ligy mistrů proti Barceloně a ještě přes ni postoupíme... Asi bych mu moc nevěřil. Je to neskutečné, jeden z nejkrásnějších pocitů v životě.
Upřímně, věřil jste před zápasem, že můžete tříbrankovou ztrátu z Barcelony dohnat?
Věděli jsme, jak těžký úkol před sebou máme. Proto byla sestava dost útočně laděná, chtěli jsme pro postup udělat maximum – a buď to vyjde, nebo ne. Nevzdávali jsme to, tušili jsme, že rychlý gól by nás vrátil do hry. A přesně to se stalo, což nakoplo i lidi. Hnali nás pak neskutečně dopředu.
Kdy jste vůbec zjistil, že budete hrát od začátku?
Dva dny před zápasem. Bylo to překvapení, ale abych řekl pravdu, moc nervózní jsem nebyl. Spíš jsem se hodně těšil – první zápas v Lize mistrů, čtvrtfinále, hned proti Barceloně... To je přece super.
Když vás kamery zabraly před začátkem zápasu, nervózně jste opravdu nevypadal.
Nějaké menší napětí jsem cítil, ale hlavně jsem si to všechno chtěl užít. I trenér mi říkal, ať jsem v klidu, že není důvod se nervovat. Že ví, co ve mně je, ať jdu na hřiště a užiju si to. Spoluhráči mi říkali to samé, takže jsem byl celkem v pohodě.
A když pak zahrála hymna Ligy mistrů...
Tak mi blesklo hlavou, že tohle jsem si vždycky jako malý kluk přál. Nikdy by mě nenapadlo, že se to vyplní až takhle krásně. Náramně jsem si to celé užil.
S vlastním výkonem jste spokojený?
Změnili jsme rozestavení, už jsem nebyl úplně na křídle, ale spíš pod Edinem Džekem, který hrál na hrotu. Všichni jsme byli namotivovaní, zapálení, což určitě taky sehrálo roli. Hned na začátku jsme si ověřili, že i s Barcelonou se dá hrát – to nás nakoplo. Všechno šlo jedno s druhým a výsledek je skvělý.
Mohl být ještě lepší, kdybyste proměnil jednu ze tří slušných šancí. Mrzí vůbec, že jste se netrefil, když jinak všechno vyšlo?
Mohl jsem dát gól hlavou po centru zprava, pak tam byly dvě možnosti, ve kterých to bylo trochu těžší. Ale
vlastně jsem rád, že jsem ten gól nedal. Kdyby přišel v té chvíli, třeba by pak Barcelona začala hrát jinak, my bychom gól dostali a všechno mohlo být jiné. Dobře, že se scénář nakonec odvíjel takhle.
Jak jste po vystřídání prožíval závěr? Velké nervy?
Na hřišti to vůbec nevnímáte, soustředíte se jen na zápas. Na střídačce to bylo mnohem horší, čas ubíhal tak strašně pomalu... Naštěstí to klaplo.
Vám velké zápasy sedí, ne?
Tady v Itálii je každý zápas těžký. Ať hrajete proti Barceloně, nebo poslednímu Beneventu, vždycky je to dřina. Nehledám rozdíly a snažím se odevzdat to nejlepší v každém utkání. Jsem rád, že zrovna proti Barceloně byl výkon konečně takový, jaký bych si představoval. Vyšlo to celému týmu a já mám nezapomenutelný zážitek.
Bude to zlom v sezoně, která se pro vás zatím nevyvíjela podle představ?
Zatím to opravdu nebylo podle plánu, ale už jsem si v hlavě všechno urovnal. Už si nepřipouštím tlak, snažím se pracovat pro tým a na nic jiného nemyslím. Věřím, že góly pak přijdou samy – nechci pořád přemýšlet o tom, jestli je už začnu dávat, nebo ne. Hlavní je dosáhnout cílů, které jsme si jako tým vytyčili.
Patří mezi ně už i vítězství v Lize mistrů? Jste v semifinále, takže takhle meta není zas tak daleko.
Samozřejmě. Asi nikdo nám nevěřil, že bychom přes Barcelonu přešli – a my jsme ji porazili 3:0... Když se nám povedlo tohle, máme šanci porazit každého. Takový zápas nám dodá sebevědomí, finále je určitě reálné.