Konec dvojí kvality. Šizení smete směrnice

Češi a Slováci by v příštích letech neměli nakupovat zboží horší kvality, označené a vypadající v různých zemích stejně. Zabránit tomu má směrnice, podle níž se z takzvané dvojí kvality stane nekalá obchodní praktika.

Výrobky s jiným složením pro různé trhy dnes běžně vyrábějí potravinářské firmy i obchodní řetězce. Prokázalo to několik testů. Češi tak běžně mohli zakoupit třeba špagety z horší pšenice, než mají v Rakousku, či konzervy, které neobsahovaly jako ty německé maso, ale separát.

Někteří potravináři to vysvětlovali rozdílnými chutěmi spotřebitelů, ale z pohledu spotřebitelských organizací a teď i Evropské komise jde o šizení. Je tedy malou výhrou pro Česko a další státy na východě Evropy, že tuto praxi Komise zařadila mezi nekalé obchodní praktiky.

„Změnili jsme směrnici o nekalých obchodních praktikách tak, aby bylo jasné, že dvojí kvalita potravin je zakázána. Jak už řekl loni v

září předseda Komise Juncker, v EU nesmí být občané druhé kategorie,“představila legislativní návrh eurokomisařka Věra Jourová.

Spotřebitelé si každopádně na stejné složení potravin i drogerie počkají několik let. Směrnice by měla být schválena před volbami na jaře 2019, několik let však bude nejspíš trvat, než se promítne do národní legislativy v členských státech.

Podle návrhu bude zakázáno nabízet zboží, které je označeno stejně jako jinde v EU, ale má výrazně odlišné složení či charakteristiku. Nyní se pracuje na přípravě metodiky, která definuje, jaká odlišnost výrobku už je porušením pravidel, a určí, jak výrobky testovat. Hotova by měla být v květnu.

Pravidla jsou součástí balíčku širších změn spotřebitelských pravidel. Ta přinesou také větší ochranu zákazníků na internetu a nově zavedou kolektivní žalobu, která má chránit občany v kauzách, jako je Dieselgate či ve sporech kolem telekomunikačních, energetických či finančních služeb.

Za porušení pravidel budou moci vnitrostátní orgány pro ochranu spotřebitelů ukládat sankce až do výše 4 procent z ročního obratu firem, uskutečněného v daném členském státě.