Začarovaná stanice metra má velký den

Na světě je jedna stanice metra, kvůli níž se dopravní projektanti budí s výkřikem a celí zpocení uprostřed noci. Stanice, u které by nejspíš mnoho zodpovědných lidí bylo raději, kdyby nikdy nevznikla. Stanice, která je zakletá. Jmenuje se Nádraží Veleslavín. Od samého začátku je s ní skoro všechno špatně. Stal se z ní symbol omylů a nekoncepčnosti. Kdyby nedomyšlenost měla jméno, znělo by Nádraží Veleslavín.

Určitě vám někdy někdo pro pobavení poslal odkaz na stránku nazvanou Epické stavební faily nebo podobně. A na ní fotky schodišť, která vedou do zdi, dveří, přes které někdo přivařil zábradlí, či telefonních sloupů zasazených doprostřed vozovky. Zkrátka příšerných kiksů, u kterých si nedokážete představit, jak je někdo mohl udělat. A to někdo, kdo by měl kromě zdravého rozumu používat i jisté odborné znalosti.

Nádraží Veleslavín by na takovou fotogalerii vydalo samo o sobě.

Že tam straší, se ukázalo při otevření stanice před třemi lety. Zprvu to byla drobnost. Zakryté hodiny.

Dopravní podnik se totiž předem chlubil, že stanici budou „charakterizovat“velké ručičkové hodiny, podobné těm, jaké bývají na nádražích. Hezký nápad. Jenže první cestující zjistili, že hodiny tam sice jsou, ale z velké části je zakrývá orientační cedule.

A to byl teprve začátek. To, co přišlo potom, vyneslo stanici „slávu“po celé republice. A ještě dál.

Cestující se nemohli zbavit pocitu, že tam něco chybí. Něco, co bývá na takových místech tak samozřejmé, že si toho ani valně nevšímáte. Nástupiště? Ne, ta tam byla. Vlaky metra? Taky tam jezdily. Tak osvětlení? Ne, samá voda.

Kristepane, eskalátory! Z vestibulu téhle stanice nevedly žádné eskalátory.

Veřejnost byla v šoku, ale dopraváci jen bohorovně poznamenali něco ve smyslu, že komu to neběhá do schodů, může přece jet výtahem.

Ti, kdo to zkusili, vyjeli na úplně opačné straně křižovatky, než odkud jezdí autobusy. Nalevo pustina, napravo pustina, shora na ně pražilo slunce, ulicí se kutálel westernový chomáč trní a v dáli vyl kojot.

A pak se opotili i sami dopraváci. Ukázalo se totiž, že těch cestujících tam jezdí nějak moc. A navíc spousta z nich měla těžké kufry.

Oni ti lidé k překvapení dopravního podniku jezdili z Nádraží Veleslavín na letiště. Autobusovou linkou, již tam týž dopravní podnik za účelem cesty na letiště zřídil.

Pak už dopravní podnik propadl hysterii. Do zakleté stanice poslal nosiče zavazadel, aby všem těm Japoncům s kufry pomohli. Nakonec dopraváci kapitulovali a nechali tam dva eskalátory postavit. Spustit je mají zítra. A jak už jsou vyplašení, oznámili nejdřív, že schody budou jezdit jen nahoru. Pak, že se spletli, a že to bude chvíli nahoru, chvíli dolů.

To už pražská veřejnost nevydržela a zařvala: Cože???

Vylekaní dopraváci pak rychle oznámili, že už na to přišli – jedny schody pojedou nahoru, druhé dolů. A pražská veřejnost řekla: Uf!

Dopravákům k zítřejšímu zahájení provozu držíme palce. Oni sami by raději měli držet zkřížené prsty. A na krk by si měli pověsit škapulíř proti „epickým failům“.

Protože tomu, že by byl všem chybám konec, se v případě Nádraží Veleslavín člověku nechce věřit.

Ony totiž ty nové eskalátory vypadají nějak podezřele úzké. Doufejme, že ten, kdo je tam narýsoval, si předtím přeměřil nějaký úplně běžný kufr.