Zdanění církevních restitucí je kolosální nesmysl
Vrámci komunistického nápadu na zdanění finančních náhrad za církevní restituce se ve Sněmovně vyrojila spousta nesmyslů, o kterých jsem si naivně myslel, že po pádu socialistického režimu byly fundovanými historiky už dávno vyvráceny. Zákonodárci mimo jiné mohutně probírali vznik církevního, tedy hlavně katolického majetku, přičemž hlavně ti levicoví se předháněli v hloupostech. Toto vlastnictví mělo podle nich údajně původ v krádežích, ve vydírání poddaných či dokonce v pobělohorských konfiskacích.
Nic z toho není pravda. Jednotlivé církevní subjekty se k majetku dostaly v závislosti na době svého vzniku, většinou tedy ve středověku a dávno před Bílou horou, zcela legální cestou. Biskupství, kláštery a farnosti byly zakládány panovníky nebo šlechtici a ti je zajistili tak, aby měly z čeho žít. Takže jim přidělili lesy, pole, jednotlivé poddané nebo i celé vesnice. Nutno dodat, že mnohé řeholní řády, mezi nimi zvláště cisterciácký, přispěly v 13. a 14. století zakládáním rybníků, zaváděním nových náčiní či vysazováním nových plodin k výraznému hospodářskému pokroku českých zemí. Katolické instituce se o svůj majetek příkladně staraly a zvelebovaly jej. Členové řádu, kongregací a řeholí byli povinni pracovat, i když samozřejmě také využívali práci poddaných. Tento systém však byl běžný až do zrušení roboty v roce 1848 v celé společnosti.
Katolická církev se rovněž nezmocnila konfiskovaného majetku vzbouřených stavů po bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Ten připadl šlechticům věrným habsburskému vladaři. Pravda je, že tehdejší pražští arcibiskupové Lohelius a jeho nástupce Arnošt Harrach žádali při jednáních s císařem a českým králem Ferdinandem II. o navrácení církevních statků zabraných v době husitské. Panovník jim nevyhověl, církevní hodnostáři pak od svého úmyslu upustili a katolická církev byla odškodněna 15 krejcary z každé bečky soli, která byla dovezena do Čech.
Není také pravda, že na církevních náhradách stát prodělá. Odborníci z Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze ve své expertize z roku 2008 porovnali výdaje státu na církve v letech 1948 až 2007 a zisk za tuto dobu z ukradeného církevního majetku. Rozdíl činí 168,6 miliardy korun – v neprospěch církví.