Nerovná válka s miliony potkanů
Rok co rok svádějí deratizátoři souboj s koloniemi hlodavců v pražských kanálech. Marně
Jsou mimořádně mazaní, odolní a hladoví, vyhovuje jim vlhko, tma a nepořádek. A navíc mají neodbytnou touhu se rozmnožovat. Aby snad nevznikla nějaká mýlka, teď je řeč o potkanech, věrných souputnících lidského pokolení.
Proti nim stojí nenápadní lovci v oranžových vestách, totiž deratizátoři, kteří musí být především vytrvalí. A nesmí je frustrovat, že svůj boj proti přesile ušatých všežravců, kterých je podzemí každého většího města plné, nikdy nevyhrají.
„Naštěstí nejsme zrovna soutěživé typy. Kdybychom chtěli za každou cenu nad potkany vyhrát, tak se do čtrnácti dnů zaručeně zblázníme,“říká pokorně Ivan Knebl, který se s parťákem Zbyňkem Kohoutkem vždycky na začátku dubna vrhne na plošnou deratizaci pro Pražské vodovody a kanalizace.
Čtyři chlapi, pět milionů potkanů
Pro lepší představu, nakolik beznadějný je jejich zápas, stačí malá potkaní statistika. V pražské kanalizační síti přebývá přibližně pět milionů žravých hlodavců, deratizátoři proti nim bojují v dramatickém oslabení čtyř mužů rozdělených do dvou posádek.
Jenže nebýt jich, už by v Praze nebylo pro přemnožené potkany kam šlápnout. Taková výkonná potkaní matka totiž může za rok odchovat až 70 mláďat – no ano, čtete dobře, dalších sedm desítek kousků, které pohání pud založit si svou rodinu.
Pak je skoro s podivem, když Zbyněk Kohoutek, který tyhle škůdce v Praze pronásleduje více než dvacet let, prohodí: „Upřímně, já potkana prakticky nepotkám.“
A opravdu, stačí deratizační tým chvíli pozorovat při práci, a je zřejmé, že žádné dramatické honičky za myšmi a konfrontace s hlodavými zuby nehrozí. Takže je zbytečné nad touhle prací ohrnovat nos, nic až tak nechutného se tu neděje. „Otevřeme kanál, přístrojem změříme množství metanu a jiných škodlivin, které by nás mohly přiotrávit, a potom plastovou rourou nasměrujeme jed do žlábku v kanalizaci. A je hotovo,“vysvětluje Knebl.
Dobře, takže co se vlastně skrývá pod víkem kanálu (které mimochodem váží kolem čtyřiceti kil)? V horní části Václavského náměstí se uprostřed silnice šklebí kulatá díra – a pod ní je nějakých pět metrů tmy. Kdesi dole teče voda. „Už víme, kam máme mířit, takže se většinou trefíme,“tvrdí Kohoutek a „potrubní poštou“posílá potkanům kilogramovou návnadu.
Jed vypadá (a také voní) jako přerostlá a trochu zvetšelá čokoláda, do níž někdo rozdrobil brusinky. „Pozor, to je právě jed. Ale jinak je návnada vyrobená ze samých dobrých věcí: čokolády, piškotů, oříšků, tuku nebo kukuřice,“vypočítávají deratizátoři, na čem si myšáci za chvíli pochutnají.
Protože jsou potkani doopravdy prohnaní a své dvounohé nepřátele dávno prohlédli, počítají i s tím, že mohou být otráveni. Takže mají své „ochutnávače“, které kolonie vyšle, aby neznámou voňavou dobrotu ochutnali. „Proto jed neúčinkuje hned. Potkani nemají schopnost zvracet, takže se jim jed rozšíří v krevním řečišti a za pět až sedm dní vykrvácí,“líčí Zbyněk Kohoutek neslavný konec těch nenasytných hlodavců, kteří návnadě přece jen neodolají.
Pražská kanalizace jako obří potkaní hostina
Jistě, takových nenasytů jsou každoročně stovky tisíc, na návnadu by se jich však mohlo nachytat při každé plošné deratizaci mnohem víc.
Jenže to by museli být o poznání hladovější. „Pražané jsou poměrně neukáznění,“povzdechne si Knebl a začne vyprávět, co velkoměstu všechno putuje pod dlažbou.
Je to hotová potkaní hostina. „Jen se podívejte kolem odpadkových košů, co tam leží jídla. A v kanalizaci je to ještě horší. Otevřeme kanál – a tam je namazaný chleba se salámem, ideální potkaní svačinka,“líčí deratizátoři.
Ono je to ovšem mnohem horší, obyvatelé měst splachují do kanálu tuny zbytků, z mnoha restaurací v centru Prahy stékají do kanalizační sítě potraviny a hlavně olej v obrovském množství. Třeba v okolí Staroměstského náměstí, kde vedou stoky metr pod chodníky a kde je pořád dostatek jídla, musí mít hlodavci hotové gastronomické rejdiště.
„Nejlépe se jim ale daří ve vlhkých místech, například kolem Botiče nebo říčky Rokytky. Hodně se jich v poslední době objevilo také v Kobylisích v oblasti Ládví nebo v Holešovicích,“popisuje Zbyněk Kohoutek aktuálně potkany preferované pražské části.
Drzý jako potkan z Podolí
Nepředstavujte si ovšem potkany jako usedlé milovníky zažitých pořádků, jejich kolonie se potulují pražským podzemím, jak libo. Takže je najdete prakticky všude.
„To jsme takhle byli deratizovat sklepy v Podolí a najednou koukáme, před námi sedí černobílý potkan. Bývají plaší, ale tenhle nic, drzý jako lázeňská veverka. Nakonec zmizel, ale žádný úprk, normálně
si odkráčel,“kroutí hlavou Ivan Knebl a připomíná, že cestu vám pelášející zvíře s lysým ocasem může zkřížit i poblíž větších staveb.
Jakmile stavaři kopnou do země, začne huňaté hemžení. A někdy dokonce není ani potřeba přiložit krumpáč k dílu. „Zavolali nás jednou do Kobylis, že se jim tam propadl kousek chodníku a jsou tam. Nastražili jsme návnady na jednom úseku a pak už jenom počítali, bylo jich čtyřicet, možná padesát,“odhaduje Ivan Knebl počty.
Mimochodem, také přemýšlíte nad tím, kam vlastně putují všechna ta mrtvá potkaní těla? Ne, nikdo je z kanalizační sítě nevybírá, prostě je spláchne voda...
„Vždycky tak týden po začátku deratizace se začnou objevovat na česlích v čistírně odpadních vod. Ty mají za úkol zachycovat hrubou nečistotu z vody, tudíž i potkany,“
vysvětluje Tomáš Mrázek z Pražských vodovodů a kanalizací.
Od potkanů ke švábům a štěnicím
Za jeden den nahází deratizační tandem do pětatřiceti pražských kanálů 35 kilogramů návnad, co odkrytý poklop, to kilogram hubexu. „Pro většinu lidí to asi není práce snů, ale aspoň ji děláme na čerstvém vzduchu. A taky si docela zaposilujeme,“ukazují deratizátoři, že ladně zvednout a zase zasadit na místo těžké víko chce cvik a svaly.
Ovšem jen potkani je neživí, firma, pro níž pracují, se věnuje i dezinsekci – čili likviduje otravný hmyz a jiné škodlivé členovce.
Kdysi to obnášelo především hubení rezavých mravenců faraonů a švábů či rusů. „To jsou zlatíčka,“prohodí zkušeně Ivan Knebl s odkazem na parazity, kteří jim přidělávají práci nyní: štěnice. „Jsou mimořádně houževnaté, likvidace se musí provádět opakovaně,“podotýká deratizátor a upozorňuje, že s kolegou dávno nevyhánějí nepříjemné parazity ze zanedbaných starých bytů: „Byli jsme u paní, která měla v bytě naklizeno, čisto – a štěnice. Ukázalo se, že si je přinesla z obchodu v nové matraci.“
I když to pak byl dlouhý a nelítostný souboj, nakonec dopadl vítězně pro dámu i dvojici deratizátorů. „To se nám s potkany nikdy nestane,“dodá Kohoutek.
Nejsme soutěživé typy. Kdybychom chtěli za každou cenu nad potkany vyhrát, tak se do pár dnů zblázníme.