Trumpova poslední šance v Sýrii

Donald Trump se chtěl ze Sýrie stáhnout, to by však USA v oblasti moc nepomohlo. Mohl by tam znejistit ostatní spojence.

kromě Ruska i rozpínající se Írán. Islámský stát je de facto poražen a on pomalu začínal konsolidovat moc v zemi.

Jenže útok chlorem vyprovokoval Donalda Trumpa k výroku: Za tohle Sýrii „odměním“salvou pěkných nových a chytrých raket. Teď se čeká, kdy přiletí. Dnes, zítra. Na načasování tak nezáleží.

Americký prezident se však dostal do situace, kdy přiletět musí. Pokud by Asada nepotrestal, byl by pro srandu syrskému režimu, Rusům i Íráncům, kterým by tak dal znamení, že si v zemi mohou dělat, co chtějí. A spojenci Trumpa v oblasti Blízkého východu by si mohli říct: Co až někdo napadne nás?

Barack Obama kdysi udělal chybu, protože si nedokázal v Sýrii pořádně dupnout. I proto krveprolití, které trvá sedm let a zemřelo při něm okolo půl milionu lidí, ještě neskončilo. Jeho politika vrhla USA v Sýrii do hluboké defenzivy, ze které se nevybabraly dodnes.

Trump teď má šanci tento proces zvrátit. Může se spolehnout na podporu Macronovy Francie i Británie Theresy Mayové. Do íránského soka si ráda šťouchne také Saúdská Arábie. Je totiž třeba dosáhnout rovnováhy a dotlačit syrský režim a povstalce k jednání, které povede k míru. USA nemůžou dovolit, aby Assad vyhrál, jinak by se mohly ocitnout na mocenské vedlejší koleji na Blízkém východě. Americká odveta však musí být chirurgicky přesná, jinak by nemusela zasáhnout jen armádu syrského režimu, ale i ruské vojáky v oblasti. Podobné omyly už se USA občas staly. A rázem by se lokální střet mohl změnit ve větší válku.

Z Trumpova jednání však propříště plyne jedno poučení. Státníci by si měli dát pozor, co říkají, jinak uvidíme další konflikty podobné tomu v Koreji či v Sýrii. Stačí totiž pár vět. A diktátoři pozorně poslouchají, co američtí prezidenti říkají, možná pozorněji než sami nájemníci Bílého domu.