„Nejde jen o vybavení, ale i jak se o ně škola stará“
Vlednu se zmocněncem pro digitální vzdělávání na ministerstvu školství stal Ivan Pilný (ANO). Bývalý ministr financí, někdejší šéf české pobočky Microsoftu a expert na digitální technologie koordinuje na půl úvazku strategii digitálního vzdělávání.
Na jaké potíže snaha prosadit digitální vzdělávání naráží?
Možná největší jsou prázdná prohlášení politiků, že vzdělávání je priorita. Ve Francii prezident Macron prohlásil, že všechny školy budou do roku 2020 připojeny k vysokorychlostnímu internetu. U nás na ministerstvu průmyslu a obchodu tři roky leží 14 miliard z evropských fondů na rozvoj internetu a zatím se vyčerpalo 50 milionů. Výzva k podání projektů je ale formulována tak, že tyto peníze přímo do škol jít nemohou.
Rychlé připojení škol k internetu je součástí strategie digitálního vzdělávání, kterou máte na starosti. Také u nás by je školy měly mít do roku 2020.
Podívejte, je popsaná spousta papírů a v podstatě dobře. Co už není dobře, je, že se ty věci neustále mění, přeformulovávají a odkládají. Ale jsou tu i pozitivní kroky. Ještě jako ministr financí jsem spustil v Královéhradeckém kraji pilotní projekt, ve kterém se z krajských peněz zřídí 60 učeben pro digitální vzdělávání.
Jaké byly vaše první kroky coby koordinátora?
Nejdříve jsem se musel zorientovat ve finančních zdrojích. Digitální vzdělávání se neřeší jen na ministerstvu školství, ale řekněme na čtyřech resortech. Nyní stanovujeme priority.
Co považujete za prioritu?
První, co je třeba, aby se dalo digitálně vzdělávat, je infrastruktura. Nejde jen o vybavení škol nebo připojení na internet, ale také o to, jak ho škola spravuje. Druhý problém je obsah. Je tu řada vysokých škol a vědeckých institucí, které mají experty, ale nemají prostředky na převedení materiálů do podoby výukových aplikací. Třetí důležitá věc – vnímání důležitosti. Tady jsou naší cílovou skupinou i rodiče, potřebujeme, aby věděli, že investice například do připojení školy k internetu není investicí do hraní. (rh)