Dýdžej, co nespílá sudím
Třinecký hokejista Jakub Petružálek v extraligovém finále procitl, v sobotu dal Brnu dva góly
Tomáš Zatloukal hokejový reportér MF DNES
ad hlavou se mu blýskal pozlacený pohár Tomáše Garrigua Masaryka, právě se stal extraligovým šampionem. Přesto mu zaplněné tribuny ve třinecké Werk Aréně netleskaly. Zkušený útočník Jakub Petružálek totiž před třemi lety oblékal černožlutý dres Litvínova a v úchvatném finále na sedm zápasů pomohl porazit Oceláře. „Vzpomínky mi poprvé naskočily, když Ondra Kovařčík v šestém semifinále rozhodl v prodloužení, klouzal po kolenou a mně došlo, že si zase zahraju o titul,“tvrdí už coby jedna z opor Třince.
Teď už mu fanoušci v nejhezčí extraligové hale aplaudují, ostatně hned v sobotním prvním finálovém klání proti Kometě je dvakrát dostal do absolutní euforie. Dal dva góly a výrazně přispěl k vítězství Ocelářů 5:1. Jasně ukázal, že se na začátek bitvy o Masarykovu trofej tuze těšil.
„Klukům v kabině opakuju, že už to nemusí přijít nikdy v kariéře. Proto si musíme užívat každou vteřinu a minutu,“říká Petružálek, který spoluhráče v šatně nezásobuje jen moudry, ale také hudbou. To on je týmovým dýdžejem. Ne všichni jsou ale z jeho výběru muziky nadšení. „Zní to jako vrtulníky. Nevím, komu se to líbí,“směje se David Cienciala, v posledních zápasech nový Petružálkův centr. „Hraje rád s kotoučem. Ví, co se stane za dvě vteřiny, předpokládá, kde budete. Je to typ hráče, jakého k sobě potřebuji. Trošku mě probudil,“chválí ho Petružálek.
Na ledě si s Ciencialou rozumíte, hudební vkus ale máte evidentně odlišný. Hudba v třinecké kabině se prý nedá poslouchat.
Jo jo. Já s tím souhlasím. Také bych si to doma nepustil. Ne, to je samozřejmě sranda. Snažím se vyhovět každému. Tak nějak každou sezonu pozorujete, jaké máte v kabině individuality. Někomu se nelíbí česká, někomu zahraniční, někomu rychlejší, jinému pomalejší, hraje tam všehochuť. Byl bych sobec, kdybych hrál jeden styl muziky. Hraje tam všechno, české i americké country, elektronická muzika.
Jak jste se k roli DJ dostal?
kamarád, který je ve Finsku mezi top pěti dýdžeji. Vzniklo to z toho, že když chodím do fitka, tak nerad přepínám na iPodu písničky. Doma jsem si udělal výběr nějakých šestnácti písní, pospojoval je do jednoho setu, a tím to všechno asi začalo. Teď už mám doma takové ministudio s profesionální technikou a osm devět iPodů plných muziky. Té hudby jsou tam fakt mraky. Od Moravanky až po ty nejnovější písničky. V létě, když mám čas, tak se tomu věnuju a hraji na akcích.
Co pouštíte za skladbu po třineckých výhrách?
Teď tam je jedna vítězná, ale asi vám toho název moc neřekne, je to remix staré písničky, taková pumpovačka.
Nemrzí vás, že finále na ledě neprožije váš bratr Miroslav, který v extralize působí jako rozhodčí?
Oba jsme se o tom bavili, že v Česku asi nemá cenu, aby pískal, když v utkání hraju, abychom nezavdávali příčinu ke spekulacím a podobně. Pro mě i pro něj bude lepší, když nebude rozhodovat naše zápasy, stejně jako nepíská ty litvínovské, odkud jsme. V play off dostal první ligu, extraligu už ani ne. Ale probíráme všechny zápasy, co píská. On sleduje i zápasy, které hrajeme my, takže si k tomu vždy pak něco řekneme.
Přímo na ledě jste se ale přece jen už jednou setkali právě při utkání s Kometou.
Poštěstilo se mi to hned v prvním kole základní části, kdy jsme hráli v Brně, ale to bylo asi poprvé a naposledy. Byl jsem moc rád za to, že nás pískal, protože de facto píská už dvacet let, ale až minulý rok se mu podařilo poprvé pískat extraligu. Měl jsem radost z toho, že jsem mohl být na ledě s bráchou. Někomu se poštěstí, že třeba táta se synem hrajou v jednom klubu, jak to mají Galvasové, u nás máme bratry Kovařčíky a nám s bráchou se to poštěstilo alespoň takto. Pro mě to byl jeden z nezapomenutelných zážitků. Jen mě mrzí, že jsme si neudělali společnou fotku.
Troufl byste si a šel byste pískat hokejový zápas?
mají strašně těžké. Máte kolikrát na rozmyšlenou desetinu vteřiny, vidíte situaci ze špatných úhlů a tak dále. Mám k nim respekt i díky tomu, že 95 procent kluků, kteří pískají extraligu, znám. Na jejich práci bych si netroufl, nešel bych do toho.