Nejdřív mateřské mléko a cumel s kořalou, pak kafe z žaludů a jitrnice

Podobně jako je cesta do pekel dlážděna dobrými úmysly, lemují i historii péče o děti lecjaké slepé uličky. Je až s podivem, že lidstvo přežilo experimenty, jak zaručeně posílit kondici malých dětí.

Nechme stranou, že třeba v Indii kdysi doporučovali po porodu podávat novorozenci máslo se solí a že slavný Avicena považoval za ideální první příkrm pro půlročního kojence předžvýkaný chléb namočený ve víně.

O tom, že je mateřské mléko ideální výživou pro nejmenší děti, naštěstí nepochyboval v historii nikdo (snad až na nadšené budovatele komunismu v 50. letech). Čas od času však „obohatil“jídelníček kojenců, zvlášť těch uplakaných, také cumel – takový pradávný předchůdce gumového dudlíku, který však důvtipné matky namáčely do kořalky či odvaru z máku. To aby dítko rychle usnulo a lépe prospívalo...

Zhruba v půl roce začali i naši předkové odstavovat děti, které přežily nemoci i mateřskou starostlivost. Co pak? Inu, obilnou či jinou kaší žádný rodič nic nezkazil, ostatně ti chudí stejně nic jiného neměli.

To v bohatých rodinách čekaly na „odstávčata“hotové kulinární orgie, musela totiž přivyknout stravě svých rodičů. Takže stačí revidovat třeba kuchařské knihy z 16. století a zjistíte, že místo dnešní rozmělněné dušené zeleniny a bio krůtího masa dostávaly děti jelita a jitrnice, hovězí žaludky, jazyky i vemena, sladké i slané huspeniny, koláče a marcipán, sušené švestky nebo krouhané zelí.

Pokročilý novověk přece jen proměnil dětská menu, všelékem v movitých rodinách se v 19. století staly hlavně polévky, tedy doslova litry výživných vývarů, taky bohaté porce masa, k tomu krupicová kaše, tvrdé pečivo a pro zpestření například kafe z pražených žaludů s mlékem. Mimochodem, silné černé pivo a červené víno patřily ještě ve 20. století k zaručeným receptům, jak porazit dětskou chudokrevnost a neduživost.