Pánové, už víte, kudy z krize ven?

yl to celkem symbolický moment.

Nikdo se neradoval, nikdo euforicky nešavloval s rukama nad hlavou. Nikdo ani nepadal smutně k zemi, protože k výrazným emocím nebyl žádný důvod.

Skončilo se tak nějak obyčejně, bez vítěze.

Všichni si vzájemně podali ruce, poděkovali fanouškům na vyprodaném stadionu a zmizeli.

Jede se dál.

Dál po hrbolaté fotbalové cestě, o které pořád nevíte, kam přesně vede.

Plzeň by se podle zimních předpokladů měla pomalu dotýkat poháru pro ligového vítěze, jenže realita je neveselá. Mužstvo po brilantním podzimu zcela vypnulo, protože si mylně vsugerovalo, že už je hotovo. A teď ne a ne nahodit motory.

Sparta je na tom ještě hůř, protože doplácí na to, že loni vsadila na špatného trenéra a teď musí ten svinčík po Italu Stramaccionim za pochodu uklízet.

Oba kluby aspoň může těšit lehká naděje, které se dotkly během nedělního šlágru.

Hrál se napínavý zápas, ve vysokém tempu a se zajímavými situacemi. Remíza 2:2 mu slušela.

„Možná si naši hráči začínají uvědomovat, že jde do tuhého,“prohlásil pak plzeňský trenér Pavel Vrba.

Bylo by zvrácené, kdyby si to neuvědomovali. Plzeňský monstrnáskok (14 bodů) se během rozháraného jara smrsknul na pět bodů. Na jednu stranu můžete takový rozdíl před druhou Slavií považovat za nevýrazný, ale když si uvědomíte, že Viktoria během jara vyhrála jediný zápas z osmi, je s podivem, že nějaký náskok vůbec má.

„Slavia větří šanci,“připustil záložník Tomáš Hořava.

Slávisti si můžou pomoci v přímém souboji, který se chystá na 27. kolo, jinak musí doufat, že jim šokující titul daruje plzeňská krize. Asi by bylo proti přírodě a fotbalovým zákonitostem, kdyby Plzeň prosvištěla jaro znovu bez porážky, jenže takový herní propad se nečekal ani náhodou. Na domácím stadionu, kde své soupeře obvykle mačkala jako pomeranče v odšťavňovači, uhrála jen dva body ze dvanácti možných. A proti Spartě si koledovala o další průšvih, vždyť ve 12. minutě prohrávala 0:2! Jestli to mělo být pomyslné dno, pak se ho Plzeň dotkla ještě ve chvíli, kdy má šanci vyhrabat se z problému sama. Však i trenér Vrba po utkání zdůraznil: „Že jsme proti Spartě dokázali vyrovnat, to by nám mohlo strašně pomoct. Doufám, že je to ten moment, který nás do závěru jara nakopne.“Plzeň si během jara několikrát osahala, že nestačí jen přijít na hřiště, spoléhat na své jméno, sebevědomé chování a bohatou minulost. Bez absolutního nasazení, pozitivní energie a nenarušené koncentrace se ani v české lize zápasy nevyhrávají. Sparťanská cesta z krize může trvat daleko déle. Chabou útěchou je fakt, že mužstvo už devětkrát za sebou neprohrálo. Realitu daleko výstižněji dokumentuje číslo 10 v kolonce remíz. Žádný z ligových týmů jich nemá tolik. Herní chaos, který za sebou nechal Andrea Stramaccioni, pod novým trenérem Pavlem Hapalem ustupuje. Ale jde to stěží, to si přiznejme. Sparta ze všeho nejdřív potřebuje ustálit sestavu, z toho by pak mohla vykročit k tomu, že nebude ztrácet zápasy, ve kterých by měla vyhrát. Jako třeba derby, ve kterém vedla 3:0 nad Slavií. Jako nedělní hit s Plzní, kterou v úvodu válcovala. Jenže pak si nechala dát dva góly z rohových kopů a bylo po radosti. Kdyby aspoň skórovali vyhlášení hlavičkáři, to by se snad dalo omluvit, jenže oni si na centrované míče vyskočili nevysocí Hořava s Řezníkem. To muselo trenéra Hapala nakrknout: „My máme hráče, kteří se při standardních situacích neumějí chovat. Buď je to naučíme, nebo bude muset dojít ke změnám.“Sparta zatím hledá sama sebe. I proto je až šestá. Pravda, pouhé dva body od třetího místa, jenže stále bez garance, že jde správným směrem.