Nadal zpět ve své říši
Oranžový čas, nejhezčí část roku. Velmistr antukového povrchu Rafael Nadal vyráží zlepšovat vlastní úchvatné rekordy.
Vluxusní části Monackého knížectví se při položené otázce mimoděk rozhlédl kolem sebe. Na lesknoucí se moře, na luxusní tenisovou arénu – a hlavně na oranžový obdélník v jejím středu.
„Negativa? Žádná nevidím. Baví mě všechny turnaje, ale antuky v Evropě jsou ještě něco jiného,“přiznal Rafael Nadal. „Na každou akci mám neskutečné vzpomínky. Vím, že nebudu hrát navěky, takže si užívám jakoukoli příležitost.“
Jeho počiny tu možná věčně zůstanou. Na turnaji v Monte Carlu jde znovu do akce tenista, který ztělesňuje jednu z největších dominancí dějin sportu; samozřejmě oranžově ušpiněnou.
Pár čísel na začátek: v open éře nikdo jiný nevyhrál desetkrát jeden turnaj, o grandslamu ani nemluvě. A nyní k Nadalovi: v Monte Carlu vyrazí pro trofej číslo 11, totéž zkusí později v Barceloně a pak hlavně na pařížském Roland Garros.
„Od první chvíle, co jsem sem přijel, to byla vyloženě love story,“uvedl v Monte Carlu, což platí o antuce celkově.
Vyrůstal na ní, vlastnosti povrchu sedí jeho stylu. A soupeři na ní nejsou tak dokonalí jako imperátor Rafa.
„Vše, co tvoří základ jeho hry na antuce, mu dodává auru neporazitelnosti,“prohlásil o něm loni bývalý skvělý deblista a nynější komentátor Todd Woodbridge. „Zaprvé jde o jeho pohyb, atletičnost. Pak je tu technika. Schopnost rozhodnout se, kdy útočit – a kdy bránit. Ale nejdůležitější ze všeho je asi mentální stránka. Každý soupeř dopředu ví, že nezíská zadarmo ani jeden game.“Nadal aktuálně poskytl výmluvný komentář k tomu, že jeho největší kariérní souputník Roger Federer oranžové týdny opět vynechá. „Není to tak dávno, co prohlásil, že by si proti mně na antuce rád zahrál na tři vítězné sety. Myslel jsem, že tím pádem zamíří na Roland Garros,“zaculil se Nadal. Jeho bilance proti švýcarskému Maestru na povrchu z nejoblíbenějších je ryze dominantní: 13-2. Když loni právě v Paříži – za Federerovy absence – Nadal podesáté pozvedl Pohár mušketýrů, s velkou frekvencí se objevovalo spojení „největší sportovní počin všech dob“. „Tohle je pro mě unikátní pasáž sezony,“netají se 31letý Španěl. „Nadcházející turnaje jsou velkou částí tenisové historie a já na nich zažil tolik úspěchů... Přeju si jedinou věc: zůstat zdravý.“Protože platí, že kromě Nadala samotného může Nadala na antuce rozhodit jen máloco. Rok 2018 pro něj začal příšerně: poté, co se vrátil po zranění kyčle, zjistil, že ji vykurýroval jen zdánlivě; na Australian Open ve čtvrtfinále vzdal. A zpětně přiznal: „Lituju, uspěchal jsem to. Mohl jsem si ušetřit hodně bolesti.“
Co jiného jej mohlo utěšit než... antuka. Pro comeback zvolil národní barvy a tu nejmilejší barvu pod nohama. Ve Valencii pomohl Španělsku k postupu do semifinále Davis Cupu.
„Jsem v pohodě, tohle bylo po všech stránkách dobré,“ocenil své dvě výhry, které pomohly porazit Německo. „Doufám, že jsem připravený. Do Monte Carla vždycky přijíždím se stejnou vášní a motivací a letos tím spíš, vždyť jsem ještě nedohrál ani jeden turnaj.“Jelikož Nadal i přes abnormální úspěchy není žádným chvástalem, před úvodním startem u Středozemního moře uvedl: „Dlouho jsem nehrál zápasy, takže neumím na sto procent garantovat, že předvedu svoje maximum. Ale cítím tu správnou intenzitu.“Jeho svaly by se měly rychle rozpomenout; oranžová pro něj působí jako synonymum triumfů. Tohle je jeho říše. Od pařížského grandslamu v roce 2016 vyhrál na antuce 28 z 29 zápasů; v Monte Carlu má celoživotní bilanci 63–4, na Roland Garros dokonce 79–2. A tak je to tu zase jako každý rok. Dny se prodlužují, příroda se zelená a Nadal dál zvýrazňuje svoji dějinnou roli. Ne, lehké to mít nebude. V Monte Carlu ho teoreticky mohou vyzvat ve 3. kole Chačanov a již ve čtvrtfinále výtečný antukář Thiem. „Los je těžký – jako vždycky. Vždyť je to turnaj Masters, tam nemůžete čekat nic jiného,“prohodil jen Nadal. On se ostatně v následujících týdnech nemusí bát vůbec nikoho.