Očima rozhodčího: Hokejisté se rozdivočí za úplňku
Léta na něj bučeli. Spílali mu. Zasypávali ho urážkami a občas i kelímky s pivem. Paradoxně i doma v Brně, kde odbruslil většinu kariéry. „Při rozlučce mě v Rondu dokonce vypískali. Sečetli mi to za všechny ty roky. Nadávky jsem ale vnímal jen málokdy. Na druhou stranu jsem nesnášel, když se cokoliv házelo na led,“vzpomíná na loňské loučení s kariérou bývalý hokejový rozhodčí Roman Polák.
V extralize odřídil téměř 500 mačů. Při zmíněné derniéře krotil vášně mezi Kometou a třineckými Oceláři, současnými finalisty nejvyšší tuzemské soutěže.
I právě probíhající bitva o Masarykův pohár má pořádný říz, v obou zápasech předvedli rozpumpovaní soupeři několik ostrých zákroků, padaly i rány pěstmi. „Co může být pro diváka lepší, než když sleduje vypjatou, vyhecovanou bitvu?“ptá se řečnicky Polák.
Jak v třineckém, tak v brněnském táboře nechybějí borci, kteří si rádi popovídají se sudím. Jak se krotí Martin Erat či Jiří Polanský?
Třeba u Jirky hodně záleží, jestli se hraje nějaké patnácté kolo, nebo play off. Také se chová jinak, když se mu třeba nedaří, nemá formu. Pak všechno hodně prožívá. Musíte odvést jeho pozornost dvěma, třemi protiotázkami a poté s ním co nejrychleji zestručnit komunikaci na ano, ne a jasně mu vysvětlit, co a proč trestáte, nebo naopak necháváte být. Martin Erat je také opravdový srdcař a v zápase se snaží udělat pro svůj tým maximum. Přijede a řekne si svoje, snaží se z vás dostat vysvětlení, nevyvíjí nátlak jen tak. To musíte zvládnout.
A co třeba Leoš Čermák? Věnoval jste mu na ledě zvláštní pozornost kvůli jeho vizitce potížisty a provokatéra?
Podle mě už takovou nálepku nemá. Je to jeden z těch hokejistů, kteří udělají pro vítězství cokoliv. Jako rozhodčí o něm dobře při hře víte. Pamatujete si, že dřív rád oplácel. Dnes už se ale víc soustředí na hru a na cíl.
V Třinci působí Jakub Petružálek, jehož bratr Miroslav píská extraligu. Jak takovou raritu vnímáte a jaké máte s oběma zkušenosti?
Nedělal bych z toho žádnou vědu, byť je to skutečně výjimečná záležitost. S Mírou jsem odpískal jen jedno jediné utkání, do extraligy přišel, když jsem končil, zvládli jsme to bez problémů. Kuba je k rozhodčím velmi korektní, má tu slušnost v povaze. Hokejově podle mě přesahuje hranice extraligy. Uznávám ho jako hráče, který se umí nachystat na nejdůležitější zápasy a v pravý čas dokáže prodat své kvality.
Závěry úvodních finálových zápasů byly hodně vyhrocené. Sám máte s divokými duely značné zkušenosti, ve své biografii vzpomínáte, že jste jednou rozdal i 439 minut.
Ano, hrála Sparta se Zlínem a už před začátkem zápasu byla na stadionu vřava. Hráči byli dost vyhecovaní, možná mezi sebou měli nevyřízené účty. Věděli, že na sebe narazí o pár dní později v play off. Hrálo se tvrdě, padalo dost trestů. Nakonec z toho byla hromadná bitka. Pak jsme si s kolegy říkali, že ti kluci snad před utkáním jedli syrové maso. Pro mě bylo důležité, že jsme rozdali tresty, jak jsme měli, a nikdo nás nekritizoval. Myslím, že jsme s těmi 439 minutami tehdy vytvořili snad dodnes platný světový rekord. Nejsem na to nijak pyšný.
Čím to je, že emoce vzplanou a dojde na kluzišti k takové řeži?
Víte, berte to s nadsázkou, ale mám takovou teorii, že podobné zápasy přicházejí po úplňku. Tak jsem to vypozoroval. I ten rekordní zápas se hrál den po úplňku, pak bývá divoké celé kolo. Možná má úplněk na hráče podobný vliv jako třeba na ženy, jimž ovlivňuje menstruaci.
Při hromadných rvačkách občas padne rána vedle. Schytal jste to někdy i vy?
Ne, naštěstí ne. Hráče jezdí roztrhávat od sebe čároví sudí. Mám ale veselou příhodu, kdy mě jeden z hokejistů po vstřeleném gólu nepraštil, ale naopak objal. Zrovna dal rozhodující branku v play off v Jihlavě. Viděl, že mám stejně jako on černou přilbu, tak si mě spletl se spoluhráčem.