STAVBA&TECHNOLOGIE

látky. Neřeší ohřev vody, na ten je třeba pořídit další zařízení – bojler nebo průtokový ohřívač. To však platí i pro další varianty přímotopů kromě elektrokotle.

Alternativou konvektorů jsou sálavé infrapanely. Ty se pomaleji rozehřívají, ovšem vydrží déle nahřáté. Stejně jako konvektory je lze instalovat i dodatečně, ale v obou případech je to nákladné, neboť jsou nutné speciální rozvody elektřiny. Olejové radiátory se používají spíš doplňkově – na vytápění koupelen nebo na rychlé vyhřátí chaty.

Typem sálavého vytápění jsou i elektrické kabely a fólie pro instalaci do podlahy, stěn či stropů. Sálání pak zajišťuje podlaha či zeď, takže je zde poměrně velká tepelná akumulace. Při dobré regulaci a častém pobytu v místnosti je to výhoda a možnost úspor, někdy však hrozí přetápění místností. Náklady na pořízení jsou relativně nízké, ale podlaha či stěny musejí zůstat volné. Bývá problém zatlouct do zdi hřebík či skobičku, protože by mohlo dojít k poruše rozvodů. „Výhodami výše zmíněných systémů je i jejich variabilita, vytápění lze řešit přes podlahu, stěny i strop. Hodí se však primárně do menších místností či objektů určených jen k občasnému využívání, například pro víkendové chaty. Záporem jsou vyšší provozní náklady, zhruba 2,5krát vyšší oproti kotli na uhlí či tepelnému čerpadlu a 1,5krát vyšší v porovnání s kotlem na plyn či pelety,“uvádí Ondřej Pokorný, energetický poradce Energy Centre České Budějovice.