Kometa je blíž titulu
Jeho bratranec řídí kolos z Brna, Tomáš Vincour pomáhá k titulu přímo na ledě
Stala se z toho tak trochu fráze, s níž sportovci mnohdy idylicky popisují vztahy uvnitř kolektivu.
A obdobná slova volí i Tomáš Vincour. „Celá šatna od realizačního týmu až po hráče jsme rodina. Chováme se tak k sobě, kryjeme si záda,“poví brněnský útočník, autor vítězného gólu včerejšího třetího finále extraligy proti Třinci.
V jeho případě zmínka o rodinné atmosféře v Kometě, která válčí o obhajobu titulu, není jen povinným sdělením. U týmu dlouhé roky jako fyzioterapeutka pracuje jeho maminka Dana. Vincourovým bratrancem je Libor Zábranský – stvořitel extraligového impéria, šéf, manažer a kouč Komety. „Je mi moc blízký, beru ho jako bráchu. A vždycky jsem k němu vhlížel,“říká 27letý Vincour.
A (nejen) hokejové geny nezapřou. Se stejnou zarputilostí a odhodláním, s jakou Zábranský v roce 2005 převzal chřadnoucí klub, vyrazil Vincour za svým snem.
Už v 16 letech se brněnský odchovanec vydal za oceán, aby si jednou zahrál v NHL. Podobně jako jeho starší bratranec. Povedlo se mu to. V Dallasu nastřádal v nejslavnější lize více než dvojnásobek startů (88) než někdejší bek Zábranský (40). Před šesti lety byl svědkem comebacku Jaromíra Jágra po štaci v ruském Omsku do NHL. S legendárním krajanem tehdy absolvoval i pár jeho pověstných nočních tréninkových nášupů. „Dalo mi to hodně. Jarda si ale mohl dát další den volno a já musel ráno na trénink,“vzpomínal Vincour, jenž všechny tři sezony v organizaci Stars pendloval mezi NHL a AHL. V roce 2013 kývl ruské Kazani, kde se však trápil. A nejen na ledě. „Azbuka mi přijde jako nějaké obrázky, jsem úplně ztracenej,“vykládal 191 centimetrů vysoký bourák na jednom z reprezentačních srazů. Zdálo se, že se schyluje k velkému návratu do rodného Brna, nastupoval do přípravných mačů. Ale Vincour zkusil ještě jednu výzvu v NHL – v Coloradu. Jenže ani tam se kvůli zraněním a (ne)důvěře trenéra neprosadil. Až přes roční zastávku v Novosibirsku skutečně zamířil do Brna. Po Eratovi, Němcovi, Kvapilovi a Zaťovičovi se stal pátou posilou z KHL při předloňském mohutném zbrojení Komety. A ani Vincourův přínos při zlatém tažení nebyl zanedbatelný. „Nemůžeme hrát jen na krásu a mít čtyři lajny technických hráčů,“poznamenal kapitán Leoš Čermák.
Právě po boku 40letého centra nastupuje Vincour v play off i letos. A to, že formace s kapitánem a tvrďákem s reprezentačními zkušenostmi má v brněnské hierarchii útoků (až) číslo čtyři, naznačuje ohromující sílu Komety. „Šlapeme jako tým, ale všichni víme, co dělá naše pětka,“říká Vincour. „Hrajeme do těla. Když můžu někoho trefit, jdu do toho. Ale člověk u toho musí přemýšlet, aby nebyl vylučovaný a neoslaboval mančaft,“dodá bratranec klubového bosse.
Rodinné vazby mohou být pro Vincoura v kabině výhodou. Třeba snadněji odhalí, kdy se kouči Zábranskému něco nezamlouvá. „To poznají úplně všichni,“usměje se. „Libor je strašně férový trenér a je mu jedno, kdo se jak jmenuje, co dokázal nebo kde hrál. U něj hraje ten, kdo hraje dobře. A všichni v kabině to cítí, což je super i pro mladé,“vykládá Vincour o kouči, který jej na podzim krátce posadil na tribunu. Zábranský nyní patří mezi hlavní adepty na post reprezentačního kouče. Byl by vhodným nástupcem trenéra Jandače? „Hele, o tom se můžeme pobavit po sezoně,“mrkne přátelsky Vincour.
Jediné aktuální téma? Finálová série, kterou bombarďák Komety loni s poraněnou nohou promarodil. „Bylo hrozné jen sedět u televize,“zavzpomíná. Nyní pomáhá ke zlaté euforii přímo na ledě.