Naláduj Facebook a zažaluj ho, že se láduje

Petra Suchomela, vedoucího reportérů MF DNES

Boty slouží k našlapování, švihadlo k přeskakování a sociální síť k rozšiřování osobních informací. Moderně se tomu říká sdílení, ve skutečnosti nejde o nic jiného, než že se vnitřní a skryté – latinsky intimní – odkryje a pošle ven. Z interní myšlenky, věty, vtipu, komentáře či obrázku učiníte myšlenku, větu, vtip, komentář či obrázek externí.

Nejenže je odhalíte, ale zároveň je donekonečna kopírujete. V každém počítači či telefonu, na kterém si je někdo prohlédne, zanechají v podstatě nesmazatelný otisk.

Botu si člověk nasazuje na nohu, aby ho na cestě netlačily kameny. Švihadla se chápe, chce-li se proskočit. Facebook zapíná, zatouží-li odhalovat, kopírovat a šířit svá intimní data.

O funkci bot a švihadla se stará jejich materiál (kůže a šňůry), u Facebooku je to firma s pětadvaceti tisíci zaměstnanci, s hodnotou 500 miliard amerických dolarů a pobočkami ve 140 zemích světa.

Její značka byla ještě donedávna výrazně trendy. Než se jí přihodilo to, co se v soudobém světě přihodí jedna dvě – s afektem připomínajícím zběsilou kampaň #metoo začaly Facebook zavrhovat celebrity z nejrůznějších koutů hvězdného nebe. Proč? Jednoho rána se probudily v nevrlém rozpoložení a zjistily, že Facebook hromadí, kopíruje a šíří jejich intimní data. Informace, které tam samy aktivně naládovaly, aby se tam hromadily, kopírovaly a šířily.

Šéf sítě, který tuto možnost „přeměňovat soukromé ve sdílené“, nabízí všem zájemcům jako podnikatel na svoje vlastní triko, vlastní náklady, vlastní jméno a vlastní odpovědnost, teď kudy chodí, tudy se omlouvá, vyslýchá ho americký Senát, z miláčka se stává veřejný nepřítel.

Tažení je to tím výstřednější, že všichni uživatelé se mohou na Facebooku při odhalování svých dat vyřádit zcela bezplatně. Výslovnou a logickou cenou za tuto komerční službu je všudypřítomná reklama. Přičemž jedinou věcí, která dává Facebooku ekonomický smysl, a tedy i důvod k existenci, je reklama individualizovaná. Šitá na míru uživateli právě podle údajů, které do Facebooku láduje.

Ten, kdo se přihlašuje do sítě, se tedy z vlastní vůle upisuje ke konzumaci – a vlastně i spoluutváření – inzerce, která se opírá o jeho data. Není to vedlejší efekt, ale podstata toho, co se na síti děje. Facebook ví a zpracovává právě to, co mu uživatel sdělí nebo povolí sledovat – třeba včetně polohy telefonu či zpráv a čísel z jiných aplikací.

Sociální síť, do které svá data sázejí už dvě miliardy lidí, zapovídá přístup dětem mladším čtrnácti let. Napříště by však možná měla zvážit coby vstupní kritérium test inteligence. Prošel by jím jen ten, kdo pochopí, že boty nelze reklamovat proto, že se v nich dá chodit, švihadlo, že se přes ně dá skákat, a sociální síť kvůli tomu, že kšeftuje s osobními údaji.

Kdo nakrmí kočku granulemi, nemůže se divit, že kočka granule tráví. A že to, co nakonec vyprodukuje, třeba nebude úplně vonět.

Kdo nakrmí kočku granulemi, nemůže se divit, že kočka granule tráví.