Ivan Acher

Myslím, že jako mnoho lidí z mé generace i já jsem stižen tím nemizícím vakuem, které zůstalo po slovenské části hymny. Tím emocionálně vypjatým „refrénkem odjinud“. Pro mě dokonale vyváženou verzi jsme ztratili rozdělením Československa. A jak dál? Zpomalit tempo současné verze a za krvavých obětí ztráty napětí dosáhnout patnácti vteřin navíc mi přijde nevhodné. Ještě nevhodnější je návrh na připojení druhé sloky. Pokud mohu odhadovat, co se bude při opakování motivu dít s energií, tak to bude jednoznačně ke škodě. Neberu argumenty typu „v textu prvé sloky Čech pochybuje, kde je jeho místo na zemi, a ve druhé ho nalezne“. Čech, který zná dobře text své hymny, ví, že už v konci první sloky se může plně ujistit. A úprava vnitřní struktury nebo řešení nějakým aranžérským apendixem by byla úplně nejhorší volbou. Ta píseň je čistá a krásná tak, jak je. Nabízí pro citlivého aranžéra spoustu možností, jak ji upravit ve vypjatější verzi žádanou Českým olympijským výborem. I sama melodie je vedena krásně k té závěrečné gradaci, čili pro mě je současný tvar dostatečně emotivní. Mám odzkoušeno na sobě. Co se týče úpravy Miloše Boka – je zajímavé, že zadání pana Kejvala se dá splnit i tímto způsobem. Zní to jako výsledek soutěže „Kdo dokáže vepchat co nejvíc aranžérských fíglů do vcelku prosté písně“. Zajímavé to je i jako ukázka skladatelských možností, jako verze hymny pro univerzální použití to myslím fungovat nebude. Zvláště to nešťastné skryté předsazení motivů, které přijdou za chvíli v plné síle, má potenciál zmást celý stadion. Taky si nemyslím, že energie se nutně musí generovat baseballkou na tympán a zdesateřením žesťů. To je samozřejmě nadsázka, ale ta hřmotnost na mě moc nepůsobí. Prostě se asi nechal moc unést zadáním, ale vtip to nepostrádá.