Štěpán Mládek Čtyřicetiletý právník Štěpán Mládek je kamarád. Už dlouhá léta spolu hrajeme fotbal za mužstvo FC Prase, a proto si v rozhovoru tykáme. Dnes po zápase je hlavní téma jasné: Jožin z bažin. Š

těpáne, ty jsi věděl, co chystá Metallica pro pražský koncert? Vůbec ne. Ale šel tam náš kamarád, spoluhráč Richard, od kterého mi o půl jedenácté večer přišla esemeska: Ty vole, Metallica hraje Jožina!

Myslel jsi, že to Richard přehnal s pitím? Buď. Nebo že se snaží o apríl, ačkoli bylo už druhého. Ale vrtalo mi to hlavou a začal jsem googlovat, jestli vůbec Metallica hraje v Praze.

To hrála. Jo, a tak jsem Richardovi psal: „Jakože zahráli Jožina z repráků před koncertem?“A on: „Ne, hrála ho živě a přímo Metallica.“Pořád jsem to považoval za srandu, ale přece jen jsem se podíval na YouTube, jestli tam něco není, a ono bylo.

Co jsi cítil? Byl jsem v šoku. Metallica, kterou znáš celý život, hraje tvýho tátu! K hudebnímu provedení se nebudu vyjadřovat, ale upřímně oceňuju češtinu – textu bylo rozumět.

Volal jsi tátovi? Jasně, i když bylo jedenáct večer. Ještě něco maloval a řekl: „To je nějaká česká kapela?“Což není póza, on tohle nesleduje, muziku poslouchá předválečnou. Tak jsem mu vysvětlil, že je Metallica opravdu známá, táta pořád krčil rameny, ale když jsem dodal, že asi jako Michael Jackson, konečně zpozorněl a šel si to na YouTube taky pustit.

Jaký máš vlastně vztah k Jožinovi? V dětství jsem ho jako žádnou bombu nebral, měl jsem radši jiné tátovy písničky. Až když se Jožin prosadil i v Polsku, došlo mi, jaký je v něm hitový potenciál.

Vysvětluješ si to nějak? Trochu vtíravá melodie, jednoduchý refrén, pěkný text... A video s Pešákovým tancem.

Ty jsi taky muzikant? Ani ne. Ale v patnácti jsem se potají začal učit na kytaru a složil na ni dokonce jednu písničku, kterou táta nahrál a vystoupil s ní v Čundrkántryšou – jmenuje se U lesa v USA. Skládal jsem ji pět let, na honorářích přišlo pět set korun, a tak jsem pochopil, že se hudbou neuživím. A děláš právníka. Ono to vypadá, že jsem se odrodil, ale ve skutečnosti pocházím z právnické rodiny a odrozencem je táta. Jeho otec byl právník a například mámin děda Janoušek býval známým soudcem v Brně; dnes se tam po něm jmenuje ulice.

Ve sportu jsi něco dokázal? Mám třetí místo z velkého závodu na zimních lyžích v létě, bylo to v Jizerských horách. Jó, sjezdovat na trávě! To je sport, ve kterém jsem dobrý dokonce i bez tréninku.

Předáš slovo nějakému sportovci z vaší rodiny? Ty bys asi chtěl mámu, která bývala stolní tenistkou, jenže ona na rozhovory není... Víš co? Můj vzdálený příbuzný se jmenuje Matyáš Kantner, je mu devatenáct a hraje hokejovou extraligu za Plzeň.

Beru ho, díky. A ještě ti chci říct něco k tomu Jožinovi. Já dlouho nedocenil, co všechno táta dokázal, připadalo mi to normální. Teprve teď, když jsem viděl záznam z Metalliky, definitivně mi došlo, že toho dokázal hodně; a vlastně jsem byl pyšnej.