DAVAJ ÚDAJ!

V rozdávání citlivých osobních údajů jsme někdy až hloupě velkorysí. Stačí vidina, že dostaneme slevu, a už vypisujeme do formulářů telefonní čísla. A pak jsme zaskočeni, že firmy o nás vědí úplně všechno.

Chcete od nás odebírat elektřinu nebo plyn? Fajn, tady vyplňte formulář, jméno, adresu. A telefonní číslo! A e-mail! Je libo naši zákaznickou slevovou kartu? Permanentku do bazénu, do fitcentra nebo na hokej či fotbal? Tak totéž: jméno, adresu a kontakty, prosím. A co znamená tady ta větička úplně dole, napsaná drobným, skoro nečitelným písmem, že nám poskytujete souhlas ke zpracování vašich osobních dat k marketingovým účelům? Že je můžeme předávat třetím osobám? Nic důležitého, to je jenom takové... Toho si prostě nevšímejte.

Že osobní údaje velkoryse rozdáváte, i když si objednáváte po internetu pizzu nebo nakupujete v e-shopech, to je jasné. Ale co takhle katastr nemovitostí? To je vskutku úžasný zdroj informací pro šmíráky!

Dá se do něj zadarmo nahlížet přes internet, a to podle parcelního čísla i podle bytové jednotky, takže si můžete během pár vteřin ověřit, na koho je napsaný sousední byt, kde se střídají divné návštěvy, anebo jestli mají vaši známí napsanou vilu na sebe, případně na koho ze svých potomků ji převedli a jakými břemeny je nemovitost zatížená. Z čehož lze krásně vydedukovat spoustu důvěrných a pikantních informací: jak dotyční k majetku přišli, kdo je asi tak doma šéf, případně že soused má tři další potomky z předešlého manželství.

Za drobný poplatek při osobní návštěvě katastrálního úřadu lze jít detektivně ještě dál: podle jména si můžete nechat vystavit kompletní přehled o všech nemovitostech, které má váš soused ve vlastnictví.

Katastr nenavštěvují jen blázniví slídilové, ale hojně ho využívají spekulanti a developeři, kteří následně obtěžují majitele s nevyžádanými nabídkami na odkup nemovitosti či půdy. Rádi toho využívají také lidé, kteří jsou s vámi v nějaké při, a aby si s vámi vyřídili účty a znepříjemnili vám život, napíšou na vás na základě údajů zjištěných z katastru udání na finanční úřad.

I vaše nejsoukromější údaje můžou získat úplně cizí lidé jednoduše tak, že si v bazaru koupí chytrý telefon, který jste tam prodali. Při předloňském testu dvou specialistů, Laurenta Simona a Rosse Andersona z cambridžské univerzity, vyšlo najevo, že ve smartphonech se systémem Android se dají dohledat vaše textové zprávy, fotografie z dovolených, soukromá videa a kontakty i poté, co telefon zresetujete do původního továrního nastavení. Problém se tehdy podle odhadů expertů týkal až půlmiliardy chytrých telefonů po celém světě.

Zneužití se dá předejít zašifrováním telefonu. Kolik lidí to ale ví? A kolik lidí ví, jak toho docílit, a dá si s tím práci? Skoro nikdo.

VELKÁ FIREMNÍ HONIČKA

Osobní zkušenost: před pár dny mi volají z banky, že prý jsem ještě nepodepsal jakési „marketingové prohlášení“. „A to musím?“ptám se nelibě. „Měl byste.“„Aha. A co mi hrozí, když to nepodepíšu?“

„Bez toho bychom vám brzy nemohli telefonicky nabízet naše obchodní novinky a produkty.“

„No, tak to by byla katastrofa. Na shledanou.“

Začalo to už loni na podzim. Kvůli nařízení Evropské unie o ochraně osobních údajů (patrně už jste někde zaregistrovali zkratku GDPR) musí firmy, ale i internetové obchody, lékaři, školy či zájmové kroužky a spolky své klienty požádat do konce letošního května o souhlas se zpracováním jejich osobních údajů. Pokud byste jim souhlas neposkytli, musí si vás ze svých dosavadních databází vymazat.

Firmám zbývá do zajištění souhlasu už jen měsíc, a tak horečnatě shánějí souhlasy klientů pod nejrůznějšími záminkami. Distributoři, jejichž energie doma odebíráte, vám zničehonic posílají dopis s úžasnou nabídkou na tisícikorunovou slevu na plynu ročně. Stačí, když jim k tomu podepíšete „marketingový souhlas“, který si většina lidí ani nepročte a s vidinou ušetřených stokorun ho podepisují jako nadržené veverky. Aniž by je napadlo, že dodavatel energie následně může s jejich údaji kšeftovat a přeprodávat jejich údaje dalším firmám, takže jim pak co týden telefonují různí dealeři s jedinečnými nabídkami počínaje výhodnými mobilními tarify a konče akčními nabídkami na psí dečky.

Některým „žádostem“o souhlas se ovšem odolává těžko. Od společnosti Microsoft mi před pár týdny přišel e-mail se sdělením: „Pokud nesouhlasíte, máte možnost přestat produkty a služby používat a zavřít svůj účet Microsoft předtím, než tyto podmínky vstoupí v platnost.“S dovětkem, že „odběr reklamy založené na zájmech od společnosti Microsoft můžete odhlásit na naší stránce pro odhlášení odběru“.

A znovu ta otázka: kdo z nás vyvine úsilí, aby se kvůli reklamním nabídkám někam proklikával a odhlašoval? Většina lidí na to vmžiku zapomene (pokud ovšem vůbec zaregistrují, že nějaký souhlas někomu poskytli).

NEJPILNĚJŠÍ SBĚRATEL

V roli arcilotra z hlediska nakládání s osobními údaji se v posledních dnech ocitl Facebook. Kvůli nízké zabezpečenosti dat se jeho šéf Mark Zuckerberg zpovídal dokonce před americkým Kongresem, ovšem pro zasvěcenější jedince to byl jen směšný tyátr, a to z mnoha důvodů: ■ mít účet a prezentovat se na Facebooku je svobodné rozhodnutí každého člověka