Z 10 výjezdů sanit jsou jen dva nutné
Kdyby lékaři řekli dost a rozhodli se striktně dodržovat pracovní dobu, naše zdravotnictví by zcela zkolabovalo, říká šéf záchranky Martin Houdek.
VČesku mají nemocnice nedostatek lůžek, i proto mezi nimi někdy záchranky dlouho jezdí, než dokážou umístit svého pacienta. „Může k tomu dojít v kterémkoliv kraji, i když děláme vše pro to, aby se to nestalo,“říká šéf středočeské záchranné služby Martin Houdek.
Je situace opravdu tak vážná?
Bohužel ano, nemocnice v zemi praskají ve švech. Lůžka chybějí a situace začíná být skutečně velmi kritická.
Tento problém se však neobjevil ze dne na den a stav se stále zhoršuje.
Ano, protože dříve se to týkalo pouze Prahy a středních Čech, teď ale nedostatek lůžek řeší i kraje, kde by to nikdo nečekal. Není to tak dlouho, kdy brněnská fakultní nemocnice jednoho večera uzavřela urgentní příjem a odmítla přijmout čtyři pacienty. Ti po dlouhých hodinách strávených v sanitce museli být převezeni na Vysočinu nebo do Zlínského kraje, jelikož je postupně odmítly i další nemocnice v Jihomoravském kraji.
Může se něco podobného stát i jinde?
Obávám se, že ano. I když děláme vše pro to, aby se nic podobného už nikde a nikdy neopakovalo, zcela vyloučit to nemůžeme. Naštěstí Středočeský kraj disponuje pěti velkými krajskými nemocnicemi, kde pacienta vždy nakonec přijmou.
Jaké je podle vás řešení?
Jednoznačně musí dojít k úplné restrukturalizaci lůžkového fondu, což koneckonců zmínil i současný ministr zdravotnictví v demisi při nástupu do funkce. Je nutné navýšit kapacity některých oddělení a vytvořit síť lůžek následné péče. Pokud bych to měl zjednodušit, je zapotřebí vytvořit zcela novou koncepci zdravotnictví a my se stále upínáme k tomu, že až se u nás ustálí politická situace a bude jmenován ministr zdravotnictví, okamžitě se začne tímto problémem zabývat. Jinak se obávám, že se nehneme z místa.
V posledních letech se hodně mluví o tom, že populace stárne. Ovlivňuje tento fakt nějak nedostatečnou kapacitu lůžek?
Ano, určitě. Našim typickým pacientem už není člověk po autonehodě nebo s infarktem. Velkou část tvoří právě senioři. Ti jsou většinou hospitalizováni na internách, které jsou nejvíce přetížené. Navíc se tento problém netýká jen menších nemocnic, ale zejména i velkých, například fakultních.
Kdo rozhoduje o tom, do které nemocnice je pacient převezen?
Řídíme se podle zákona, který jasně říká, že pacienta musíme vždy odvést do nejbližšího vhodného zdravotnického zařízení, tedy do zařízení, kde mu budou schopni poskytnout nejlepší péči. Zákon v tomto směru správně nerespektuje hranice krajů.
V nemocnicích chybějí lékaři i sestry. Předpokládám, že je tedy nutné vyřešit i tento problém.
Kvůli nedostatku kvalifikovaného personálu se zavírají některá oddělení a záchranka pak může mít problém umístit pacienta. Přitom našim úkolem je co nejrychleji jej předat, abychom byli co nejdříve opět připraveni na další výjezd.
O nedostatku lékařů a sester se mluví už několik let. Problémy s tím spojené se tedy evidentně prohlubují. Proč to zašlo až takhle daleko?
Na to se těžko odpovídá. Možná by mohli pomoci lékaři ze zahraničí, kteří by o práci u nás měli zájem. Česká lékařská komora a obecně legislativa má však tak přísně nastavené administrativní podmínky, že je takřka nemožné, aby je zahraniční lékař splnil.
Zmínil jste lékaře ze zahraničí. V Česku je přitom několik vyhlášených lékařských fakult, jenže absolventi a mladí lékaři utíkají do zahraničí. Neměli bychom si tedy více vážit našich doktorů a k práci v oboru je více motivovat?
Rozhodně ano. Netvrdím, že problém zcela vyřeší lékaři ze zahraničí, a ani v žádném případě nejsem pro to, aby se podmínky, respektive nároky pro příjem lékaře z mimoevropských států jakkoliv snižovaly. Samozřejmě je nutné více motivovat absolventy lékařských fakult, ale bohužel se nám to nedaří. Buďme upřímní a položme si otázku: Kdo by dnes chtěl jít do zdravotnictví pracovat? Věčné přesčasy, mizerný plat, a navíc neskutečná zodpovědnost. Nechci nikoho urazit, ale vždyť i některé pokladní berou víc než zdravotní sestry.
Jsou peníze skutečně tím hlavním důvodem, proč nejen absolventi lékařských fakult, ale i lékaři s praxí odcházejí do zahraničí?
Nejen peníze. Doktoři v nemocnicích, ale i na záchrankách slouží takřka neustále přesčasy. Kdyby řekli dost a rozhodli se striktně dodržovat pracovní dobu, troufám si říct, že by naše zdravotnictví zcela zkolabovalo. Jen díky nim, jen díky tomu, že jsou ochotni přesčasy sloužit, stále nějak fungujeme, i když s problémy.
Ale plat lékaře je v zahraničí skutečně vyšší, takže je asi pochopitelné, že pokud tu možnost někdo má, raději půjde pryč.
Dám vám příklad. Shodou úžasných náhod se nám na záchranku podařilo sehnat lékaře, který dvacet let pracoval v Německu. Měl jsem strach, že mě odmítne, až mu řeknu, kolik mu můžu dát u nás. On mi ale s úsměvem na tváři odpověděl, že s tím nemá absolutně žádný problém. A pak dodal, že to, co si u nás vydělá za měsíc, si vydělá v Německu za jeden víkend, který si tam občas odslouží.
Lepší to není ani se zdravotními sestrami. O studium na středních zdravotních školách není zájem. Proč je to dnes tak nepopulární?
Například i proto, že sestra dnes ani tak neošetřuje, ale řeší hromady administrativy. Některé dokumenty mají třeba deset stránek, zabere to spoustu času a úplně zbytečně.
Vraťme se k práci na záchrance. Je pravda, že lidé čím dál častěji záchranku zneužívají a číslo 155 vytáčejí zbytečně?
Ano, bohužel lidé nás dnes volají k naprostým banalitám. Nevím teď, jaká jsou přesná čísla v dalších krajích, ale u nás, ve středních Čechách, jsou z deseti výjezdů pouze dva skutečně nutné.
Pokud se na to podíváme očima pacienta, laik přece nedokáže posoudit, jak závažný je jeho stav. Není to úkol dispečera, aby rozhodl, jestli je nutné rychlou na místo skutečně poslat, nebo ne?
V tom máte pravdu. Pokud má člověk jakékoliv pochybnosti a opravdu si není jistý, je lepší, aby záchrannou službu zavolal. Lidé nemají důvod se bát číslo 155 vytočit, ale je nutné, aby dispečinku co nejpřesněji popsali svůj stav. Je pak na operátorovi, aby vyhodnotil, zdali je rychlá zapotřebí. U nás ve Středočeském kraji přijme každý rok operační středisko okolo tři sta tisíc hovorů, ale z toho je pouze zhruba sto tisíc výjezdů.
Proč je tedy tolik zbytečných výjezdů?
Lidé dnes mají tendenci trochu své potíže zveličovat. Často se jim třeba nechce čekat v ambulanci na vyšetření, tak jednoduše zavolají nás. Vědí, co mají říct a jaké symptomy musí udat, aby dispečink záchranku skutečně vyslal.
Co se stane, pokud dispečer rozhodne, že výjezd záchranné služby není nutný?
To je individuální a záleží to na situaci. Někdy na místo pošle dopravní zdravotní službu, která jezdí k neakutním stavům a pouze v případě nutnosti převeze pacienta do nemocnice. Jindy stačí volajícího přepojit na takzvané call centrum, což je poradenská služba, která je poskytována zdarma.
Fungují taková call centra po celé zemi?
Zatím ne. My ve Středočeském kraji tuto službu nabízeli první. Teď už funguje ve více krajích, jediní nejsme.
Je o tuto službu mezi lidmi zájem?
Například v období chřipkové epidemie je call centrum velmi využívané. Běžně zde registrujeme okolo patnácti hovorů denně, v době epidemie je ten počet i několikrát vyšší.
Jaká je všeobecně úroveň zdravotnické záchranné služby u nás?
Troufám si říct, že česká záchranná služba je jedna z nejlepších na světě. Málokdo ví, že jsme jedna z mála evropských zemí, kde máme jasně stanovený dojezdový čas, a to do dvaceti minut. V jiných státech je místo časového údaje uvedena pouze věta: Jak nejdřív to jde.