(NE)BEZPEČNĚ online

Facebook je v průšvihu – sám Mark Zuckerberg teď přiznal, že v jeho síti není bezpečno. Děti přesto dál cpou na internet citlivé informace a baví se s neznámými lidmi. Jsou naivní a příliš mladé na kyberprostor.

Pochlubit se selfíčkem? Jasně! Stoupnu si před otevřené okno – proč neukázat, jaký mám výhled, aby všichni pochopili, v jaké čtvrti bydlím. Na fotce bude vypadat cool i kousek stěny s tátovými diplomy, aby si všichni mohli poznamenat, kdy, kde a z čeho promoval, a domyslet si, že jsme dobře situovaní. Mohla bych se taky pochlubit knížkou, kterou právě čtu, aby případný stalker vydávající se za čtrnáctiletou holku mohl pěkně navázat řeč: „Jééé, taky miluju Hunger Games!“A nezapomenu doplnit haštag, kde vysvětlím, že „být sama doma je super“, čímž otevřu každému, kdo sleduje každý můj příspěvek. Moje nová fotka by se mohla jmenovat Pozvánka do stanice Potíž.

Kdyby si takhle dovedla svoje internetové počínání rozebrat každá teenagerka nebo teenager, bylo by ve světě sociálních sítí bezpečněji. A asi i pustěji. Děti a mladí lidé by po podobné úvaze dospěli do stadia, že je lepší na internet žádnou fotku neumisťovat. Jenže dětem tohle málokdy dojde. Sdílejí kdeco. Přitom do třinácti let nemají na sociálních sítích co dělat.

NAIVNÍ DĚTIČKY

„Děti dnes vstupují do prostředí sociálních sítí v osmi až devíti letech a desetileté děti jsou už jejich intenzivními uživateli,“vypozoroval Jiří Palyza z Národního centra bezpečnějšího internetu. „Děti nastavené pravidlo třinácti let jednoduše obejdou a zadají rok narození takový, aby hranici vyhověly. Touha být přítomen na sociálních sítích u nich daleko přesahuje uvědomění skutečnosti, že fakticky podvádějí.“

Navíc při tom podvádění udělají spoustu chyb. Neuvědomují si, že internet je veřejný prostor, a nedávají pozor na to, co o sobě zveřejňují. Ignorují fakt, že svými aktivitami v online prostoru vytvářejí digitální stopu a že pozdější smazání informací je velmi komplikované. Nebo spíš v podstatě nemožné.

V momentě, kdy už facebooková kauza s unikáním soukromých údajů nemůže být vyhrocenější, ve chvíli kdy velký Mark Zuckerberg před americkým Kongresem přiznal, že neochránil osobní údaje svých klientů, kdy jeho společnost pozbývá důvěry a její akcie klesají a klesají, jsou všichni (a hlavně rodiče malých uživatelů internetu) až moc v klidu.

Na můj vkus je celá éra sociálních sítí poněkud

šílená. Už jenom to, jak děti důvěřují osobám, které neznají fyzicky. Podle průzkumu kampaně Buď safe online si téměř polovina dětí mladších než třináct let, konkrétně tedy 42 %, píše s lidmi, které nikdy neviděla!

Hlavní tvář tohoto projektu – osvícený český youtuber Jirka Král, který teď s osvětovým turné objíždí základní školy, prozradil: „Když se ptám dětí ve školách, kterým ještě nebylo třináct, víc než polovina přizná, že mají účet aspoň na jedné sociální síti, i když je to proti pravidlům,“popisuje idol možná i vašich mladých sledovačů youtuberských videí. Průměrně mají děti ve věku devět až dvanáct let účet na třech různých sítích, nejpopulárnější jsou YouTube (93% dotázaných), Instagram (87%) a Facebook (60 %). Oblíbené jsou i další – např. Snapchat nebo Twitter. Víte o tom?!

TŘINÁCTKA

Stanovená třináctiletá věková hranice má rozhodně svoje opodstatnění. Průzkum Buď safe online ukázal, že mladší školáci jsou naivní, nerozlišují mezi online světem a skutečnou realitou a stávají se na internetu snadným terčem. Víc než polovina jich chodí na nechráněné wi-fi sítě, 40% z nich používá cheaty ve hrách (cheaty jsou aplikace třetích stran, které mohou do počítače nebo telefonu stáhnout malware – při jejich instalaci děti můžou nevědomky povolit administrátorská práva a někdo může převzít kontrolu nad zařízením). Překvapivé bylo i zjištění, že 15 % prozradilo svá hesla ke svým online účtům svým kamarádům.

Julia Szymańska, expertka na bezpečí na sociálních sítích, tvrdí, že děti běžně postují citlivé informace, jako je jméno, telefonní číslo nebo adresa bydliště. „Školní děti jsou hodně otevřené, spontánně reagují a lidi, které potkají online, považují okamžitě za své kamarády.“Upozorňuje, že starší děti si dostatečně nedávají pozor například na tzv. sexting, tedy posílání zpráv s choulostivým obsahem.

SÁM AŽ S OBČANKOU

Zhruba za měsíc by teoreticky měly mít menší děti utrum – 25. května totiž vstoupí v platnost Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). To mimo jiné stanovuje věkovou hranici, odkdy děti mohou užívat služeb informační společnosti bez souhlasu rodičů. Věková hranice je nastavená na šestnáct let, jednotlivé státy EU si ji ale můžou národní legislativou upravit. Komentuje Jiří Palyza: „Česká vláda navrhla tuto hranici snížit na patnáct

Téměř polovina dětí mladších než třináct let si pí še s lidmi, které nikdy neviděly!

let, návrh ovšem ještě musí schválit Sněmovna. Pokud k tomu dojde, fakticky by měli rodiče schvalovat zakládání účtů na sociálních sítích dětem mladším patnácti let – pokud splní podmínku věkové hranice dané sociální sítě, čili zpravidla třináct let.“Dodává, že je samozřejmě otázkou, jakým způsobem budou provozovatelé sociálních sítí rodičovský souhlas vyžadovat a ověřovat. Pokud vůbec.

Že by rodiče, kterým doteď bylo všechno šumafuk, na základě GDPR prozřeli? Bude změna spočívat v tom, že doteď měly sítě informace jen o dětech a teď budou mít k dispozici údaje i o jejich rodičích?

A CO TEDY RODIČE?

Hodně rodičů se tváří, že s online životem svých dětí nemůžou nic moc dělat. Těch uvědomělých, kteří by se snažili dětem vysvětlit, s kým a čím se na internetu a sociálních sítích setkají, na co si mají dávat pozor, je i podle Jiřího Palyzy mizivé procento. Vymlouvají se, že jim ujel vlak a že děti toho o netu vědí mnohem víc.

„Ono ale nejde jen o faktické znalosti typu jak založit účet, pozvat přátele, uploadovat video nebo dát lajk. Jde o to, vysvětlit dětem, jak se mají chovat, jak mají komunikovat, jaké materiály neposílat, co o sobě neprozrazovat. A k tomu přece nepotřebujete vědět, jestli ilustrační obrázek na vaší timeline má mít formát 900 x 400 nebo 500 x 300 pixelů!“uvažuje Palyza.

Přidává zajímavý postřeh: Stejně jako rodiče vysvětlují dětem, aby se nebavily s cizími lidmi na ulici, nenastupovaly k neznámým do auta, nepředváděly se nahé na ulici a nenadávaly ostatním za každou maličkost, můžou jim taky vysvětlit, že totéž platí i pro online svět. Což není přece tak nereálná osvěta, ne?

VÝCHOVA V ONLINE ŽIVOTĚ

Ale abychom byli spravedliví – děti se nechovají jenom jak tupé ovečky. Jsou mezi nimi i osvícení. Vyplývá to z výzkumu, který realizovala Masarykova univerzita v rámci projektu EU Kids Online. Dětem prý už zdaleka není lhostejné, co o nich publikují na netu jejich rodiče. Začínají se zajímat a starat o svou digitální stopu. Nezanedbatelné procento dotázaných dětí dokonce požádalo své rodiče o smazání informací a fotografií, které o nich na internetu publikovali.

Velmi často totiž bývají naivní i dospěláci. Je s podivem, že od sdílnosti (odborně sharingu) je neodradí ani fakt, že zaměstnavatelé houfně odmítají kandidáty na pracovní místa na základě informací, které našli na netu.

Čili pozor na jazyk.