Umění pustit tašku aneb krav maga pro seniory

Reportáž Ivana Karásková reportérka MF DNES

ěž ode mě, nech mě bejt, odháním chlapíka, který na mě jde pěstmi. Zároveň koukám, jestli se nevynoří další útočník. Daří se mi vykrývat rány a zároveň se mi zdá, že se protivník trochu bojí, aby mě nezranil. Nejde totiž o reálnou situaci někde v zapadlé uličce. Zúčastnila jsem se hodinové lekce prvního kurzu krav maga pro seniory.

Jde o boj zblízka, který platí za nejefektivnější sebeobranný a bojový systém na světě. Žádná pravidla neexistují, všechno je dovoleno.

V pražské Krav Maga Academy vyšli vstříc dříve narozeným a upravili tříměsíční kurz speciálně pro ně. Senioři agresorovi hůře utečou a nemají tolik síly. Větší důraz se proto klade na obranné techniky. Třeba jak se chovat, když nade mnou potenciální agresor stojí, což ho a priori zvýhodňuje. Trenér Václav Folejtar velí zaujmout stabilní postoj s jednou nohou vzadu.

„Rychle vstaňte. Oběhněte co nejrychleji židli, ale neotáčejte se přitom k útočníkovi zády. Popadněte židli a kryjte se,“vysvětluje trenér. Se sedmi důchodci to po jednom zkoušíme.

Jedenasedmdesátiletá energická lékařka Jana je sice menší postavy, přesto má velký potenciál se bránit. Na kurzu to osvědčuje každým pohybem. Že bude talentovanou žačkou, si ověřila už před deseti lety. Tenkrát vystačila jen se slovy. Když se jí nad ránem cestou do Vinohradské nemocnice pověsil na paty mladý exhibicionista, chladnokrevně ho odzbrojila.

„Povídám mu: Byl jste už u sexuologa? Pokud ne, pojďte se mnou, já dělám tady v nemocnici a nějaká sestřička se vás ujme. Stihl mě sice povalit na kapotu auta, ale pak vzal raději do zaječích,“vypráví účastnice kurzu.

Někdy stačí slova a pohled

Trenér není žádný nabušený gladiátor. Bývalý truhlář dal před prací se dřevem přednost práci s lidmi a už osm let vede kurzy a semináře tohoto původně izraelského bojového systému.

Máme za úkol vytvořit dvojice a Václav do každé rozdá lapu – úderový blok pro nácvik obranných technik. „Když po vás někdo jde, v reálu je nejlepší použít batoh nebo kabelku, zkrátka dát rychle něco mezi sebe a útočníka. Zaujměte stabilní postoj a stále skenujte okolí,“velí čtyřiatřicetiletý trenér.

Přestože se většinou mezi sebou mydlíme, oceňuji, že sebeobrana není jen o fyzické akci. Při odvracení útoku člověk zúročí i psychologii. Jak v reálu intuitivně předvedla Jana, někdy je lepším řešením vhodná komunikace.

„Když chce někdo v tramvaji vyvolat konflikt, vybít si zlost a vybafne na vás třeba ‚Co čumíš?‘, máte tendenci na něj buď vyjet, nebo se naopak ustrašeně schoulit. Tenhle typ agresora, který primárně nechce útočit a jen si hraje s mocí, lze prý zklidnit slovy, a to dvěma osvědčenými způsoby: Promiň, ale nejsi náhodou můj spolužák Pavel ze základky? anebo: Koukám na váš svetr, přesně takovej sháním.“

Přiložit na hrubý pytel sametovou záplatu vyžaduje sebeovládání. Horší to bývá s druhým typem útočníků – asociály. Podle Václava je to dravá zvěř, která jde hlava nehlava po potravě. Problémová agresivní individua, která nás chtějí okrást.

Kolize z terénu

Pětašedesátiletá Marie připomíná důležitou zásadu z minulé lekce: umění pustit tašku. „Člověk má většinou tendenci se o ni tahat, pak skončí na zemi a způsobí si zranění. Je přece lepší upřednostnit zdraví před majetkem,“zapamatovala si seniorka.

Být pohřben doma bylo častým přáním vyhnanců. V jednom z koutů Vyšehradského hřbitova, pár kroků od Slavína, se nachází symbolický hrob Milady Horákové, popravené komunisty. Vedle ní je několik hrobů politiků, kteří se mohli vrátit až po roce 1989. Leží zde třeba bývalý pražský primátor a ministr Petr Zenkl, poslanec Vladimír Krajina nebo první žena v pražské radě města Růžena Pelantová.

Dvaasedmdesátiletý bývalý projektant Zdeněk se přihlásil do kurzu kvůli většímu pocitu bezpečí. K této motivaci se hlásí i ostatní. Většina frekventantů přitom už nějakou kolizi v terénu zažila.

Například osmašedesátiletý Michal jednou na náměstí I. P. Pavlova pohotově nastříkal sprej do obličeje zloději, který vybíhal z obchodu. „Šel k zemi, ale když byl z jeho dechu cítit aceton, někdo vykřikl, že může mít cukrovku. Volali doktora, tak jsem se radši vzdálil,“podělí se s ostatními o svou zkušenost Michal.

Senioři agresorovi hůře utečou. Větší důraz se proto klade na obranné techniky.

Jde po nejslabší kořisti

Václav mezi námi po chvíli začne pobíhat s tréninkovým nožem v ruce a my se ho snažíme vykrýt. Krav maga využívá přirozených reflexů a preferuje obranné techniky, na druhé straně – jakkoliv to zní drsně – řídí se od nepaměti platnou formulí: Chce-li tě někdo zabít, zabij ho dřív. To se však týká hlavně vojska a policie. V domovském Izraeli se techniku krav maga učí i děti a oficiálně ji používají tamní bezpečnostní složky.

Z hodiny si odnáším pár užitečných zásad: Útočník si vybírá nejslabší kořist. Při konfliktu se proto člověk nesmí bát krátce a pevně pohlédnout agresorovi do očí. Při noční cestě prázdnou ulicí lze sebevědomí a sílu vtělit i do způsobu chůze. Nešourat se, neklopit hlavu. Když to jde, tak utéct.

Podpatky nenosím, takže v útěku zatím ještě vidím svoji metodu první volby. Pokud tedy nebude agresor rychlý jako Usain Bolt.