Iron Man v Praze Strana 17
Cal Ripken zachránil baseball a teď přijel do Česka
Baseball patří ke kořenům Ameriky. Můj táta vždycky říkal: Život je jako baseball – a baseball je jako život.
Nakráčel do šéfovy kanceláře a sám uťal to, co jej proslavilo. Fanoušci 20. září 1998 přišli na stadion a nechápali. Proč nehraje?! Cal Ripken to vysvětlil: „Měl jsem pocit, že už toho bylo dost.“
Tak skončila jedna těžko uvěřitelná série, vždyť vazoun Ripken nastoupil v Major League Baseball za Baltimore Orioles k 2 632 zápasům za sebou. Pro představu: trvalo to přes 16 let a v Bílém domě se vystřídali Reagan, Bush starší a Clinton.
Když vybíhal před zaplněné stadiony, říkali mu Iron Man. Nyní sedí Cal Ripken v jednom z malostranských paláců a usmívá se: „Já a železný muž? Spíš cínový vojáček.“
V 58 letech je to pořád chlap jako hora a nadšený propagátor baseballu. I proto přiletěl do Česka: americká ambasáda v rámci oslav 100 let samostatnosti Československa hledá vzácné hosty – a není nic američtějšího než baseball. „Patří ke kořenům USA, je podstatným prvkem naší kultury. Můj táta říkal: Život je jako baseball – a baseball jako život,“líčil Ripken. Ten, který baseball zachránil.
Byznys stranou, prosím
Otec a syn si hází míčkem a učí se odpalovat. Rodiny sedí na tribunách, baví se a sledují zápasy svého města. V Česku se jen těžko chápe, jak velký fenomén tenhle sport v zámoří představuje.
Ovšem v letech 1994 a 1995 bylo zle, tuze zle. MLB, jednu ze čtyř největších severoamerických lig, ochromila stávka. „Baseball byl zesměšňován jako příliš pomalý, příliš bohatý a příliš bezcitný,“napsal list Baltimore Sun. A pak přišel Ripken. „Jsem poctěný, že si to lidi myslí, ale já to vidím trochu jinak,“usmál se v rozhovoru pro MF DNES. To, že spasil baseball, slýchá často. A pořád odpovídá: „Můj milník přišel v časech stávky a lidé si chtěli s baseballem zase spojovat pozitivní věci. Bylo to úžasné. Fanoušci si uvědomili, co se jim na sportu líbí; zapomněli na odvrácenou stranu byznysu.“
Jméno Lou Gehrig možná znáte spíše kvůli truchlivému osudu. Děsivé chorobě ALS, při níž člověku při plném vědomí ochabnou svaly a on se udusí, se také říká Lou Gehrigova nemoc. Baseballový fenomén 30. let odehrál v MLB 2 130 zápasů za sebou, načež se začal cítit unavený, zničehonic sportovně uvadal... A přišla diagnóza. Hrozná, bezvýchodná a taky rychlá. Gehrig za dva roky zemřel a krom smutku po něm zůstal rekord, jenž neměl být nikdy překonán. Kdo by tohle zvládl?
Jistě, Ripken. V září 1995 se posunul nad Gehriga. „Dívám se na to pokorně. Je mi jasné, že jsem byl obdařen talentem. Dřel jsem, měl jsem kliku. Ale srovnávat se s hráči jako Lou Gehrig, Babe Ruth... Oni patří k nejlepším baseballistům v dějinách. Snažím se vidět věci v souvislostech. Zůstat nohama na zemi,“povídá.
Svět, o který Amerika přišla
Ripken má za sebou skvělou kariéru včetně triumfu v MLB, tohle z něj ale udělalo legendu. Ba hrdinu.
Ne že by se mu to líbilo. I proto tři roky po zápisu do historie oznámil nadřízeným, že chce radši volno. Že týmu prospěje, když se nebude řešit jen jeho rostoucí šňůra. Pauza trvala chvíli a pak odehrál další tři sezony.
„Sláva... To je něco, nad čím občas kroutím hlavou a čemu se směju,“řekl v Praze. „Je to umělá věc, ale zároveň vím, že když jste byl dobrý baseballista, získáte vliv. A ten se snažím správně využívat.“
Ripken propaguje sport jako takový. Píše knihy, kromě těch edukativně-trenérských uspěl i s fikcí Horké hlavy; příběh malého baseballisty zařadily New York Times mezi bestsellery. „Chci pomáhat dětem. Třeba těm v Americe, které žijí v oblastech, kde by se jinak mohly dostat do potíží. Sláva mě nečiní lepším, ale beru ji jako příležitost. Nástroj.“
A jakmile začne popisovat, jak s tím vším zachází, cítíte vůni starých časů. Zmizelou Ameriku filmových pláten. Nostalgii – i zkreslení.
Proto o Ripkenovi naleznete na internetu odbornou studii s výrazy jako „kulturní narativ“. Když zlomil Gehrigův počin, prestižní magazín Sports Illustrated o něm psal: „Tohle je hrdina z maloměsta. Člověk ztělesňující kvality, o které už jsme podle našeho soudu dávno přišli.“ Tedy stará škola? „Beru to jako kompliment,“poví při návštěvě Česka. Ve svých knihách razí termín Ripkenova cesta: „Používat zdravý rozum a logiku. Vyznávat tvrdou práci. Naučit se, co funguje, a držet se toho. Nedělat, co nefunguje. Vést ostatní vlastním příkladem.“Ripken skutečně jezdil autem, které propagoval, nosil boty téže značky, s níž byl vidět, a pil to mléko, jemuž dělal reklamu. Všechny firmy, co mu platily, zdůrazňovaly totéž: spolehlivost, výdrž, loajalitu. V turbulentních časech se USA zastesklo po „jistotách“. Ripken tím poslal baseballu obrovskou dávku kyslíku. „Baseball je ryzí součást americké historie a kultury, pomáhal ji definovat. A je fér říci, že každý fanoušek ví, kdo je Cal Ripken jr. Kvůli dění na hřišti i mimo něj,“řekl Edward Findlay, tiskový atašé americké ambasády v Praze. Někdejší Iron Man už nemá tělo z oceli, rekord však působí neprůstřelně. „Mé tajemství? Zaprvé láska ke sportu. Pak čím dál větší znalosti hry, což vás staví do čím dál lepší pozice. Dále musíte být silný. A taky mít spoustu štěstí,“vypráví. Vše, co z toho vzešlo, on rozhodně neproplýtval.