Opel Insignia Maximum možného

Insignia „v pohorkách“nabízí špetku terénních hitů schopností, velkou kabinu i kufr a výbornou cenu. Co víc si přát?

Je to vážně pecka! Opel Insignia je jediné auto, které nemusíte tankovat. S rozsvícením „hladového oka“vám palubní počítač naservíruje hlášku „nedostatek paliva“– a zároveň dá volbu „potvrdit“nebo „zamítnout“. Takže stačí vybrat druhou možnost a máte po problémech...

Samozřejmě si dělám legraci z hloupě přeložené češtiny v hláškách palubního kompjútru – oznámení o palivu není jediné. Nebo byste si troufli tipnout, co znamená „Pr. úsp. pal.“? Ne, není to informace o úsporném módu, ale o normální průměrné spotřebě.

Českou lokalizaci menu prostě dělal buď hotentot, nebo stroj. Obojí zaslouží kritiku – ale je to jediná výhrada, kterou jsem k vrcholné insignii během čtrnáctidenního testu a 3 500 ujetých km měl.

Vlajková loď na dietě

Insignia je celkově skvělý vůz; letos jsem jí dal maximum bodů v anketě o Auto roku. Praktická, prostorná, skvěle jezdí, náramně vypadá, pořádně zhubla (až 215 kg) oproti minulé generaci, ve srovnání s níž použí- vá moderní techniku i technologie a dá se koupit za jedny z nejlepších cen na trhu.

Byli jsme rádi, když jsme pro redakční výpravu na autosalon do švýcarské Ženevy sehnali tuhle vlajkovou loď Opelu ve zvýšeném (o 25 mm na skoro 15 cm) a oplastovaném provedení s pohonem 4x4 – to proto, že jsme nocovali na chatě u horského střediska Gex, kde ještě v březnu bývá spousta sněhu. A na dálnicích nám zase velmi přišel vhod nejlepší motor v nabídce, dieselové biturbo o výkonu 154 kW. Prostě crème de la crème německé automobilky. Pardon, dnes už francouzské. Insignia je možná poslední šancí koupit opel postavený na vlastní platformě, a ne převlečený peugeot. A dokazuje, že Němci auta stavět umějí.

Dvoustovkou v pohodě

Oplastovaný „country tourer“není ve svém živlu jen na polňačkách nebo ve sněhu. S biturbem 2.0 CDTi si to valí nádherně po německé dálnici i s plně naloženým autem – lidmi i bagáží. Při dvoustovce točí motor díky osmistupňové převodovce jen lehce přes 3 000 otáček, ochotně zrychluje ve 160 i 180 km/h, a auto ani při takových rychlostech nikdy neztrácí pocit jistoty a stability. Kdyby to nebylo klišé, řekli bychom, že jede jako lokomotiva po kolejích.

Ani při tom není nutné přepínat podvozek FlexRide do sportovního módu, vystačili jsme si s tím normálním – a nevytřásl nás ani na 18“kolech.

Diesel svou vznětovou konstrukci nezapře, ale typický klapot se ozývá jen za studena po startu, pak se rychle umravní a už o něm moc nevíte. Benzinové turbo 2.0T je jistě tišší, rozdíl však nestojí za to – zatímco benziňák si vezme vždy přes 10 litrů na sto, my jezdili (a nijak jsme se nekrotili) za průměrných 7,9 litru. Nepochybujeme přitom, že klidná okresková jízda stlačí průměr někam k sedmi litrům, což je na pětimetrový koráb velmi dobrý výsledek.

Pochvalovali jsme si také sladění motoru a osmistupňového automatu, původem od japonského Aisinu; v horách jsme ocenili, jak inteligentně umí využívat brzdné síly motoru, čímž výrazně šetří brzdy.

A ještě ke zmíněným horám. Na sněhu jsme si pohráli taky díky čtyřkolce, kterou v insignii můžete mít. A není ledajaká. Jejím základem jsou dvě elektronicky řízené spojky na obou stranách zadního diferenciálu. Ty rozdělují krouticí moment mezi přední a zadní nápravu a taky mezi obě zadní kola – a to podle toho, jak rychle a na jakém povrchu jedete. Celé se to jmenuje Twinster a na sněhu se skvěle osvědčil i při rychlejší jízdě – dokonce si hravě poradí i s takovými záludnostmi, jako je přidání plynu v zatáčce. Zvenčí auto vypadá důstojně, jak se na střední třídu patří, a uvnitř se též nenechá zahanbit. Počínaje krásným dvoubarevným interiérem, díky měkkým plastům a všudypřítomné kůži působícím hodnotně, přes pěkně zakomponovaný 8“displej infotainmentu, skvěle hrající audio, pohybem nohy ovládané dveře kufru až po špičková ortopedická sedadla AGR (příplatek 8 000 Kč). Jen nesmí překvapit, že mají manuální nastavování, což u auta za milion korun považuji přece jen za zvláštní; na druhou stranu to vlastně nijak nevadí.

Úžasná jsou adpativní Matrix světla se 16 LED segmenty (příplatek 35 tisíc Kč). Podle našich zkušeností jsou to asi nejlepší ledky v neprémiové třídě – jednotlivé diody se rozsvěcují a zhasínají tak, aby neoslňovaly protijedoucí, ale na straně, kde to nevadí, svítí pořád dálkovými. Dáváme jim plný počet bodů – ani jednou se nestalo, že by na nás někdo blikal.

Kufr je dost velký, byť z tak velké karoserie dokáže konkurence vykouzlit víc než 560 litrů. Boduje ale rovnými stěnami – a celkem škoda je zbytečného mezipatra, o něž by mohl být hlubší.

Interiér je také prostorný: vzadu seděli bez problémů dva dospělí a jedno dítě v sedačce, insignia je opravdu široká. Ani v podélném směru si nikdo nestěžoval. Cenově je na tom insignia velmi dobře – vlastně nejlépe, jak může být. Jiný vůz střední třídy levněji nekoupíte, náskok před soupeři je nemalých 70 tisíc korun (od 570 tisíc). I coby oplastovaný Country Tourer je nejlevnější mezi konkurencí – základní provedení s benzinovou 1.5 Turbo (103 kW) přijde na 740 tisíc korun, testovaná vrcholná motorizace začíná na 926 tisících.