Patero možností, proč Kim „vyměkl“
Svět dnes napjatě hledí do Pchanmundžomu – severokorejský vládce se tam schází s jihokorejským prezidentem. Proč vlastně Kim Čong-un tak radikálně otočil?
Ladislav Kryzánek redaktor MF DNES
Co je příčinou „polepšení“severokorejského diktátora Kim Čong-una? Co přesně ho přivedlo k jednacímu stolu? Byl to pocit síly z ovládnutí jaderného arzenálu, nebo naopak vědomí vlastní slabosti, či dokonce strachu z války? Nehraje nakonec se světem jen habaďůru?
Hodně otázek, málo odpovědí. Spekulací je jako zrníček máku. Zde je pět nejčastěji zmiňovaných teorií, které se snaží poodhalit myšlenkové pochody Kim Čong-una:
Chřadnoucí ekonomika
Z hlediska vývoje hospodářství je severokorejský režim extrémně zranitelný. Zásadní zostření ekonomických sankcí po loňských zbrojních testech KLDR, ale zejména kolaps obchodu s Čínou – například vývoz zboží ze Severní Koreje se meziročně snížil o 95 procent – to vše muselo Kima chtě nechtě vystrašit. „Přesné údaje sice nejsou k dispozici, ale odhaduje se, že celkový zahraniční obchod KLDR je nyní nejslabší od konce korejské války,“uvedl nedávno americký ekonomický analytik William Brown. Domácí ekonomika není v žádném případě schopna výpadek nahradit, naopak je vystavena obrovským tlakům.
To už je pořádný důvod, aby Kim ukončil výhrůžky a začal vysílat vstřícné signály. Podle této teorie ho tedy donutila zasednout za jednací stůl slabost.
Pocit moci z jádra
Podle jiné teorie, kterou zastává třeba jihokorejská analytička Jean Leeová, to však bylo naopak. Kimovou motivací k tomu, aby se po letech izolace vynořil na světové scéně, nebyla nouze, ale pocit moci. Jednalo by se o vyvrcholení pečlivě propracované a prováděné strategie, jejímž trumfovým esem je ovládnutí jaderných zbraní.
Teď mě musí brát jako sobě rovného i supervelmoc USA, uvažuje podle této teorie diktátor. Sejdu se s Donaldem Trumpem a svět uvidí naši sílu. V tomto případě by ovšem režim nejspíš o plné denuklerizaci neuvažoval a doufal, že vyjedná jinou, pro něj příznivější dohodu. Doma by se pak Kim prezentoval jako jednoznačný vítěz.
Hra o čas
Tato teorie částečně souvisí s tou předchozí. Podle ní se Kim mohl zaleknout válečných výhrůžek nevyzpytatelného Trumpa a začal hrát o čas. Představuje si, že summity s šéfem Jižní Koreje Mun Če-inem a Trumpem mu umožní delší dobu lavírovat. Jistou vstřícností a utlumením nepřátelské rétoriky se pokusí omezit sankce, získat legitimitu, případně navát písek do soukolí pevného spojenectví USA a Jižní Koreje. To vše za cenu co nejmenšího omezení jaderných a raketových programů a dalších symbolických kroků, které režim nebudou moc bolet.
Myslí to vážně
Tato teorie je podle expertů nejméně pravděpodobná a blíží se sci-fi. Znamenala by, že despota prozřel (možná se vzpomínkou na studia ve Švýcarsku) a chce se výměnou za plnou denuklerizaci soustředit na novou prosperitu Severokorejců.
Všechno dohromady
Nejpravděpodobnější je, že za „polepšením“Kima stojí divoká směs všech předchozích motivů.