Příští velitel na Kulaťáku

Náčelníkem generálního štábu bude od 1. května generálporučík Aleš Opata. Soudě podle reakcí se jeho jmenování setkalo se všeobecnou shodou, jistě pro jeho vojenské zkušenosti.

Kdo by nevěděl, o jaké místo v Praze se jedná, jde o dejvické Vítězné náměstí, jemuž se pro časté přejmenovávání od nepaměti říká Kulaťák. A sídlí tam po dlouhá léta generální štáb české armády. Jeho novým náčelníkem bude od 1. května generálporučík Aleš Opata, ve středu ho k tomuto datu jmenoval do funkce prezident.

Opata byl zástupcem náčelníka generálního štábu, velel brigádě rychlého nasazení, působil jako český vojenský představitel na strategickém velitelství NATO SHAPE v Monsu v Belgii. V České republice je to impozantní vojenská kariéra. Kromě vojenských zkušeností pro něho hovoří i další faktory. Například to, že pro dlouhodobý pobyt mimo území Česka před vcelku neočekávaným nástupem do nejvyšší vojenské funkce ve státě stál mimo vnitřní střety na generálním štábu a ministerstvu obrany a rovněž ho míjely zájmy obchodníků a politiků kolem armádních nákupů.

Zřejmě i proto nemá nikdo zásadní problém s jeho jmenováním, paradoxně možná kromě něho samotného. Na post náčelníka generálního štábu nastupuje v necelých čtyřiapadesáti letech, a pokud nezůstane v této funkci i další období, bude to po skončení doby jeho jmenování prezidentem znamenat pravděpodobně i konec jeho vojenské kariéry.

Náčelníkovo dilema

Opatův nástup bude spojen s reorganizací generálního štábu. Měl by jej oprostit od přemíry operativní činnosti a vrátit mu jeho původní určení, tj. řízení rozvoje schopností armády bránit zemi proti vnějšímu napadení a připravovat ji na plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních smluvních závazků o společné obraně. Pamětníci zajímající se o armádu si sice povzdechnou, kolikrát že tohle už od války slyšeli, ale věřme, že naděje umírá poslední a tentokrát to vyjde.

Jak naznačila ministryně obrany Karla Šlechtová, nejdůležitějším úkolem nového náčelníka štábu bude rozvoj schopností armády a její vybavování moderní technikou, výzbrojí, výstrojí, logistickým a servisním zázemím a v neposlední řadě rovněž kvalitními profesionály. A právě vojenské nákupy považuje ministryně za Achillovu patu resortu obrany.

Hlavní dilema, před kterým budou stát při změně vojenské strategie generální štáb i jeho nový náčelník, spočívá v již zmíněném dvojím úkolu armády – připravovat se na obranu země proti vnějšímu napadení a zároveň i na případné plnění závazků plynoucích z mezinárodních smluvních závazků o společné obraně proti napadení.

Dosud byl v přípravě armády akcentován spíše druhý požadavek zákona o ozbrojených silách a přednostně byly finančně i personálně zabezpečovány úkoly plynoucí z nasazení našich jednotek v zahraničních misích. Horšící se mezinárodní situace a nástup nových hrozeb pro bezpečnost ČR však vyžadují radikální přehodnocení tohoto přístupu.

Generální štáb bude mít při tvorbě nové strategie relativní volnost, protože vojenská síla NATO zdaleka není tak komplexním vojenským uskupením, jakým byla vojska Varšavské smlouvy. Ta byla v podstatě tvořena sovětskou armádou, posílenou v předpolí armádami dalších členských zemí. NATO je relativně volnějším spojenectvím zemí, jejichž armády jsou vzhledem k předchozí čtvrtstoleté orientaci zejména na podporu USA v zahraničních misích jen velmi málo integrované a schopné rozsáhlých společných operací na obranu území členských zemí. Prohlášení nejvyšších představitelů Aliance z poslední doby nasvědčují tomu, že si její společné orgány tuto skutečnost uvědomují a snaží se ji řešit.

Pokud bude Opata skutečně chtít připravovat armádu primárně na obranu proti vnějšímu napadení, bude ve složité situaci zejména vzhledem k málo konkrétnímu vnitropolitickému zadání. I když se naše bezpečnostní strategie od roku 2001 přece jen více konkretizovaly, nedávají armádě jasné cíle a návody, jak jich za daných finančních možností dosahovat. Navíc řada zkušených politiků už má menší příležitost se na tvorbě bezpečnostní a vojenské politiky podílet; připomeňme třeba bývalé poslance výboru pro obranu Antona Seďu nebo Ivana Gabala.

Jasné cíle pro armádu

Ze strany Aliance rovněž chybí přesnější vymezení a konkretizace rizik, na jejichž eliminaci by se měla armáda v rámci přípravy potenciálních společných operací členských států NATO na území Evropy připravovat. Obecně se zatím lze shodnout na tom, že ze západu a ze severu vojensky ohroženi nejsme, potenciálně o tom lze uvažovat z východu; bezpečnostně jsou evropské členské země Aliance ohroženy migrací z jihu a vojensky možná za složité mezinárodní situace na Blízkém a Středním východě i z jihovýchodu.

V nejistých dobách odpovědnost vojáků za obranu země logicky roste. Zvyšuje se ale rovněž odpovědnost politiků za to, aby určili armádě jasné cíle a vytvořili jí podmínky k jejich naplňování. Věřme, že generál Opata je člověk, který dokáže tento tanec s platem vajec na špičce nože vybalancovat a vrátit generálnímu štábu postavení, které mu v systému zajišťování obrany a bezpečnosti země náleží. Kvalifikace ani osobní kvality, potřebné ke splnění tohoto olbřímího úkolu, mu rozhodně nechybějí.

Věřme, že Opata vrátí štábu postavení, které mu v systému zajišťování obrany země náleží.