Ve finských školách nezvoní a učí se i venku
„Profese učitele je u nás velmi populární. Když jsem sháněl učitele, přihlásilo se 170 uchazečů. Mohl jsem vybrat nejlepšího,“říká ředitel finské základní školy.
na profesionální učitele, i v mateřských školách máme spoustu učitelů s diplomem. Dbáme na to, aby měli velkou motivaci dělat svoji práci dobře.
V čem reforma, o které mluvíte, spočívala?
Cílem bylo zavést systém, který by byl spravedlivý pro všechny. Do roku 1970 jsme dělili páťáky a starší děti do dvou kategorií podle jejich studijních výsledků na dobré a horší (dříve bylo kvůli tomu některým žákům umožněno vzdělávání jen do šestnácti let – pozn. red.). Zároveň se začal klást důraz na vysokou kvalitu základního školství a rovněž se začalo považovat za žádoucí, aby nejlépe všichni žáci pokračovali na střední školu. Do jaké školy půjdou, ale záleželo také na tom, kolik peněz měli jejich rodiče, protože základní školy nebyly zadarmo. Reforma děti sjednotila, sloučila je do stejných škol. Rodiče nyní zapisují děti do nejbližších škol bez ohledu na to, jakou školu považují za lepší či horší, a za základní vzdělání už se nic neplatí. Také jsme začali poskytovat velkou podporu dětem s poruchou učení. Odpovědnost za školy jsme přenesli ze státu na obce. S reformou se začal vyvíjet systém, který máme nyní – začali jsme víc podporovat školy a učit se respektovat učitele.
Jak byste charakterizoval finský školský systém?
Napadá mě jedno slovo: důvěra. Školy a učitelé mají ve Finsku velkou nezávislost na vládě. Vláda věří tomu, že ředitelé vědí, jak řídit školu, a nemluví jim do toho. Zároveň tu panuje vzájemná důvěra mezi učitelem a žákem, učitelem a rodiči. Nemáme inspekce nebo maturity. Nevyžaduji po učitelích, aby mi podávali hlášení. Prostě věřím, že to, co dělají, dělají dobře.
Ono je toho víc, co asi děláte jinak. Slyšela jsem, že jeden z finských ředitelů řekl rodičům dětí, aby své děti do školy nevozili, ale nechali je jet na kole nebo jít pěšky...
Ano, ale u nás děti bydlí nedaleko základních škol a cesty jsou bezpečné. Uvědomujeme si, že děti tráví spoustu času v budovách a to by se mělo změnit. Takže jejich výuku koncentrujeme hodně ven, snažíme se je vzdělávat v přírodě, učíme děti lásce k přírodě. To na počítačích nejde.
Co si myslíte o českém školském systému?
Jednou jsem v České republice navštívil několik škol. Z toho, co jsem viděl, mohu posoudit, že učitelé měli dobré přednášky, ale myslím, že to byla dost tradiční výuka. Každá hodina měla čtyřicet pět minut, pak byla krátká přestávka, během které děti opět zůstávaly ve třídách. To je u nás jiné. U nás nezvoní, naše hodiny trvají devadesát minut a přestávky máme delší, aby děti měly čas jít se provětrat ven. Děti ve Finsku tráví opravdu hodně času venku, a to v každém počasí. Ne vždy mají děti frontální výuku, pracují na různých projektech, učitel důvěřuje tomu, že odvedou dobrou práci, i když nebudou sedět v lavicích před ním. Někdy třeba děti mohou jít samy ven, kde pracují na zadaném úkolu. Je důležité střídat několik vzdělávacích prostředí, nebýt pořád na jednom místě. Děti se nemusí učit jen tím, že sedí před učitelem.
To, co popisujete, tedy hodiny dlouhé devadesát minut a práce na společném projektu, je model, který máme na vysokých školách...
Myslím, že nejen vysokoškoláci, ale i děti by měly víc odpočívat, protože když jim nedopřejete delší přestávku, další hodiny nebudou tolik efektivní, protože budou unaveny z předchozích hodin a nebudou dostatečně soustředěné.
Přijde mi, že je u nás spousta učitelů, která by chtěla změnu, ale možná nevědí, jak na to...
Ano, protože máte dlouhou tradici, jak dělat určité věci. Přesně tak to bylo u nás. Spousta učitelů říkala, že změna není možná. Ale když jsme se do toho pustili a učitelé viděli, že to má cenu, že se děti lépe soustředí, že nový systém je efektivnější, předsudky je začaly opouštět.
V Česku není učitelství považováno za lukrativní povolání. Dokonce se zažilo rčení: „Kdo umí, umí. Kdo neumí, učí.“Jak to, že ve Finsku je učitelství považováno za ceněnou profesi?
Finská společnost má velký respekt k učitelům a celkově ke školství, protože si uvědomujeme, jak je vzdělání důležité. Školy spravují obce, které rozhodují o penězích. Rozhodují o tom, co se se školou stane, kolik peněz na co potřebuje a podobně. Samozřejmě i nám připadá, že vláda nedává do školství dostatek financí, ale v porovnání s ostatními zeměmi jsme na tom dobře. Profese učitele je ve Finsku velmi populární. Je těžké dostat se na univerzitu na studium učitelství, dostane se tam méně než deset procent uchazečů. Až nejlepší z nejlepších jdou skutečně