Šťastná třináctka. Baroš Spartu porazil i naštval
Vítězství Baníku zařídil Baroš, přitom to dlouho nevypadalo na jeho zápas. Tryskala z něj snaha, ale herně to nebylo ono, což doložila 77. minuta. V malém vápně se dostal před Hovorku, gólman Nita už byl na zemi, ale Baroš poloodkrytou branku překopl.
O necelých deset minut později si všechno vynahradil a Spartu sestřelil při možná poslední příležitosti.
Ukončí v létě parádní kariéru, během které válel za Liverpool, Lyon či Galatasaray a stal se králem střelců na Euru před čtrnácti lety? Nebo v sobě ještě v šestatřiceti najde sílu pokračovat?
Jasno zřejmě zatím Baroš nemá. Nejdřív chce Baník zachránit v lize, až pak se rozhodne.
Možná už ho hlava potáhne za rodinou do Prahy, kde synové Patrik a Matteo kopou za mládež Slavie. Ale také se může stát, že ho fotbalové srdce ještě udrží v Baníku, kde před téměř dvaceti lety v lize začínal a kde ho fotbal tak baví.
Pokud by se měl rozhodovat podle víkendu, muselo by se mu končit těžko. Zápas se Spartou si užil se vším všudy, a pokud se Ostrava v lize udrží, zřejmě mu zůstane v paměti jako jedna z nejhezčích vzpomínek kariéry.
Co víc, díky devátému gólu v sezoně se Baroš dotahuje na nejlepší střelce ligy. Před ním jsou jen slávisté Tecl a Škoda a Krmenčík z Plzně.
V součtu s českým pohárem se ostravský kapitán už dostal na desetigólovou hranici takový statistický zářez zažil naposledy před sedmi lety, ještě při úspěšném angažmá v Galatasaray Istanbul.
Pak ho často srážela zranění, i proto se z kanonýra postupně měnil spíš v dříče a lídra, který týmu kromě gólů pomáhá hlavně obětavostí, zápalem a zkušenostmi.
Jenže teď, když Baníku jde o ligový život, ze sebe ještě Baroš mačká poslední zbytky sil a důležitými trefami tým táhne za záchranou.
Ta by chutnala sladce. Ještě víc než víkendová výhra nad Spartou.